CONCORDIA znamená SVORNOST, aneb interview s nezřízeným optimistou

Mlčoch, Lubomír OFS

Bratra Ing. Jana Smrčinu OFS jsem požádal o rozhovor z důvodu jubilejního: na letošní pouti do Lidic uplyne deset let od podpisu zakládací listiny družstva katolických věřících Concordia. K této iniciativě – tehdy ještě politicky nepřijatelné – již bylo třeba jisté dávky křesťanského optimismu, a tato vlastnost, jež vůdčí osobnost nového hnutí neopouštěla po celé desetiletí, je pro bratra Jana typická dodnes. A nutno uznat, že idea katolického podniku se přes všechny nesmírné překážky prosadila! Musím přiznat, že kromě jubilea samotného to byla právě nezničitelnost Jendova optimismu, která u mne vedla k pocitu morálního závazku interview udělat: jako člověk s vědeckou skepsí a jako ekonom družstva, kterému se přirozeně stále nedostávalo peněz, jsem býval někdy z toho až „chorobného“ optimismu na mrtvici. Tímto rozhovorem tedy vzdávám hold buldočí vytrvalosti svého někdejšího ředitele! Rozhovor se odehrával v „Kuchyni u františkánů“ u Panny Marie Sněžné, kde Concordia podává  levné obědy pro důchodce (a dobrý oběd byl mým autorským honorářem). Informaci o letošní pouti do Lidic přinášíme  ve zprávách na straně 32 ) a z ní, stejně jako z ilustračních obrázků z ekumenické bohoslužby na požehnání domova pokojného stáří a střediska pro setkávání v Lidicích plyne, že letos poprvé se bude poutní mše sv. konat v Lidicích v kapli právě dokončeného Duchovního a humanitárního střediska. Tak se realizovala jedna z idejí zakládací listiny podepsané v první fázi především skupinou sekulárních františkánských „dobrodruhů“.

Jendo, stále se mi vybavuje tvůj pracovní stůl a na něm soška Krista padajícího pod křížem a znovu vstávajícího. Mohl bys aspoň stručně zrekapitulovat, co dnes Concordia – po mnoha pádech a vzestupech – reprezentuje?

Kdesi jsem slyšel, že dílo, které není doprovázeno křížem, je podezřelé. Tedy: rodina Concordia dnes čítá osm organizací: Concordia Praha, Concordia Brno, Bonum (rovněž v Brně, spravuje penzion Ludmila), investiční privatizační fond Concordia Invest, a.s. (který po nesmírných překážkách konečně vydal akcie II. vlny), Concordia Credit (družstevní záložna – svépomocné úvěrové družstvo), ekumenické občanské humanitární sdružení Concordia Pax, a dvě nadace: Conventus (spolu s 1. řádem františkánským) a Memento Lidice (spolu s Arcibiskupstvím pražským, Synodní radou ČCE a obcí Lidice). Tato posledně jmenovaná „dcera“ se přičinila o již zmíněný areál v Lidicích. Spravujeme penzion „Josefinum“ v Českém lese, kuchyni a jídelnu pro důchodce na Praze 1, cestovní kancelář pořádá poutě, zájezdy a pobyty u nás i v zahraničí. Od počátku prosperuje oddělení Hardware – software v Praze a přispívá na charitativní aktivity. Knihkupectví na Jugoslávské třídě se již „chytlo“ čtenářsky i finančně. Byly i neúspěchy: úplně jsme museli vzdát stavební a projekční činnost, která byla zaměřena především na opravy kostelů, ekonomicky se neudržel Senior klub ve Střešovicích, stagnuje stavba humanitárního zařízení v Plánici. Družstvo Concordia Plzeň dokonce zaniklo.

Tento přehled aktivit, jejich zaměření a charakter, to vše poněkud připomíná odkaz vynikajícího českého terciáře JUDr. Františka Noska. V době, kdy jsem byl přizván k rodícímu se družstvu, jsem již v Ekonomickém ústavu ČSAV nechával přepisovat Noskův životopis, takže o jeho díle jsme již něco věděli. Byl pro tebe zdrojem inspirace?

Nápad se mi líhnul v hlavě již delší dobu. Pak  při jedné debatě s Mílou Müllerem, který se o Noska zajímal již předtím, byl záměr na světě. Za daných ideologických a právních omezení se nám instituce, kterou  obsahoval nový zákon o družstvem, totiž „družstva jiná“, zdála jediným dostupným řešením. A tak – trochu jako „z nouze ctnost“ – vznikla družstevní myšlenka, která již mezi válkami měla velkou tradici. Od počátku ideje byli sekulární františkáni při tom, ať již jako vedoucí činitelé, nebo jako zaměstnanci (František Mališ, Jan Šimek, Míla, ty,…).Nechci nic idealizovat, do ideální svornosti nám často mnoho scházelo, ale byla to právě společná spiritualita, která pomáhala zmírňoval rozpory a která – i když docházelo k rozchodům – nedopustila narušení bratrských vztahů. Zakládání se v roce 1988 protahovalo, a tak došlo k překrývání dvou paralelních aktivit, na kterých se tehdy sekulární františkáni podíleli, tou druhou mám na mysli přípravu pouti do Říma při příležitosti svatořečení Anežky České. Anežka nám potom pomohla jako kouzelným proutkem odstranit byrokratické překážky, které se založení Concordie kladly do cesty. 

Jako ekonom bych si dovolil charakterizovat způsob hospodaření v Concordii jako jakousi specifickou „františkánskou ekonomiku“: kombinaci snahy živit se prací vlastních rukou se žebráním.

To byla skutečně jedna z výchozích myšlenek zakládaného družstva: kombinace hospodářských aktivit s charitou, výdělečná činnost  pomáhající financovat sociální služby, pomoc potřebným. A tato metoda se nám osvědčuje: je daleko snazší získat finanční podporu na humanitární a sociální činnost od státních i komunálních orgánů i od soukromých sponzorů, pokud je možno doložit, že provozovatel sám vkládá do těchto aktivit značné finanční částky ze svých hospodářských aktivit. Možná se tady rodí – jaksi zdola, a úplně nepoliticky – i nový model vztahů mezi církvemi a státem, který má jinak stále mnoho nedořešených problémů. Tuto zkušenost by mohly potvrdit i jiné křesťanské iniciativy, nejen Concordia. Nutno ovšem říci, že samotný start podniku by nebyl vůbec možný, kdyby se nenašlo dost velkorysých lidí ochotných k obětem: členský podíl spojený se vstupem do družstva byl 1000,-Kč (v cenách roku 1990!) a takových obětavců se našlo nakonec více než  šest set, a to přesto, že cíle družstva byly humanitární. Podobně investiční  privatizační fond Concordia Invest potřeboval ke svému založení 1 milion korun, a ten se dával dohromady po vkladech ve výši 350,-Kč, tedy svorností a vzájemnou důvěrou skoro tří tisíc lidí. Všem těmto „fandům“ a skalním příznivcům Concordie bych tímto chtěl vzdát svůj dík za podporu myšlenky.

Dovol mi nyní, Jendo, pár osobních otázek: jak po oněch deset let šla tvá františkánská podnikavost dohromady s rodinou? Pokud je mi známo, jsi křtěný Jan Bosko a pro vaši rodinu je typické i další křížení spiritualit. Za sebe jsem vždycky obdivoval tvou ženu Annu, která jako sestra – manželka, sekulární františkánka, ti stála v podniku po boku a věřila ti i tehdy, kdy jiní (jako já) malomyslněli.

Skutečně, Anne mi byla a stále je velkou oporou a tíha starosti o rodinu ležela především na ní. Ke  vstupu do SFŘ nás oba přivedl otec Alois Moc OFM. Pokud jde o mne, profes spolu se mnou tehdy před šestnácti lety měli také moji rodiče. Otec již nežije, ale věřím, že nás stále podporuje svými přímluvami. Syn Pavel je dnes knězem 1. řádu (OFM) v Plzni. Dcera Jana má pět dětí a šesté je na cestě, zeť pracuje v Concordii jako počítačový odborník. Další dvě dcery – zdravotní sestry – lákala kongregace sv. Karla Boromejského: Majka již složila věčné sliby, Klárka má za sebou noviciát a nyní je již druhý rok v Anglii v komunitě charismaticky zaměřené, hledá svou cestu… Já jsem jako dítě patřil k salesiánům svého křestního patrona, ale nakonec – po poradě se zpovědníkem – jsem zvolil sekulární řád františkánský. Ne snad proto, že by k  tomu vedla má přirozenost, spíše naopak: já vždy dominoval, organizoval, chtěl jsem řídit. Tedy františkánské ctnosti řádu bratří Menších jsou pro mne spíše náročnou cestou pro osobní duchovní růst. Uvědomuji si stále, že mi chybí to,  co měl sv. František: pokora, poslušnost. Skromnost, chudoba, to mi činilo menší potíže, a to ostatně Dona Boska spojuje se sv. Františkem. Zakladatel salesiánů vynikal důvěrou, optimismem, budoval, stavěl, organizoval oratoře, domy pro mládež, měl aktivní přístup ke světu a k života. Jeho optimismus je mi zdrojem inspirace.

Jendo, ke tvým oblíbeným rčením patří rovněž výrok Dona Boska, že čas  na odpočinek budeme mít v nebi – zatím je třeba pracovat. Nuže, přeji ti, abys neztrácel svůj „nezřízený“ optimismus a energii pro práci v Concordii, v církvi, pro bližní. A aby ti pro přemíru aktivity již zde a nyní nebyla aspoň občas a na chvíli odepřena předchuť onoho nebe. Díky za rozhovor.

Za redakci  POUTNÍKA rozmlouval Lubomír Mlčoch OFS

 

 

Pozn.: Ekumenická bohoslužba na požehnání domova pokojného stáří a střediska pro setkávání v Lidicích se konala v sobotu 17. dubna (právě v den pouti sekulárních františkánů ke hrobu JUDr. Františka Noska do Poříčí n. Sáz.) v nově otevřeném Ekumenickém středisku sociálních a duchovních služeb OÁZA . Obřadu předsedali: Mons. František Radkovský , biskup a první předseda nadace Memento Lidice, Pavel Smetana, synodní senior  Československé církve evangelické, P. Jiří Neliba , vikář kladenský, Dr. Uhl, zakladatel Lidice-Initiative z Brém a emeritní biskup tamní evangelické církve, a Mgr. Daniela Brodská, farářka ČCE z Kladna.

Fotografie z bohoslužby: Arnoštka Mlčochová.