Čech, Zdirad

12. ledna                                      + 1667

Filip Latini, syn korleonského koželuha Leonarda a Františky rozené Sciascia  se měl stát obuvníkem. Ale rychle opustil skromné řemeslo, protože si zamiloval meč. Z neznámého ohnivého a kavalírského mladíka se brzy stal bravurní šermíř, nejlepší na Sicílii. Taková pověst je ovšem velmi nebezpečná a nemohlo se nestat, co se stalo. Leckdo chtěl vyzkoušet své štěstí a pokusit se slavného šermíře porazit, až jeden z vyzyvovatelů zůstal ležet na dlažbě. Filip utekl ke kapucínům do Palerma. Tam našel úkryt před světskou vrchností i krevní mstou příbuzných těžce zraněného protivníka, ale neschoval se před svědomím. Oslnivou kariéru, společenský úspěch, obdiv přátel, všechno přikryla kaluž krve, kterou prolil svým mečem.Rozhodl se zůstat. Z přechodného útočiště na útěku se stalo místo vnitřního boje kajícníka, který se vší bouřlivostí svého temperamentu přemáhal svou nezkrotnou vzpurnost pokornou a oddanou službou chudým a bratřím. Jeho zápas nebyl snadný, ale postupně ho proměňoval, takže po dvou letech směl obléci kapucínský hábit. Z obdivovaného šermíře Filipa se stal pozoruhodný mystik Bernard, který nehledal vědomosti v knihách, ale v ponoření do rozjímání o utrpení Páně, v jeho ranách. Čtyřiadvacet let mu bylo, když opustil svět, dvaašedesát, když r. 1667 blaženou smrtí skončilo jeho pokání, čas vyplněný službou a modlitbami před křížem v kostele palermských kapucínů.

Do seznamu blahoslavených dal jeho jméno zapsat r. 1768 papež Kliment XIII., jehož znak spolu se znaky měst Corleone  a Palerma provází kresbu postavy blahoslaveného Bernarda.

Zdirad Čech