Latini, Luigi OFM

4. Přijď království tvé

Mezi pozemskými královstvími to nejpokornější, avšak stále rostoucí jako semeno, které se stává stromem. Mezi pozemskými královstvími to nejvíce ohrožené, avšak stále se šířící až do konce časů, kdy bude úplné. Mezi pozemskými královstvími jediné bez uznávaných opor, a přece nezničitelné. Všechna ostatní království, vytvořená slzami a krví, zanikla jedno po druhém, zatímco toto trvá dvacet století a „nebude mít konce“. To všechno proto, že v lidské struktuře, stejné jako u všech ostatních, obsahuje životní princip, kterým je Bůh sám. Téma království je jedním ze základních témat celé Bible, především nového zákona. Kristus mluví často o nebeském království a objasňuje ho podobenstvími, aby ujasnil jeho nejcharakterističtější hlediska: jeho rozvoj, jeho drahocennou vzácnost, Boží iniciativu, lidskou spolupráci, jeho spojení světla a stínu, nezadržitelnou dynamiku, která ho vede k jeho konečnému naplnění. Nebeské království je podobné hořčičnému zrnku, síti vržené do moře, deseti pannám, pěti moudrým a pěti pošetilým, pokladu ukrytém v poli, svatební hostině.

 

Uspořádání království

Ježíš Kristus tvrdil, že je král, a po dvou tisících letech můžeme dosvědčit jeho královskou důstojnost. Dal tvář naší civilizaci, svým učením proměnil člověka, přinesl mu spásu. „Pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spády,“ prohlásí Petr předním mužům velerady po jeho smrti a zmrtvýchvstání, potom co vykonal zázrak v jeho jménu (Sk 4,12).

Ježíš Kristus se však prohlásil za krále při svém procesu, když měl ruce spoutané za zády, hlavu korunovanou trním, tvář zbrocenou krví, znetvořenou ranami vojáků a potřísněnou slinami. Král, avšak král zahalený do královské důstojnosti odlišné od důstojnosti jiných králů. „Monika Jellušová království není z tohoto světa.“ To je, proč prchá před nadšením zástupu, který ho chce posadit na jeruzalémský trůn – nadšením smíšeným s lidskými prvky a časnými nadějemi – a prohlašuje se za krále před římským vladařem, když už nemá ani lidskou tvář. Toto prvenství ducha je nárožním kvádrem jeho království: učedníkům, kteří kladli otázky o prvních místech, vysvětluje, že „první má být jako poslední“; v horském kázání osmkrát vyhlašuje za blahoslavené ty, kdo jsou zbaveni jakékoli pozemské slávy; při svých řečech mezi zástupy užívá výrazů, které představují revoluci: „Co pomůže člověku, kdyby získal celý svět… Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost…“

Církev by si měla stále připomínat, že je pouze „zárodkem a počátkem“ tohoto království; žw království „roste pomalu“ podle řádu určeného bohem. Jejím povoláním proto není „církev-střed“, jako kdyby byla vším Božím na zemi, ale má se cítit „vtažená“ (relativizovaná). Vztažená ne ke světu, protože by upadla do „sekularismu“, ani nevztahující svět k sobě, neboť by se stala „klerikalismem, ale: církev a svět vztažené ke Království. S touto perspektivou může si vážit „znamení časů“ a kráčet  v „obrácení-posvěcení“, které ji stále obnovuje.

 

Dynamismus království

O vztahu církev – království mají teologové „na prodej“ tyto názory: království je zcela vnitřní; království je absolutně budoucí+ království je v postupném uskutečňování; teorii uskutečněné eschatologie, podle které království se zcela naplnilo vtělením; dialektickou teorii, která soustřeďuje přítomné a budoucí tohoto království do stálého napětí mezi  již a ještě ne.

Je však mnohem prostší říci: Boží království je Bůh v nás. Je to Bůh, který postavil svůj stan mezi námi (Zj 21,3). Boží království „nespočívá v jídle a pití, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti, jaké dává Duch svatý“(Řím 14,17). Bůh i člověk jsou vázáni týmž osudem. Zájmy člověka jsou zájmy Božími. Je to království, do kterého „Nás převedl, když nás vytrhl z moci temnosti“ (Kol 1,13). Království je jako velký palác, který máme stavět, den za dnem, prací, která nikdy není u konce a při níž křesťan s námahou podává svůj příspěvek, osvícený nadějí, že Bůh se vrátí, aby přebýval v této stavbě, když přetvoří všechno v nový příbytek.

Je to tedy království, které dnes  kráčí a které se zítra dokoná v konečném eschaton. To je to, proč křesťan je stále obrácen do budoucna, kde  „nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo“ (Zj 21,4). Sv. František se ve Výkladu na Otče náš vyjadřuje takto: „Přijď království tvé: abys v nás vládl svou milostí a přivedl nás do svého království, kde na tebe budeme patřit bez závoje, dokonale tě milovat, spojeni s tebou ve štěstí a radovat se s tebou bez konce.“

 

Odpor proti království

Říci: Přijď království tvé, je jako říci: Dej přijít  tvému království. „Abba, Otče, tobě je všechno možné“ Mk 14,36). Je to Boží dílo, neboť člověk je omezený a rozdělený, má však spolupracovat, aby urychlil tento pochod a předešel příchod. Ne slovy, ale skutky postupuje království: když sytíš hladového, navštěvuješ vězněného, oblékáš chudého, odpouštíš nepříteli, dělíš se o majetek, prosíš Boha za živé a zasnulé.

„Kníže tohoto světa“ má duchovou povahu, svým chováním je však materialista a staví se proti šíření království. Kristus ho popisuje jako pyšného, zuřivého, krutého, vraha, zlého, lháře. Přirovnává ho k vlkovi, k ozbrojenému silákovi, k rozsévači plevele. Je to opravdový nepřítel království, protože je hlavou jiného království.

Avšak existuje. Nesměj se, když se o něm mluví. On nechce, aby se mluvilo o jeho skutcích, aby mohl nerušeně působit. Od něho přišel první pád v začátcích naší historie, jemu se dostalo od Boha prvního odsouzení, možná jediného. Běhá od jedné hlavy země ke druhé a mění přitom svou tvář.

Na rozdíl od něho Kristus „musí kralovat“(1 Kor 15,25). Kolik let je ti? Třicet, šedesát, devadesát, na tom málo záleží. Důležité je, aby se něco podařilo, totiž aby v tobě vzrostlo Boží království; pomalu, s námahou, mezi nebezpečími a ustupováním, avšak Boží dítě, zrozené požehnanou vodou a slovem ve tvém lidském domě, má směřovat k dokonalému věku, k podobě Kristově.

Hledej především Boží království, neboť dni světa, v němž žiješ, jsou spočtené. Zde jsou slova, která jej vytvářejí: chudoba, služba, modlitba, úsilí, rovnost, boží slovo, společenství, rozjímání, Duch svatý. Pro království máš být připraven  jít až na kraj světa a žít až do posledního soudu. Pro království, které už je zde. Tady a teď. Třebas má pokorné stezky. Nedokázal byl najít místo, kde by nebylo. Jednoho dně bude dokonalé jako moře světla a ty bez slz.

Luigi Latini OFM

VITA MINORUM 3/1999

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM