Čech, Zdirad

13. října                                       + 1227

Smrt františkánských prvomučedníků sv. Berarda a druhů (POUTNÍK   1/1996) vyvolala v řádu velký ohlas a posílila u mnohých touhu přinášet Dobrou zvěst mohamedánům. Z kalábrijského města Belvedere se vypravilo se svolením řádového vikáře bratra Eliáše sedm bratří: Daniel, představený konventu, Samuel, Angelo, Domno (Donulo) z Montalcina, Leon, Mikuláš ze Sassoferrata a Hugolin.  Odešli do Španělska a odtud se přes Gibraltarskou úžinu ve dvou skupinách přeplavili do marockého města Cetua. Tady napřed kázali pro italské kupce a pak se odvážili i do blízkého Tangeru.  Vládce města je měl za blázny a dal je vyhnat. Když se vrátili, dal je uvěznit a po osmi dnech soudit. Bratří byli tak plni radosti, že smějí trpět pro Krista, že se nezalekli ani hrozeb ani bičování a kat jim pomohl k mučednickým korunám. Obchodníci směli jejich těla vykoupit a dopravit zpět do rodné Itálie.

Bůh oslavil své věrné služebníky mnoha zázraky, a tak papež Lev X., jehož znak provází kresbu postavy sv. Daniela a cetujských mučedníků, mohl v roce 1516 schválit jejich úctu na oltáři v celém františkánském řádu. 

Zdirad Čech