Mlčoch, Lubomír OFS

Fribourg, staré švýcarské město s katolickou univerzitou. Při Institutu morální teologie tady mají světové dokumentační středisko pastýřských sociálních listů. Nedávno zde zřídili Centrum pro střední a východní Evropu a na začátku prosince  loňského roku - podobně jako na řadě míst u nás a i jinde - konala mezinárodní konference k desátému výročí od pádu reálného socialismu. Katedrála je ve Fribourgu zasvěcena sv. Mikuláši, a město žilo přípravami na slavení svátku tohoto dobrého biskupa. Mikulášský trh, nádherně vypadající a krásně vonící perníky. Musel jsem se věnovat konferenci, ale ty perníky mi v tamním kostele "cordeliers - provazníků" - neboť vězte, že ve franštině je františkánský řád pojmenován právě po tomto poznávacím znaku řehole, což mi připadá zvláštní: proč se vlastně ti Francouzi nehlásí ke svému "Františkovi z Assisi, vždyť jméno "Francesco - Francouzek" mu dal jeho otec právě po návratu z obchodní cesty do Francie?  - nuže ty perníky mi připomenuly mé vlastní dětství. Maminka totiž nám dětem každoročně pekla perníkové Mikuláše, čerty a husary na koních: papírové obrázky  jsme vždycky pečlivě odřízli a schovávali do zvláštní krabice na příští rok.

    Dosud nenapsaný příspěvek do Poutníka - vida, už na únor L. P. 2000 - mi opět připomenul maminku. Hromnice a "boží milosti",  smažené a ve vanilkovém cukru obalované cukroví…Zaplavila mne vlna vděčnosti. Vděčnosti k mamince, která i ve velice skromných finančních poměrech dělala "něco navíc", co nebylo nezbytně nutné k pouhé obživě. Odtud byl jen krůček k uvědomění si vděčnosti vůči Bohu, který pro nás - jeho děti - stále koná "cosi navíc", z pouhé lásky k nám. I svého jednorozeného Syna poslal na svět, nám k radosti a pro naši spásu. Bůh, který se stal člověkem, je představován v Chrámu jako Spasitel a Vykupitel, a stařec Simeon i prorokyně Anna velebí Boha za tento velkolepý Dar Mesiáše. Náš Otec, svatý František, vždy znovu a stále více žasnul na touto lidskou stránkou a lidským údělem Božího Dítěte. Skutečně, jak velká je Milost Boží.  

      "Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost"…"Nikdo nezvítězí svou silou"…"Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin.“ Není snad nakonec tím posledním a nejhlubším důvodem neúspěchů na cestě od "reálného socialismu" ke svobodné občanské společnosti založené na parlamentní demokracii a tržním hospodářství to, že jsme chtěli "zvítězit svou silou", že jsme se Boha nebáli a na jeho milost nečekali? Není prapříčinou našich problémů skutečnost, že jsme se jako národ Bohu vzdálili? Nedávno byl dokončen empirický výzkum o roli církví v postkomunistických zemích. Ze srovnání plyne, že česká společnost patří k těm nejvíce zasaženým ateismem. V roce 1937 papež Pius XI. v okružním listu "Divini Redemptoris" varuje před bezbožeckým komunismem a volá křesťany k odpovědnosti za věci veřejné. Sv. otec Jan Pavel II. v poslední encyklice "Centesimus Annus" z roku 1991 vyslovuje varování před možným rozšířením ideologie radikálního kapitalismu, který se necítí být vázán pevným právním a morálním řádem a který není ukotven v duchovních hodnotách. Termín "bezbožecký kapitalismus" se v encyklice nevyskytuje, ale o co jiného jde ve všech těch "vynálezech" tunelování, vykrádání podniků, bank, investičních fondů a kampeliček než o flagrantní pohrdání přikázáními Božími?   

     Zdá se, že podstatou společenských proměn let devadesátých v některých zemích byla nová forma materialistické filozofie: když selhal materialismus založený na marxismu, byl nahrazen materialismem staronového radikálního liberalismu, který Boha nepotřebuje, neboť jeho bohem je Mamon. Přes veškeré snahy křesťanských demokratů - alespoň u nás, v Čechách - převážil odpor vůči myšlenkám sociálního tržního hospodářství, postaveného na ordo-liberalismu, tedy svobodného tržního hospodářství, které zdůrazňuje potřebu řádu v hospodářství i politice. Tento směr, zakotvený mj. v křesťanském sociálním učení nezapomíná na správnou hierarchii hodnot: trh i parlamentní demokracie musejí stát na vyšších duchovních hodnotách. Ekonomická prosperita v materiálním smyslu je nanejvýš tím, co nám - díky Boží milosti - může být přidáno, pokud se v politice i v hospodářství držíme morálních principů, které jsme si sami nevymysleli, a jejichž původcem je Bůh. Tam, kde jsou bohatství a materiální blahobyt postaveny na piedestal žebříčku společenských hodnot - a to i za cenu morálních licencí a pohrdání Božími zákony - se řád nemůže zrodit a hospodářství nakonec neprosperuje ani v tom materiálním slova smyslu.   

     Bůh si nás přeje mít jako děti, které se dovolávají jeho pomoci tam, kde naše chabé síly nestačí. A jeho milosti jsou nepřeberné, stačí jen neztratit vnímavost pro všechny ty dary, jimiž jsme zahrnováni. Spiritualita sv. Františka je založena na neustálém a všudypřítomném vědomí nesamozřejmosti stvořeného světa kolem nás a pro nás. Je  to pohled dítěte, které obdivuje vždy nově a čistým zrakem krásy kolem nás. "Společnost hojnosti" v materiálním slova smyslu, která vyvolává duchy chtivosti a marnivosti a je nakloněna k vášním, se snaží člověka učinit nezávislým na Bohu. Proč prosit Boha v modlitbě o chléb vezdejší, když máme všeho nadbytek? Jednou z příčin ochabnutí víry na Západě je stav materiálního blahobytu, který se však přitom zrodil z hodnot a ctností, které evropské a americké civilizaci přineslo křesťanství. U nás jsme se pokusili o "velký skok" do materiálního ráje rovnou, pokud možno bez práce a bez obětí, a hlavně bez návratu k občanským ctnostem v politice a bez obrození morálních zásad v hospodářství. "Velký skok" se nezdařil, hospodářství ani politika nemohou fungovat bez Božího řádu. A bez Boží milosti, o niž dost neprosíme.  

      Základním omylem našich reformátorů bylo přesvědčení, že trh může fungovat jen na čirém sobectví. Zájem a odpovědnost člověka o sebe sama v každodenním životě jsou ovšem důležité. Ale nestačí. Člověk má starost i o svou rodinu a o své bližní, i za ně je Bohu odpovědný. A protože síly kohokoliv z nás jsou nedostatečné pro tyto úkoly, dovolávejme se Boha a jeho Syna nedávno představeného v Chrámu: On je věrný a je připraven nám vždy vyjít v ústrety. Společnost potřebuje ke svému životu také svaté, jakým byl dobrý biskup Mikuláš, i matky, které jsou ochotny udělat i "něco navíc", co poukazuje na dobrotu a milosti Boží. "Boží milosti", které voní a sládnou příslibem nového nebe a nové země.

Lubomír Mlčoch OFS