Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi však dal lidem. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe, svému lidu však dal velikou moc. Proto vzdej, všechno stvoření, ze země chválu Hospodinu, neboť jen jeho jméno je vznešené.

 

Díky, Pane, za zem, která nás ve své síle a dobrotě nese. Za květy, jež kolem nás rozkvétají, za stromy, jež nám slouží svým stínem v  poledním žáru, za jejich plody, které nás sytí.

 

Tvá země je naším domovem – na čas. Země však je tvá, i to, co je na ní, svět i ti, kdo ho obývají.

 

 Dej mi poznat své  cesty, Hospodine,

 

Uč mě chodit po tvých stezkách.

 

Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě,

 

vždyť jsi Bůh, má spása.

 

Každodenně skládám svou naději v tebe,

 

veliký, všemocný, dobrý Pane,

 

jen tobě patří písně chvály,

 

sláva i čest a veškerý dík.

 

Ty jsi uprostřed nás

 

a my se tvým jménem nazýváme.

 

Země, veleb Pána, chval a oslavuj ho navěky!

 

 

Já dvacet těch věků mám v sobě,

 

v způsobě chleba a vína

 

držím se levicí země,

 

pravice k nebi se vzpíná. (Stuff)

 

 

Hostino svatební, ději,

 

pro který všechno se děje,

 

kde jsou všichni

 

od Ábela spravedlivého

 

až k posledním vyvoleným,

 

zdviháni rukou Slova

 

a zdviháni rukou Ducha

 

v radost bez mráčků.

 

 

Víno z vinného kmene,

 

tělo to našeho Pána,

 

tak učí z lisu kříže,

 

jak věrně znázorňuje

 

jeho krev i nás všechny

 

povolané ke spáse,

 

jeho tajemné tělo, stmelené

 

z bezpočetných pšeničných zrn

 

i hroznů vinné révy.

 

Proto, Pane,

 

lásky k sestře naší zemi

 

nás nezbavuj!

(Zahradníček)

 

Ať  tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,

 

Která nás živí a slouží nám

 

A rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.