Brevoort, Ben OFMCap.

úvod

 

Řehole ve svém článku 2 definuje Sekulární františkánský řád jako „sdružení všech katolických bratrských společenství, rozptýlených po celém světě a otevřených pro všechny věřící“. To otevírá představu skutečné univerzality řádu, organicky sjednocujícího bratry a sestry každé rasy, kultury a země do jedné velké rodiny. Ve skutečnosti je SFŘ se svými více než 400 000 členy přítomno nejméně v 95 zemích šesti světadílů. Tato společenství jsou součástí různých obřadů, jmenujme alespoň několik: římského, byzantského, maronitského, řeckokatolického, etiopského, malabarského a malankarského. Společenství SFŘ žijí své charisma mnoha způsoby a budují církev rozmanitými službami a činnostmi.

Tím, že jsme si naznačili světovou různorodost SFŘ, je jasné, že není jednoduchým úkolem připravit přehled působení SFŘ v jednotlivých světadílech. Je příliš snadné zjednodušit celkovou situaci a předložit povrchní hodnocení, která dostatečně nevypovídají o bohatosti života a skutečných rozdílů mezi jednotlivými národy.

Podle posledních statistických údajů uvedených k 1. lednu 1996 v publikaci Analecta OFMCap. (vol. 112, 1996, pp. 66-68)  SFŘ má 435 160 profesních členů, rozmístěných v následujících světadílech: Afrika: 15 128, Střední a Jižní Amerika: 63 807, Severní Amerika (včetně Mexika): 123 888, Asie: 25 764, Evropa: 205 063 a Oceánie: 1 510 profesních členů. Tato čísla jsou založena na informacích shromážděných z různých národních buletinů a z odpovědí získaných při sčítání v roce 1994, které organizovalo Prezídium mezinárodní rady SFŘ při přípravě generální kapituly konané v červenci 1996 v Římě.

 

 

Evropa

První společenství SFŘ vznikala pochopitelně v Itálii ještě za života sv. Františka a rychle se šířila po celé Evropě. V současnosti je SFŘ zastoupeno ve všech zemích Evropy, snad kromě Řecka a Turecka.

Itálie si zasluhuje zvláštní pozornost vzhledem ke své historii, minulosti a současnému stavu členů (uvádí se kolem 75 000 k 1. lednu 1999), a také vzhledem ke svému začlenění v církvi a ve společnosti. Zatímco většina místních společenství žije intenzivním františkánským životem a prokazuje službu místní církvi, národní společenství se stále potýká na cestě k plnému organizačnímu a strukturálnímu sjednocení. Dne 6. února 1999 ukončily všechny čtyři obedienční národní rady svoji službu v úřadě. Prezídium národní rady v současnosti přímo koordinuje proces sjednocení a vede celé národní společenství.

Ve většině zemí západní Evropy je průměrný věk profesantů spíše vyšší a počet nových kandidátů je malá s porovnáním počtu umírajících členů. To znamená, že celkový počet profesních členů v těchto zemích se snižuje. Přesto si ale musíme povšimnout, že společenství v těchto zemích mají nové členy, kteří přicházejí do SFŘ s vážnou touhou žít plně své křesťanství a pomáhat budovat spravedlnější a více bratrskou společnost.

Ve střední  a východní Evropě je SFŘ činné v procesu znovuoživení a ustavení. Národní společenství jsou buď nově uznána, nebo se právě formují. Celkový počet členů, zvláště ve východní Evropě, roste zejména díky velkému počtu mladých, kteří hledají smysl svého života a nacházejí jej v duchu sv. Františka. Většina těchto  společenství touží žít v církvi i ve společnosti řeholi schválenou papežem Pavlem VI., a k tomu cítí velkou potřebu formace jak počáteční, tak stálé, jak pro vedoucí členy, tak pro členy společenství.

 

 

Severní Afrika

Dvojjazyčná společenství Kanady mají největší počet francouzsky hovořících sekulárních františkánů ve světě (zhruba 14 000 z celkového počtu 25 000). Společně s národním společenstvím Francie pomáhají francouzsky hovořícím společenstvím v Africe dotacemi formačního materiálu a jinými formami bratrské pomoci. O mnoho nižší počet anglicky hovořících společenství je roztroušen přes celý obrovský prostor této země.

Rada národního společenství USA (USA NAFRA) sdružuje svých 14 000 členů zvláště prostřednictvím různých komisí (výborů): Formace, Míru a Spravedlnosti, Ekologie, Rodiny, Práce, Mládeže. Dlouhý proces regionalizace byl ukončen o rok dříve a ukázal se být obzvláštní milostí pro všechna společenství. Proces organického slučování společenství duchovně vedených různými větvemi františkánské řeholní rodiny tato společenství sjednotil a většinu naplnil novou nadějí a novým duchem. Celkový počet se po více než desetiletí pomalého snižování stavu členů opět zvyšuje. A nejen to, většina členů je velmi aktivně zapojena do života společenství. Za zmínku obzvláště stojí vydání vynikající brožury pro vedoucí služebníky, vydané jako pomoc vedoucím služebníkům SFŘ na všech úrovních v jejich službě společenství. Protože se jedná o multikulturní společenství, zvláštní pozornost se věnuje uspokojení potřeb různých etnických a kulturně specifických místních společenství. Dokonce byla vytvořena samostatná oblast pro společenství východního obřadu.

SFŘ v Mexiku je se svými 33 000 členy (k 1. lednu 1999)  druhé největší společenství na světě a je jedním z nejstarších společenství v amerických zemích. Mexické společenství bylo hostitelem generální kapituly SFŘ v roce 1993, která schválila stanovy mezinárodního společenství a jednala o sekularitě a práci se sekulární františkánskou mládeží. SFŘ v Mexiku uvědoměle udržuje svoji vlastní identitu uprostřed španělsky hovořícího světa a vyjadřuje to nejrůznějšími způsoby.

 

 

Latinská Amerika

Latinská Amerika je díky svému optimistickému pohledu do budoucnosti často nazývána „světadílem naděje“. Tváří v tvář současným problémům očekává a aktivně buduje obnovenou církev a novou společnost svobody, míru a spravedlnosti. Tyto myšlenky současně s tématy rodiny a duchovního vedení byly hlavními tématy dvou posledních kongresů Latinské Ameriky SFŘ a františkánské mládeže. Tyto kongresy se slaví každé tři roky a hostiteli jsou jednotlivá národní společenství Latinské Ameriky.

Dominikánská republika zaujímá největší část sekulárních františkánů ve světě v porovnání s jejím obyvatelstvem (10 000 sekulárních františkánů v šestimilionovém obyvatelstvu).

Národní společenství Brazílie slavilo v uplynulém roce 25. výročí vyhlášení svého sjednocení a také  se velmi aktivně zapojilo do dvacátého výročí schválení řehole Pavlem VI. v roce 1978. Velká rozloha země vyžaduje dobře organizované národní a oblastní rady jak SFŘ, tak františkánské mládeže. Vztahy mezi SFŘ a františkánskou mládeží jsou vynikající, vyvažují úctu k autentitě a specifice obou forem organizace a metod formace. Velké úsilí bylo také vynaloženo v oblasti formace a pomoci portugalsky hovořícím společenstvím v Africe.

Šest zemí centrální Ameriky vzájemně spolupracuje a tvoří zvláštní radu, která se ročně setkává ke koordinaci národních iniciativ. Zde má také františkánská mládež blízko k SFŘ a účastní se života jednotlivých společenství na všech úrovních s velkým počtem mladých lidí. Je zde hodně postižených následky hurikánu „Mitch“, který zničil úrodu, domy, mosty i cesty.

Národní společenství Venezuely dalo SFŘ svého prvního ministra v osobě Manuela Matioli. Bylo velmi činné v procesu oživení SFŘ v celé oblasti prostřednictvím stálé formace v letech, která předcházela schválení řehole papežem Pavlem VI.

Společenství „Jižní šišky“ (Argentina, Chile, Paraguay, Uruguay) aktivně prosazují formaci svými duchovními asistenty. Tak zde byl v říjnu 1998 organizován mezinárodní formační seminář pro duchovní asistenty,  který se konal v Argentině.

Paraguay si zaslouží zvláštní poznámku pro svou důležitou roli, kterou SFŘ zastává v činnosti církve této země. Jeden jezuitský biskup nazval SFŘ „tváří, rukama a srdcem církve“ svého národa. Společenství jsou aktivní v rodinném poradenství, v pomoci alkoholikům a jejich rodinám k překonání problémů.

Uruguay je nejmladším národním společenstvím této oblasti. Je docela malé, asi 200 profesantů, ale intenzivně zesiluje kontakty mezi místními společenstvími. Je velmi úzce svázáno se sousedícím národním společenstvím Argentiny.

Ben Brevoort OFMCap.

Předseda Konference generálních asistentů SFŘ

(dokončení v příštím čísle)