Blahoslavený Bernardin Caimo, kněz OFM
Čech, Zdirad
9. února + 1500
Z milánské šlechtické rodiny Caimo (Caimi, Caimus, de Chaimis) vstoupili do observantské větve františkánů dva bratři: Bartoloměj (+ 1496) napsal knihu pro zpovědníky, mnohokrát vydanou tiskem, Bernardina bratři zvolili r. 1477 kvardiánem a ukázalo se, že jeho poctivost, rozvaha a schopnost rozhodovat přesahují zdi konventu S. Angelo. V následujícím roce se stal vikářem lombardské provincie a v dalších letech putoval z místa na místo, vysílán řádem nebo papežem. Napřed byl jako kustos ve Svaté zemi, pak s kazatelem bl. Angelem Carletti a skupinou bratří na kruciátě proti Turkům, pak jako komisař v Kalábrii, odtud putoval znovu do Svaté země, aby se vrátil do úřadu vikáře ve své provincii, potom byl potřetí vyslán do Svaté země, pak k bratřím do Bosny, Chorvatska a dále na východ, mezitím působil ještě jako nuncius Sixta IV. na dvoře krále Ferdinanda Katolického. Dva roky před smrtí se mohl, opět jako vikář, vrátit do domovské provincie, ale ani teď, ve třiasedmdesáti letech, neodpočíval a věnoval mnoho péče budování Nového Jeruzaléma, slavného poutního místa na Svaté Hoře (Monte Varallo u Vercell), která mu připomínala tolik milovanou krajinu, v níž žil a trpěl při své pozemské pouti náš Pán. K jeho nebeskému trůnu se vydal 9. února roku 1500. Veřejnou úctu a titul blahoslaveného schválil a potvrdil, jak se zdá, papež Urban VIII.
Kresbu světcovy postavy provázejí znak papeže Sixta IV. a znakové štíty španělského krále Ferdinanda Katolického, Lombardie, Kalábrie, Bosny, Chorvatska a Východního císařství.