Baroková, Terezie

Návštěva

„Sestro Kláro, máte návštěvu,“  vyrušila Kláru při modlitbě sestra Amabilis.

„Kateřino!“ radostně vykřikla Klára, když přišla k velké bráně kláštera a objala svou sestru. „Jak se máš? Co je nového?“

„Kláro, je mi líto, ale nepřináším ti dobré zprávy. Všichni příbuzní jsou na tebe rozzlobení. Kdybys jen slyšela, jak nadává strýc Monaldo. Myslím, že nepotrvá dlouho a přijdou tě odtud odvést, třeba násilím.“

„Čekala jsem to,“ řekla Klára vážně. „Naštěstí tento klášter má právo azylu. Když se  přidržím oltáře a uvidí mé ostříhané vlasy, nesmí se mě dotknout. A především věším, že Pán, který mě k tomuto životu povolává, sám si mě ubrání.  Víc mě trápí jiná věc. Ale pojď, je tu pěkná zahrada, projdeme se a pohovoříme.“

„Jak se cítíš, Kláro?“

„Právě to mě trápí. Vidím, že v tomto prostředí nebudu moci žít podle svých ideálů. Ne, tak si nepředstavuji svou život. Za nejdůležitější považuji následování našeho Pána v jeho chudobě a pokoře. V chudobě, protože on sám nic nevlastnil. Jsem přesvědčená, že mnohokrát měl nouzi a nedostatek, ale nikdy si toho ani nevšiml. Jednoduše tomu nevěnoval pozornost. A potom pokora. Byl Bůh, a stal se člověkem. Ale i tak, mohl se stát bohatým člověkem. Kdyby přišel na svět jako nejvyšší král a mocnář tohoto světa, byli bychom mu i tak všichni vděční, že nám otevřel brány do nebe. Ale on přišel jako chudý, opovrhovaný. Jako sluha všech a žil mezi nejchudšími. Kateřino, to nebyla náhoda! Proto právě v tomto ho chci následovat. Promiň, Kateřino, že jsem se tak rozpovídala. Řekni mi raději ty, co je u tebe nového, jak se máš.“

„Ne, Kláro, jen pokračuj. Moc mě to zajímá. Jenom jak to chceš uvést do života?“

„To mi právě  působí starost v tomto prostředí. Tady jsou pevné a ustálení tradice a zvyky. Jistě, každá sestra hledá a miluje Pána. Ale já bych chtěla ve svém životě zdůraznit právě jeho chudobu a pokoru a v tomto ho následovat. Chtěla bych, aby celé společenství šlo touto cestou. Aby celá komunita neměla žádný majetek. Aby všechny společně očekávaly všechno od Pána.“

„Kláro, ty si myslíš, že takovýto život je možný i pro ženy?“

„Co není možné lidem, je možné Bohu,“ odpověděla Klára. „Jsem přesvědčená, že mě volá k takovému životu.“

„Kláro, teď hovoříš  jako František. Když jsem ho slyšela kázat v kostele, myslela jsem si, že kdyby byla jen jedna žena, která by chtěla žít podle jeho ideálů, přidala bych se k ní. A teď slyším, že to jsi právě ty, má sestra… Kláro, zůstanu tady s tebou.“

„Kateřino!“ objala ji Klára s velkou radostí.Nikdy nebudu moci dostatečně poděkovat Pánu za to, že vyplnil tuto moji touhu a vyslyšel mé modlitby, abys právě ty přišla za mnou. Nevěděl o nich nikdo, jen on.  Opravdu tady chceš zůstat? Sama jsi hovořila o příbuzných a jejich plánech.“

„Mé představy o budoucím životě jsou přesně takové jako tvoje. Jsem šťastná, že právě s tebou je budu moci prožívat. Ale jak to uskutečníme v tomto prostředí?“

„Počkáme, dokud se naši příbuzní nesmíří s tím, že nebudeme žít tak, jak si oni přejí,“ odpověděla Klára. „Jejich útoky bude lépe přežít tady. A až se František vrátí z Říma, kam odešel za panem papežem, aby mu řekl  životě svém a jeho bratří, pohovoříme si s ním, jak dál.“

„Slyšela jsem,“ pokračovala Kateřina, „že na svahu vrchu Subasio je dům sv. Angela, ve kterém žijí společně ženy v modlitbách a pokání. Nemají majetek, chtějí žít v úplné chudobě. Jejich život  je asi blízký tomuto ideálu. Teď ale už pojďme za představenou, aby mi dovolila zůstat s zebou.“

 

 

Františkův návrat

„Sestra Kláro,další návštěva,“ oznámila sestra Amabilis.

„Děkuji, hned jdu k bráně,“ odpověděla Klára.

„Vítej, Františku, je dobře, že už přicházíš,“ přivítala ho Klára. „Mám mnoho nového, o čem chci s tebou hovořit. Ale nejdřív pověz, jak ses měl na cestě a jak dopadla návštěva u papeže?“

„Kláro, děkuji ti za tvé modlitby, které mě provázely. Měl jsem radost z toho, že ve všech našich nejistotách a hledáních nás Pán provází a postupně nám ukazuje cestu. Zase vidím o kousek dál, jak se má ubírat naše bratrstvo. O tom ti však povím později. Teď máme málo času. Jak se cítíš v tomto klášteře?“

„Františku, myslím, že jsem do kláštera vnesla nezvyklou atmosféru, s kterou sestry nejsou spokojené. Ty jsi už třetí návštěva v tom krátkém čase, co jsem tady, a všechny byly velmi neobvyklé. První přišla má sestra Kateřina, která se rozhodla zůstat tady se mnou. Potom příbuzní. Byl to  nápor, který vystrašil všechny sestry. Jen s velkou Boží pomocí a díky azylu kláštera nás odtud násilím neodvlekli. Ale to nejdůležitejší jem Františku, že v tomto prostředí je velmi těžké žít v chudobě a pokoře. Osobně si pro to najdu možnosti, ale společný duch je jiný. Sestry jsou rozdělené na chudobné, které slouží, a bohaté, které se modlí a vzdělávají se. Při vší mé snaze mě sestry nepřijaly jako chudou a sloužící. Ale Kateřina mi přinesla zprávu, že na úbočí vrchu Subasio, v domě sv. Angela spolu žijí nějako ženy v chudobě a pokání. Možná to by byla bližší našemu duchu.“

„Jistě, Kláro, žít podle způsobu, ke kterému nás Pán volá, je to nejdůležitější, co máme dělat. Zatím oba hledáme, jak to  Pán od  nás žádá. Pohovoř o tom s představenou. Poděkuj jí za milé přijetí a ubytování. Já navštívím ženy v domě sv. Angela a když poznám, že to je další Pánova cesta s námi, přijdu za několik dní s několika bratry a doprovodím tebe i Kateřinu na nové místo. Já jsem byl po svém obrácení v klášteře sv. Vereconda u Gubbia, ale jen krátkou dobu. Také jsem poznal, že to není má cesta. Teď už půjdu, vždyť brzy budeme mít možnost déle si pohovořit,“ rozloučil se František.

„Milá matko představená,“ vyhledala ji Klára po Františkově odchodu, „děkuji vám, že jste nás přijala a umožnila nám prožít s vámi první dny po odchodu od rodiny. Prosím o odpuštění za všechny nepříjemnosti, které jsme vám způsobily. Hlavně ty od našich příbuzných. Ať vám to Pán všechno vynahradí o odmění všechno to dobro, které jsme od vás dostávaly. Abychom vám nedělaly další potíže, odejdeme od vás. Myslím, že Pán má pro nás jinou cestu.“

František s bratry Bernardem a Filipem odvedli obě sestry do nového domova, k chudým ženám do domu sv. Angela.  Pro Kláru a Kateřinu začalo nové období hledání cesty za Pánem.

(pokračování)