Bini, Giacomo OFM

Naše generace je zajatcem moci ve všech formách: politické, ekonomické, pseudonáboženské; je otrokem konzumních potřeb, vytvořených a zneužívaných nespočetnými; je to generace kšeftující s pozemky, statky, penězi; pro ni základním zákonem je obchod a trh: „Čas jsou peníze“, funkcí, jakoukoli, je nenasytný a  nespravedlivý zisk. Náš svět se stal „globální vesnicí“, jsou však jen nepočetní ti, kdo mají právo ovládat její bohatství.

Sv. František by se nad touto situací nepohoršoval – jeho doba se totiž tak moc nelišila od naší – naopak začal by dnes sám podávat prorocká  znamení. Jeho spiritualita je už výrazně prorocká a aktuální, tak jako evangelium. Pro Františka skutečným zlem, základním hříchem je přivlastňovat si jakékoli dobro, když víme, že všechno, co jsme a děláme, je Boží dar, a má se znovu stát darem a prospěchem všech. Člověku patří jen jeho chyby a hříchy.

„Vracejme všechno dobré Bohu, nejvyššímu a nejvznešenějšímu Pánu, a uznávejme,  že to náleží jen jemu, a za všechno děkujme jemu, od něhož všechno dobré přichází“ (1. řehole 17).

Je tedy třeba vrátit nu, protože jemu patří všechno: lidskou existenci v jejím celku, schopnosti tělesné tak jako duchovní dary, hmotná i duchovní dobra. Základním hříchem je tato loupež vůči Bohu a v důsledku vůči bratřím, kteří mají právo na sdílení jakožto synové téhož Otce. „Když se (František) vracel ze Sieny, potkal chudého. Spolubratrovi řekl: Bratře, sluší se, abychom svůj plášť vrátili tomuto chudému, jemuž patří. My jsme jej dostali půjčený, dokud nenajdeme chudšího“ (2Cel 87).

Jaký to krásný sen o ideálním lidstvu, kde by vzájemné vztahy byly řízeny touto normou Chudičkého! František rovněž říká: „Blahoslavený služebník, který všechno, co má dobrého, vrací Pánu Bohu, protože když si něco ponechá pro sebe, ukrývá peníze svého Pána a bude mu odňato i to, co si myslí, že má“ (Nap. 18).

Nám, svým bratřím a sestrám, adresuje dnes František tuto výzvu „vracejte“, úplně se osvoboďte, uvnitř i navenek, abyste znovu vytvořili ovzduší vzájemné důvěry, všeobecného společenství a bratrství. Jsme však přesvědčeni, že jsme „lupiči“? To je první etapa tohoto všeobecného usmíření. Jsme stále v pokušení nezaslouženě si přivlastňovat, bezmezně kšeftovat; nutně se tak stáváme násilníky vůči tomu, kdo nemá, a trváme na obraně toho, co nám nepatří. Když chtěli přesvědčit Františka, aby přijal nějaké vlastnictví, odpověděl assiskému biskupovi: „Kdybychom měli statky, pane, museli bychom mít zbraně na svou ochranu“ (Leg3dr 35).

Opravdový a zdravý vztah k druhým a k věcem je plodem hlubokého vztahu s Bohem. Je třeba této svobody, získané v chudobě nebo ve vědomí, že všechno pochází od Boha, abychom se mohli zcela otevřít jeho milosrdenství. Potom se přiblížíme k druhým a k věcem bez ducha přivlastňování, ale s úctou ke všemu stvoření jako daru Boží dobroty; a sami se staneme nezištným darem světu. „Nic ze sebe si neponechávejte pro sebe, aby vás celé přijal ten, který se vám celý podává“(List kap.2). František nás vyzývá k tomuto obrácení, k tomuto všeobecnému „vracení“ jako záruce bratrství a pokoje, po kterých dnešní svět tolik touží…

Učiňme viditelným  Františkovo charisma dnes: svět to potřebuje.

Giacomo Bini

generální ministr OFM

Z článku v OSSERVATORE ROMANO 5. 10. 1997

přeložil Radim Jáchym OFM