Schneider, Herbert OFM

3. Znamení náklonnosti

 

 

Život ve znamení TAU má pro nás lidi význam: jsem druhému nakloněný a mám na paměti jeho blaho a štěstí. V tom spočívá vždy přebytek laskavosti, který nejdříve je dáván bližnímu, nezávisle na tom, zda si to zasluhuje nebo ne, zda mi to odplatí či ne.

 

 

Život se vždy zajímá o život druhého a chce rozvoj jeho života. Pro Františka je TAU tímto znamením náklonnosti, když svému nejbližšímu průvodci píše požehnání, a pečetí ho TAU. V požehnání bratru Lvovi klade na konci na jeho hlavu znamení TAU.

 

 

Požehnání spočívá na příčném břevnu TAU. Znamení TAU prochází jménem LEO až na čelo hlavy. Bratr Lev byl zřejmě v tísni a úzkostech. Cítil se na své cestě v pochybnostech. František mu kreslí tento obrázek, který pak může mít stále u sebe a dívat se na něj. Bratru Lvovi obávajícímu se o svou spásu stane se znamením útěchy od bratra Františka. Toto znamení ujišťuje bratra Lva o dobrém konci jeho života. Smí doufat.

 

 

Znamením TAU ověřoval svatý František své listy, kdykoli z nutnosti nebo lásky někomu psal (3 Cel 159). Tak se TAU stává znamením požehnání, které dává náklonnost a útěchu.

 

 

Tím je však také znamením bratrské a chápající blízkosti. Přijímá druhého, který je slabší, aniž by jej chtělo ovládat. František dává vyrůst TAU z hlavy anebo - podle jiného výkladu - ze svého semínka. Zdvíhá se takříkajíc nový strom života, ať už jako z takto chápaného ještě malého zrnka, které padá do země a odumírá, nezůstává však samo, ale přináší nový život, anebo z hlavy člověka. Obojí znamená život.

 

 

Symbolika je bohatá, naznačuje v každém případě náklonnost, která se dává člověku, a příslib, na který se může spolehnout.

 

 

V řeholním životě je důležitý nadbytek náklonnosti. Svůj společný život nepočítáme. I se slabými bratry můžeme žít spolu. Často jsme v pokušení přát si ideální společenství, a to existující popírat. To nás nepovznáší, ani nám nepomáhá dál v duchovním povolání.

 

 

V znamení TAU díváme se s náklonností na bratra, na sestru, ať jsou jacíkoli, a díváme se na jejich život z hlediska jeho příslibů.

 

 

Kdyby hlava neměla znamenat hlavu bratra Lva, ale hlavu Adamovu(viz L. Lehmann, František - mistr a učitel modlitby, str. 180), potom to pro naše rozjímání může znamenat prohloubení a rozšíření myšlenky Boží náklonnosti na celé lidstvo. To, co platí pro Lva, je dáno všem lidem. Adamova lebka v skalnaté jeskyni na Golgotě, nad níž je vztyčen Kristův kříž, zastupuje nás všechny. Podle středověké Legenda aurea byl Kristův kříž zhotoven ze stromu, na němž Adam zhřešil (tamtéž). Tak se potom TAU stává znamením nové spásy.

 

 

S tím může bratr Lev žít, a můžeme žít všichni, kdo jako on uchováme znamení TAU.

 

 

Podle Kajetána Essera (Opuscula des hl. Franziskus, Grottaferrata 1976, s. 135/136) daroval František TAU bratru Lvovi tísněnému duševními zkouškami po vidění serafa a po přijetí stigmat. Sám obdařený útěchou a vtažený do serafické, to znamená rozplameněné lásky vtažený František může druhé jen těšit a posilovat.

 

 

Bratr Lev byl na každý pád uzdraven ze svých pokušení a svízelí. František se naučil přijímat svého bratra ze síly serafické lásky. Také on odolal tím pokušení, aby nepřijímal bratry, s nimiž žil, jen sám v sobě, ale chápal je a přijímal z lásky Pána, který se mu daroval v podobě serafa.

 

 

Právě ti, kdo jsou pro mne břemenem, jsou také přijímáni Boží láskou a povoláni k tomu, aby byli spolu se mnou dědici jeho království.

 

 

V tomto světle se řeholní společenství neospravedlňuje pouze svými lidskými předpoklady, ale jako bratři a sestry, které Pán shromažďuje v novém království a kteří v něm přijímají jeden druhého.

 

 

Herbert Schneider OFM: Leben im Zeichen des Tau,

 

 

Kaffke-Verlag-Aschaffenburg, 1989;

 

 

z němčiny přeložil: Radim Jáchym OFM

Příště: Znamení pozornosti