Venturini, Ornella

Bílý příteli,

chceš poznat barvu mé historie?

 

 

Když přicházím na svět, jsem černý.

Když vyrostu, tmavá čerň

zůstává černá,

zcela proniknuta černotou.

Jsem černý, když se hněvám,

černý, když zuřím,

a černý zůstávám, i když se bojím.

Když jsem unavený nebo nemocný,

vždy jsem černý.

A černý také umírá: nesu si do hrobu

černý inkoust života

v stínu.

 

 

Bílý příteli,

když přicházíš na svět, jsi růžový,

stáváš se černým, když věkem rosteš,

zčervenáš, když se hněváš,

a když žárlíš, zezelenáš.

V bolesti nebo nemoci jsi žlutý.

Když ti selže dech

a zhasne srdce, zmodráš nebo zfialovíš.

 

 

Tak tedy, příteli, vysvětli mi,

proč mě nazýváš

„barevným člověkem“?

 

 

                 Ornella Venturini (Annecy)

                 Vítězná báseň ze soutěže „Zlatá oliva“

                 LIDH 1998 při příležitosti 50. Výročí deklarace lidských práv,

                 „Don Bosco dnes“ 2/1999, Bratislava,

                 slovenský překlad francouzského originálu

                 přeložil Radim Jáchym OFM