Matějka, Pacifik OFMCap.

Rozhodl Duch svatý a my (Sk 15,28)

            Tato slova Písma mě napadají, když se v myšlenkách vracím k první části mimořádné provinční kapituly českých a moravských kapucínů, která se konala ve dnech 26.-28. července 1999 v klášteře Panny Marie Andělské Praze na Hradčanech. Zároveň chválím Pána za hřejivý zážitek jednoty a evangelního bratrství, který jsem tam mohl prožít. Jako člověk žijící v této uspěchané a rozhádané době jsem musel ocenit, že přes velkou polaritu názorů nedošlo k žádnému osočování, ale naopak jednání bylo prostoupeno ochotou naslouchat jeden druhému, podrobit své jistě nedokonalé a omylné vize a názory otevřené kritice ostatních. Koneckonců proč ne? Když totiž cílem není přesvědčit ostatní o správnosti a jedinečnosti mého postoje, nýbrž společné hledání znamení doby a Boží vůle s námi, pak se není čeho bát. Dospěje-li nakonec společenství ke změně svých orientací, Bohu díky! Vždyť co je horšího, než vynakládat mnoho energie a rychle běžet, jenže po nesprávné cestě.

            A tak se naše provincie rozhodla přezkoumat své postoje k majetku, který nám byl zcizen minulým režimem. Podnětem k tomu se stalo vánoční přání ministra provinciála z 10. prosince 1998, kde se mimo jiné říká: Při pohledu na jesličky se mi vnucuje otázka: »Pane Ježíši, je místo, v němž žijeme, tak chudé, tak opuštěné, tak těsné, tak přístupné svaté Panně, Josefovi a pastýřům, že by ses právě u nás chtěl narodit?« Druhým mementem byl dopis ministra provinciála z 19.3.1999, kterým svolal mimořádnou kapitulu. Mimo jiné v něm čteme: »Z jedné strany jsme zodpovědní za movitosti, které v minulosti tvořily součást našeho řádu na území České republiky. Z druhé strany musíme hledat a zachovávat věrnost našemu františkánsko-kapucínskému charismatu, což je evangelní prostota a svoboda, a zviditelnit je také vnějším způsobem v našem životě … na minulé provinční kapitule jsme řekli své jasné „ano k restitucím“. Modleme se, abychom na Kapitule zachytili „hlas Ducha“  (Zj 2,17) a znovu oživili svá srdce „prvotní láskou“ (Zj 3,15nn) po vzoru našich prvních bratří (viz Konst. 4,1-3; 1 Cel 103)«.

            Dlužno říci, že mimořádná kapitula nezůstala v ničem pozadu za těmito touhami. Po plodné diskusi bylo přijato k projednání a schváleno mnohem více, než se mohlo předpokládat. Za průběh některých hlasování by se nemusel stydět žádný parlament. Upřímný dík zde patří br. Bonaventurovi Štivarovi, který se ukázal být velmi schopným moderátorem.

            Po dlouhé diskusi ohledně perspektiv naší počáteční i stálé formace a přijetí na pořad jednání některých tužeb našich extrémně horlivých spolubratří došlo nakonec k obratu o 180° v dosavadním směřování Provincie kapucínů v ČR. Bylo přijato rozhodnutí, že do budoucna nebudeme vznášet žádné další nároky na restituce zabaveného majetku, s výjimkou těch případů, které jsou již v jednání. Zvláště se toto rozhodnutí týká některých početných souborů uměleckých děl, které se pokusíme nabídnout jiným uživatelům a zvl. diecézím.

            Nezůstalo však jen u hovorů o majetku. Kapitula se rozhodla přehodnotit využití všech našich domů a oprávněnost pastoračních aktivit všech našich komunit. Proto bylo rozhodnuto, že do příštího zasedání, které tentokrát bude na řádné kapitule, musí všechny komunity vypracovat důkladný rozbor nejen své ekonomické a personální situace, ale i věrohodnosti a přesvědčivosti s jakou se v jednotlivých domech prožívá bratrství a jednotlivé požadavky konstitucí.

            V nastalé euforii se ukázalo snadné dovést do konce i takové »oříšky« jako problém desetitisíců knih, které se nám z 22 bývalých klášterů vracejí prakticky do dvou. Byla proto ustanovena provinční komise pro knihovny a schválen závazný řád pro vytřídění a uspořádání knih včetně složitého mechanizmu jejich případného převodu na jiné majitele či darování. Hudbou budoucnosti snad v této oblasti zůstává jen otázka přiměřeného finančního zajištění pro budování moderní a funkční provinční františkánsko kapucínské  knihovny.

            Mnohá velmi důležitá jednání jsou pravděpodobně teprve před námi, avšak to nejdůležitější jsme již dokázali: s vzájemnou úctou naslouchat jeden druhému, společně hledat Boží vůli, umět ztrácet a slevovat ze svých představ a žasnout nad tím, »co říká Duch církevním obcím«.

            Děkujeme všem těm, kdo nás podporují svou modlitbou a pomáhají nám nepřestat být kvasem a světlem světa.

za kapucíny br. Pacifik