Latini, Luigi OFM

3 Posvěť se jméno tvé

Posvěcovat jméno Boha je prvním skutkem náboženství. Nezrušitelnou úlohou církve, které jen tak se může označovat za "svátost Otce". Starověký Izrael měl takovo úctu k tomuto jménu, že se vyhýbal i jeho vyslovení: používal rovnocenné výrazy jako Svatý, Jméno, Požehnaný, Mocný. Ve skutečnosti Bůh nemá jméno; je Ten, který jest (Ex 3,14). Výraz "Boží jméno" označuje jeho osobu; je to synonym Boha svatého svou přirozeností, nejdokonalejšího. "Svatý, svatý, svatý je Pán, Bůh zástupů." Ježíš ho nazýval "Otče svatý" (ten, který přebývá v nedostupném světle), "spravedlivý Otče" (ten, který se zajímá o naši chudobu a přichází přebývat mezi námi); "Abba" (ten, který celý je milosrdenstvím).

Je-li jeho jméno svaté, potom i jeho jednání je svaté, avšak tato Boží přirozenost by nás neměla podněcovat k útěku, jako bychom se ho polekali, ale má nás k němu přitahovat, abychom napodobovali jeho svatost. Prosba "Posvěť se" tedy vyjadřuje: aby byl uznávaný a milovaný jako takový ode všech, kteří žijí. Je to modlitba pro nás: prosíme totiž, aby Boží jméno se v nás stalo svatým, jak říká sv. František ve svém Výkladu na Otče náš: "Ať se vyjasní naše poznání tebe."

Posvěť se jméno tvé. "Posvětit" v Bibli znamená: chválit, dobrořečit, oslavovat. "Pokud žiji, chci chválit Hospodina, pokud budu, chci opěvovat svého Boha" (Žl 145/146,2). Jestliže prosíme, aby "bylo posvěceno", znamená to, že Bůh Otec ještě není posvěcován ani oslavován. Neboť není bratrství mezi dětmi a děti se rouhají jeho nejsvětějšímu jménu. Na zemi existuje ubohý podíl lidskosti a společenská tkáň je potrhána. Už se nečtou pravé rysy na tváři druhého. Ztratila se Boží památka. Zlořečí se jeho jménu, protože neodstraňuje bídu a je zticha před nespravedlností. Proto prosba: Posvěť se jméno tvé! Přání, které se obrací k Bohu, aby projevil svou slávu, i k člověku, aby žil důstojně dny svého života.

Jak posvěcovat jeho jméno. Křesťanskou praxí. Jsi solí země a světlem světa, umíš-li zasévat víru do skepticismu světa, umíš-li vytvářet školy modlitby jako odrazové můstky k Otci, umíš-li evangeliem obnovovat děti doby, umíš-li sdělovat Boha druhým. Jsi světlem milosti pro praxi blahoslavenství. Jsi solí, pomůžeš-li okořenit a zúrodnit zemi. Jsi kvasem, prokvasíš-li masu. Máš tedy vztah k světu, ba jsi naprosto nepostradatelné soustředění pro šíření křesťanství ve světě. Sůl, která není v jídle, světlo, které je pod stolem, kvas, který není v mouce, nejsou k ničemu. "Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebi" (Mt 5,16).

"Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci" (Kol 3,17).

Kdo jedná podle pravdy, jde k Otci. Budeme "uznáni" za děti Otce, budeme-li konat jeho vůli, a ne budeme-li říkat, že ji vykonáme. Dnes se mnoho diskutuje o hranicích církve. Kdo je uvnitř a kdo je venku? Každé vylučování je nebezpečné. Kritériem pro posouzení by mohlo být: "Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu" (Jan 3,21). Ne "kdo kontempluje pravdu" nebo "kdo zachovává pravdu" či "kdo říká pravdu", ale jen dělníci pravdy přijdou k světlu. Představíme-li se v domě Otce "vyzbrojeni pravdou", brána zůstane zavřená. Říci sv. Petrovi: "Zachoval jsem pravdu" je příliš málo. On se nechal ukřižovat za pravdu. Musíme se mu představit ne s pravdou pod paží, ale s pravdou dovedenou do života.

Otče, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá: tři "ty" vyjadřující velikost Boha a misijní dynamismus jeho církve. Náš chléb, naše viny, naše pokušení: tři "my" vypočítávající naše problémy. To jsou dva rozměry obsažené v modlitbě, které učil Bůh a člověk Ježíš Kristus.

Zpívej hymny na jeho jméno. Vzdávej díky vždy a na každém místě Otci. On nepotřebuje tvoji chválu, a tvé hymny dobrořečení nezvýší jeho slávu, avšak získají ti milost, která ti přinese spásu. On je "Ten, který jest" (Svatý), ale také "Ten, který je Abba" (Otec). On je "zcela Jiný", zůstává však tvým počátkem, tvým rozvojem, tvojí budoucností. Je na tobě, abys z něho nedělal sobecky ochránce svých přání a lék na své pády. Potom by nebyl Bohem nevyslovitelným, ale bohem vyrobeným na míru tvýma rukama.

Uznej, že Bůh je Bůh a Otec dějin, přes všechna barbarství historie. On udělá to, co ty udělat nemůžeš: novou zemi pod novým nebem, kde bude navždy oslaveno jeho jméno.

Luigi Latini OFM

VITA MINORUM 2/1999

z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM