Knie-Górna, Jadwiga

 6. Od protestantské reformace ke katolické obnově

 Julián z Medici narozený 1478 ve Florencii vládl od roku 1519 v rodném městě a 1521 dosáhl uzavření příměří mezi papežem Lvem X. a císařem Karlem V. Habsburským. Roku 1523 byl sám zvolen papežem a přijal jméno Klement VII. Jeho vláda byla obdobím obtížných a nepříznivých událostí v životě církve i v životě politickém a společenském. Nový papež se pokusil zreformovat církevní hierarchie zevnitř, avšak dané podmínky byly nepříznivé jakýmkoli změnám.

 Svatý rok 1525 vyhlášený bulou Inter Sollicitudines byl otevřen v nepříznivém ovzduší. Na Apeninském poloostrově byly sváděny boje mezi vojsky císaře Karla V. a francouzského krále Františka I. Bleskově se šířily reformní myšlenky Martina Luthera, s pravidelností se vracela epidemie černého moru. Na východě Evropy představovali trvalé nebezpečí Turci.

 V porovnání s předchozími jubilei byl příliv poutníků minimální. Málo pomohlo úsilí papeže, který pro zvýšení popularity jubilea zrušil povinnost odevzdat dar před získáním odpustku. Vystoupení Martina Luthera a vydání proluterské brožury "O jubilejním roku" navádějící čtenáře, aby do Říma nejezdili, působily rovněž nepříznivě na poutníky ze zemí německého jazyka.

 Přes vládnoucí situaci Klement VII. organizoval misie v nově objevených zemích Latinské Ameriky a zřídil nová biskupství v Mexiku, ale podle tradice svého rodu byl i mecenášem umění v Římě. Nepříznivé události pro církev silně omezily duchovní velikost tohoto schopného papeže.

 Při tomto jubileu byla poprvé ražena upomínková medaile: na jedné straně betlémské jesle připomínají zahájení jubilea v den Božího narození, na druhé je zobrazen papež otevírající Svatou bránu a nad ním sv. Petr otevírající bránu nebeskou.

 Klement VII. poprvé uskutečnil slavnostní obřad uzavření Svaté brány: stříbrnou lžící naložil mezi první cihly maltu, do níž byla vložena i hrst zlatých a stříbrných mincí.

 *

 Jubileum poloviny XVI. století začalo s velkým zpožděním teprve v únoru 1550. Příčinou byla nečekaná smrt papeže Pavla III. Jeho nástupce Julius III. ohlásil a otevřel Svatý rok pouhé dva dny po převzetí Petrova stolce bulou Si pastores ovium. Julius III. byl předtím jedním z legátů papeže na Tridentském koncilu. Zvolen byl papežem proti odporu císaře Karla V. a mnoho času a energie věnoval pokračování koncilu, do něhož se pokoušeli zasahovat světští vládci.

 Na tento Svatý rok byl očekáván větší příliv poutníků než na předchozí. Byla vydána řada zvláštních nařízení, z nich k nejdůležitějším patřilo stanovení pevných cen na základní potraviny a služby, aby poutníci nemohli být vykořisťováni. Tehdy byly založeny i dva hospice pro zaopatření chudých poutníků. To vše bylo odpovědí reformátorům, kteří rozvraceli církev v Evropě, ohrožované současně tureckou invazí.

 Přes stín reformace nad církví zklamali se ti, kdo doufali, že papež změní život dvora ve Vatikáně: právě toto jubileum bylo slaveno mimořádně hlučně a zábavy na náměstích a v ulicích Říma byly přerušeny jen ve velkopostní době.

 *

 Jubilejní rok 1575 byl současně vrcholem hnutí katolické obnovy po Tridentském koncilu, jejímiž hlavními tvůrci byli papežové Pius V., Sixtus V. a Řehoř XIII. z rodiny Boncompagni z Bologne. Svatý rok ohlásil bulou Dominus ac Redemptor v den Nanebevstoupení Páně 1574, a zvyk ohlašovat jubileum v tento den se potom zachoval.

 Při jedné z tajných konsistoří konané v listopadu 1574 zdůraznil papež kardinálům potřebu přípravy na důstojné prožití jubilea tak, aby poutníci, zvláště pocházející z krajin zasažených reformací, mohli čerpat z tohoto bohatého, překypujícího duchovního pokladu. Tento Svatý rok měl být momentem rozkvětu křesťanského ducha mezi věřícími.

 Celý jubilejní rok byl velkou výzvou k pokoji a plnění dobrých skutků. Vzorem byl sám papež, jenž bez ohledu na svých 76 let na začátku Ostijské cesty u městské brány vystoupil z nosítek, pěšky (podle některých zpráv dokonce bosý) došel do baziliky sv. Pavla za hradbami a po kolenech vystoupil po Svatých schodech.

 Svatý rok 1575 měl rovněž výrazný misijní ráz. Zvláštní důraz byl položen na obrácení nevěřících a návrat zbloudilých.

 Do Říma přišlo mnoho poutníků. Bratrstvo Nejsv. Trojice poskytlo po dobu jubilea přístřeší kolem 170 tisícům chudých poutníků z celé Evropy.

 *

 Zvolený za papeže roku 1592 Klement VIII. z rodu Aldobrandini ohlásil 19. května 1599 bulou Annus Domini placabilis nový Svatý rok přelomu věků. Tento dokument obnovil starou tradici slavení stého roku "ve shodě s nábožným kultem za početné účasti přibývajících věřících", jak to ustanovil už svým apoštolským dekretem Bonifác VIII.

 Klement VIII. se zvlášť zabýval organizací jubilejních slavností a vytvořil dvě komise, jednu pro otázky duchovní, druhou pro hmotné. S ohledem na náhlé papežovo onemocnění (záchvat pakostnice) ceremoniel zahájení jubilea byl přeložen z 24. na 31. prosince 1599. Toho dne zvonily všechny zvony Říma a z Andělského hradu se slavnostně střílelo. Přes slabé zdraví prožil Klement VIII. Svatý rok s příkladnou zbožností. Vykonal šedesát návštěv v bazilikách a několikrát přešel po kolenech Svaté schody. Ve velkopostní době každý den přijímal u svého stolu dvanáct chudáků. Mnohokrát byl také v útulku Nejsv. Trojice, kde se staral, aby se každému poutníkovi dostalo náležité péče. Určil ohromné peněžní částky na almužny. Ve Svatém týdnu osobně zpovídal ty nejubožejší, potom prošel cestu po sedmi římských bazilikách přikázanou poutníkům.

 Klement VIII. pokračoval ve stavebních pracích, které v Římě začal Sixtus V. Díky jemu byla dokončena kopule baziliky sv. Petra, kterou projektoval a začal Michelangelo. Přikázal postavit nový hlavní oltář v místě přesně nad hrobem sv. Petra, a toto dílo svěřil Giovanni Lorenzo Berninimu. Za jeho pontifikátu byly rovněž budovány vatikánské "groty" (jeskyně) pod bazilikou sv. Petra spolu s Klementinskou kaplí.

 PRZEWODNIK KATOLICKI 24-27/1999

 zpracovala: Jadwiga Knie-Górna

 z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM