Klim, Slavomir OFM

Z Nazareta do Betléma

V posledních létech vlády krále Heroda v celé Palestině šla od úst k ústům zpráva o nařízení císaře Augusta: bude se konat sčítání lidu! Tato událost nebyla něčím neobvyklým - průměrně za 14 let byl vydáván příkaz k registrování všech obyvatel, sepsání jejich majetku a určení výše daně, kterou měli platit ve prospěch římské říše. Po městech a vesnicích se konaly přípravy: každý se musel odebrat tam, odkud pocházel. A bylo známo, že již odedávna mnoho příslušníků židovského národa nebydlelo na území kdysi určeném jejich kmeni.

Tak se tedy mnozí museli vydat na cestu, aby splnili císařův příkaz. Josef bydlel v Nazaretě, pocházel však z rodu Davidova, a měl proto před sebou dlouhou cestu: Davidovým městem byl Betlém ležící na území Judova kmene. Aby se tam dostal, musel Josef přejít téměř celou Zaslíbenou zemí: Nazaret leží na severu v Galilejských horách na úrovni Genezaretského jezera, kdežto Betlém je na jihu v Judsku táhnoucím se na západ od Mrtvého moře.

Josef se vydal s Marií do Davidova města pravděpodobně cestou vedoucí podél nížiny řeky Jordánu; byla nejpříhodnější, neboť se vyhýbala území obývanému Samaritány. Aby se dostali k Jordánu, museli tedy urazit nejdříve několik desítek kilometrů směrem na východ.

Jejich cesta vedla nejdříve rovinou Ezdrelonu. Stačilo vyjít několik set metrů za Nazaret na okraj horského pásma, na němž bylo městečko postaveno, aby se očím poutníků otevřel nádherný pohled. Před nimi, o 200 metrů níže, se rozprostírala širokým pásmem různobarevných polí rovina Ezdrelonu. Jejím středem vedla obchodní cesta směrem na východ ke Genezaretskému jezeru. Podél něho začali Josef s Marií svou pouť. Obyvatelům této krajiny stačila i jen povrchní znalost Písma svatého, aby se taková cesta proměnila ve vyprávění o dějinách vyvoleného národa. Na oné rovině se v době Soudců odehrála vítězná bitva Izraelitů s Kananejci, kteří je ohrožovali. Na opačné straně od Nazareta na svazích hory zvané Giwat More se nacházelo městečko Šunem, kde prorok Elizeus vzkřísil syna jedné ženy. O něco dál na východ leželo město Endor, v němž se Saulovi zjevil Samuel přinášející mu předpověď blízké smrti. Josef s Marií určitě měli v paměti všechny tyto události. Každý Izraelita nosil hluboko v srdci památku na skutky Boží Prozřetelnosti, ke kterým po staletí docházelo v Palestině. Jejich pouť byla tak setkáním s dějinami Starého zákona.

Když urazili nějakých 20 kilometrů, museli odbočit z hlavní trasy na jih, neboť nebylo třeba dojít až k samému Genezaretskému jezeru, aby se dostali na cestu vedoucí do Judska. Prošli tehdy krajem, který se před více než tisíciletím stal sídlem kmene Isachar. Rovina Ezdrelonu se tam začíná vlnit, obraz krajiny vyznačuje stále více střídání pahorků a dolin. Současně se terén stále více snižuje směrem k údolí Jordánu 200 metrů pod úrovní Středozemního moře. Toto údolí je ohromnou prohlubní táhnoucí se stovky kilometrů od severu na jih v šíři několika kilometrů. Po obou stranách ji ohraničují pásma hor do výše několika set metrů. Její poměrně ploché dno představovalo dokonalou cestovní trasu.

Josef s Marií dosáhli toto údolí ve vzdálenosti několika kilometrů od Genezaretského jezera. Nyní se jejich cesta stočila na opačnou stranu od jezera přímo na jih. Před nimi se až po obzor táhl pruh země klesající k Mrtvému moři, rozdělený na dvě symetrické části úzkým, klikatým korytem řeky Jordánu. Tady někde museli nalézt první nocleh - měli za sebou již kolem 40 kilometrů poutě.

Aspoň dva dny bylo třeba putovat údolím Jordánu. Začátkem prvého dne minuli Maria s Josefem velké město Beth Šean, němého svědka smrti Saula, prvního krále vyvoleného národa. Procházeli suchým terénem spáleným sluncem. Obraz krajiny zpestřovala pouze zeleň křoví a stromů rostoucích podél koryta Jordánu a nečetná obdělaná místa v blízkosti pramenů. Další nocleh nalezli patrně někde na úrovni úvozu Jabbok, jenž protínal ostře horské pásmo na východní straně údolí. Opět se jim vracely vzpomínky na dějiny Izraele: tam v tom úvozu Izákův syn Jakub bojoval s Hospodinem a dostal od něho požehnání.

Dalšího dne museli přejít cestou při úpatí pevnosti vybudované na výšině Alexandrem Jannesem. údolí se tam začíná rozšiřovat na více než deset kilometrů. Před poutníky se na obzoru začal objevovat velký pruh zeleně. Bylo to Jericho. O deset kilometrů dál se jiskřila ohromná plocha Mrtvého moře. Marie s Josefem vkročili do scenérie triumfálního vstupu Izraelitů do Zaslíbené země pod vedením Jozuovým. Na druhé straně Jordánu bylo město Sittim, kde Izraelité strávili poslední den před překročením posvátné řeky. Jericho bylo prvním městem, které dobyli.

V Jerichu se Josef a Maria museli zdržet na nocleh, aby se odtud vydali na poslední etapu pouti - opustit údolí Jordánu směrem na západ k Jeruzalému a k od něho osm kilometrů na jih ležícímu Betlému. Nebyla to snadná cesta. Jericho leží 250 metrů pod hladinou Středozemního moře a Betlém 750 metrů nad ní, takže bylo třeba překonat výškový rozdíl tisíc metrů. Judská poušť dělící obě města je silně zvlněná, a protože cesta vedla po hřebenech pahorků, stálé stoupání a klesání ji značně ztěžovalo. Protože jejich cílem byl Betlém, museli sejít na jih z hlavní cesty vedoucí do Jeruzaléma. Maria a Josef pravděpodobně neměli v úmyslu vstoupit do Svatého města, neboť potřebovali co nejrychleji dosáhnout cíl své pouti. Nakonec kdesi na obzoru uviděli zástavbu Betléma - malého městečka na jedné z výšin. Byli u cíle.

Zůstala za nimi všechna místa připomínající dávné události z dějin Vyvoleného národa. Oni šli za něčím jiným, novým. Třebaže zdánlivě bylo jejich cílem podřídit se římskému soupisu obyvatelstva, přece s jejich příchodem do Betléma mělo dojít k něčemu nekonečně většímu - měla nastat plnost času, měl přijít na svět Mesiáš, Pán.

O. Slavomir Klim OFM

Glos sw. Franciszka 10/1990

Z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM