Pechatý, Jaroslav Josef OFS

Američtí a němečtí sekulární františkáni

Minulý měsíc jsme byli s naší skautskou družinou na sousedním ostrově MAUI na letním táboře. Před odletem jsem musel, jako všichni přestárlí skauti, na lékařskou prohlídku do místního vojenského lazaretu, který má přezdívku „Růžový slon“. (Je to nevkusně růžová, gigantická budova nedaleko přístavu Pearl Harbor.

Místní léčitelé nebyli spokojeni s mým krevním tlakem a podrobovali mě všem možným i nemožným prohlídkám. Po návratu mě donutili užívat lék Lisinoprul. Zatím to pomáhá.

Nepečoval jsem nikdy příliš o svou tělesnou schránku, za což jsem byl kárán otcem Benediktem Holotou OFM, s kterým jsem se seznámil v době jeho farářováním v Pečkách, o kterém píše v POUTNÍKU č. 9/98. Přebýval tehdy tuším v jedné místnosti, o kterou se dělil s „bratry pavouky“.

Seznámili jsme se na děkanství v Českém Brodě a byl jsem překvapen, když tituloval našeho společného známého, otce Vystrčila, „bratře vikáři“, třebaže ostatní spolubratři mu říkali „Slávku“. Později, když jsme se znali blíže, mě káral pro zanedbávání mého zdraví. Jak je vidět, příliš jsem se v tomto ohledu nezměnil. Na štěstí pro mne je moje žena v tomto směru nekompromisní.

A nyní něco o amerických a německých sekulárních františkánech. Na první pohled se liší oba „sourozenci“ svými modlitebními knihami. Americký breviář je korpulentní svazek „Roman - franciscan christian prayer“ doplněný lekcionářem pro všechny větve anglicky mluvící františkánské rodiny. Naproti tomu disponuje německá (a švýcarská) „Franziskanische Gemeinschaft“ (TOF) útlou knížečkou “Franziskanisches Gotteslob“. Tento tlustý, červeně vázaný breviář nosí někteří američtí sekulární františkáni stále s sebou. Na krku mají velký kříž ze sv. Damiána a na klopě saka viditelné Tau. Je to podle mého názoru určitá reakce na agresivní postoje některých amerických protestantských denominací, v nichž antikatolicismus je jediné téma, na kterém se mohou bez obtíží shodnout.

Němečtí sekulární františkáni jsou naproti tomu prakticky neviditelní, malé a nenápadné Tau v klopě (někdy ani to ne) je odlišuje.

Jak už větší viditelnost naznačuje, jsou američtí učedníci sv. Františka mnohem více angažováni v celém společenském dění než jejich němečtí spolubratři. Otcové – duchovní asistenti kupř. rádi participují na někdy problematických pochodech, demonstracích a shromážděních, což němečtí duchovní asistenti většinou nedělají. Američtí terciáři se také nebojí otevřeně hlásat své politické názory, i když se dají někdy velmi těžko srovnat s křesťanskou morálkou (viz např. problematická podpora morálně neúnosné clintonovské administrativy). Němečtí kolegové jsou v tomto ohledu značně rezervovanější. Přispívá k tomu nepochybně i značný věkový rozdíl. Němečtí sekulární františkáni jsou v průměru nesrovnatelně starší než američtí. Na druhé straně se mohou němečtí terciáři chlubit rozhodně vyšší úrovní exercicií. Jsou mnohem hlubší a serióznější než americké.

Určitá nesnáz amerických terciářů spočívá v tom, že žijí roztroušeni na velikém území a cestování vyžaduje značný čas, což je pro mnohé členy dost obtížné.

Jak američtí, tak němečtí sekulární františkáni mají jedno společné. Je to příjemná a nefalšovaně otevřená atmosféra při jejich setkáních. Je hezké být mezi nimi.

Jaroslav J. Pechatý OFS

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Setkání s mormony

 

 

Vždycky když mám co dělat s mormony, nemohu se zbavit dojmu, který popsal v roztomilé knížce Plná slávy onen zpovědník, když mu jedna z jeho oveček při zpovědi sdělila, že zcizila řetízek a opomenula doložit, že na konci toho řetízku byla přivázaná kráva. Ať jsou příjemní a zdvořilí jak chtějí, mám neustále pocit, že něco skrývají. Nemohu ten pocit přesně popsat, ale Theresa se cítila přesně tak, když byla v Moskvě, jako se já cítím v Salt Lake City. Chtěl jsem si koupit šálek kávy, ale nemohl jsem ji ani dopít. To přeslazené, násilně nenápadné posunování zákazníka jedním směrem mně šlo prostě na nervy. Chcete-li navštívit jejich „Temple“ v Salt Lake City, zjistíte, že je hermeticky uzavřen a nikdo do něho nesmí, ani řadoví Mormoni ne, pouze ti výjimeční. Místo toho smíte navštívit informační centrum , kde vás přehnaně zdvořilí informátoři ujišťují, že vaše návštěva jejich „svatyně“ jistě nebyla náhodná. Zeptáte-li se přímo na jejich doktrínu, jsou úhybní, s líčeným úsměvem vás přesvědčují, že jsou „real“ křesťané. Podívám-li se jen zběžně do jejich Knihy mormonů, mám dojem, že jsou všechno možné, jenom ne křesťané.

Ovšem jejich děti jsou nesmírně zdvořilé, pilné, poslušné a dobře se učí. To nápadně vyniká, zvláště když to srovnáme s žalostnou úrovní dnešních amerických školáků. Stejně tak je příkladný jejich rodinný život, čímž se odlišují od mnohých amerických rodin, jejichž mravní situace je upřímně řečeno zoufalá. V tomto ohledu mohou být mormonské rodiny příkladem. Jejich věčný konflikt s vládou spočívá v mnohoženství. Je sice ve státě Utah oficiálně zakázané, ale přesto mnoho mormonů žije v šikovně zastírané polygamii.

Jako kolegové v práci jsou mormoni dobří, zdvořilí, kooperativní, ochotní, ale dovedou se šikovně vyhnout, mají-li před sebou nějakou tíživou situaci, např. nasazení v Bosně, Somálsku apod. Potom se vymlouvají na „call“ (zavolání). Dodnes jsem nepochopil, co to znamená.

S vášnivou přesností sledují své rodokmeny, i rodokmeny ostatních. Pro rodinu mé ženy vypracovali rodokmen její franko-kanadské babičky až do 17. století.

Jejich „elders“ (starší) pozná člověk na sto honů: černá saka, bílé košile, černé kravaty, černé kalhoty, černé lesklé boty, v náprsní kapse plnicí pero a tužka, na kapse štítek se jménem, aktovka, bicykl, všechno stejné jako ve vojenském magazínu. A vždycky ve dvou, ve věku tak 18 – 20 let, stále uspěchaní. V získávání nových členů jsou hystericky aktivní. Vloni jsem cestou letadlem do Texasu nechtěně vyslechl debatu dvou mormonských „starších“. Bylo to nudné a suchopárné opakování statistik, kde, kdy a kde koho ulovil a udělal z něho mormona.

V poslední době zesílil jejich vliv v Mexiku. Není divu, zoufalé životní podmínky nízkých vrstev ve Střední Americe nutí zbídačelé lidi dostat se do USA za každou cenu. Mnohdy nevědí, co na ně čeká. Tento příliv emigrantů do státu Utah je asi také příčinou zvýšené kriminality, která dříve u mormonů prakticky neexistovala. Knihu mormonů jsem se pokoušel přečíst, ale není to ke čtení – a to jsem na něco zvyklý, studoval jsem přece na školách v době marxismu- leninismu! Snad byl mladý Smith duševně chorý, nebo kouřil s Indiány „poiotte“ (omamné drogy) a měl halucinace. Bývalo to běžné (a někde ještě je) u indiánských kmenů.

Jan Pechatý OFS