Buď veleben, můj Pane, sestrou naší mateřskou zemí, která byla na počátku pustá a prázdná a jen tvým Duchem oživena a naplněna; hadím jedem uštknuta, hříchem poskvrněna, k vykoupení předurčena. Slušelo se, aby ten, kdo na dřevě zemřel, na dřevě zvítězil, byl druhým Adamem, Synem Božím i synem člověka, narozeným z Panny. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je první mezi bratřími, kteří budou vzkříšeni z mrtvých.

 

Zná proto prudkou vůni země,

 

Pán, také sbratřil se s námi,

 

spanilý tvůj Syn,

 

pil se skřivany z brázdy křivolaké,

 

stoupaje nohou do nesvatých hlín,

 

ví, jak jsme celí prosyceni jí,

 

jak nese tvé kaple a tvé chrámy

 

a girlandami lip je ovíjí.

 

Země moje, stokrát pokoušená,

 

Bůh a svět drtili tě v rukou jako květ

 

a jako vázu v střepy rozbili tě

 

a zase jako stromu dali zrát!

 

                                              (Renč)

 

Veliký, všemocný, dobrý Pane,

 

tobě buď chvála, sláva, dobrořečení;

 

slavný jsi, Králi nepřemožený,

 

tobě náleží můj dík,

 

ač jsem nehoden tvé jméno vyslovit.

 

 

Buď právem veleben, můj Pane,

 

sestrou naší mateřskou zemí.

 

Hýčká a živí tvé děti, rodí jim rozličné plody

 

a kytice vonících květů.

 

Chléb náš vezdejší, chléb náš nebeský,

 

sytící životem věčným

 

Ty, které jsi miloval,až do konce jsi miloval.

 

Co moci a trůnů je před tebou, drochýtko chleba,

 

co věků a věků žilo z tvé záře, pšeničná běli!

 

                                                              (Hora)

 

 

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,

 

která nás živí a slouží nám…