Berlowska, Joanna OFS

 

 

 JAK USKUTEČŇOVAT POSLUŠNOST V SFŘ

 

 

 Jak víme, sv. František celý srdcem toužil následovat Ježíše Krista chudého, pokorného a trpícího, a tak po tom touží i ti, kdo ho následují.

 

 

 V Sekulárním františkánském řádu (SFŘ) neskládají se sice sliby poslušnosti, čistoty a chudoby jako v I. či II. řádu, které sv. František založil, avšak život podle evangelních rad vyplývá ze složení profese usilovat o křesťanskou dokonalost, jak to odpovídá možnosti laiků žijících v rodinách, manželstvích a plnících povinnosti v zaměstnání či společnosti.

 

 

 Když jsme vstoupili do SFŘ, složili jsme slavnou profesi čili příslib žít Kristovo evangelium podle řehole potvrzené Apoštolským stolcem. A když jsme v církvi před Bohem, knězem, shromážděnými sestrami a bratry přislíbili žít podle řehole SFŘ, přijali jsme všechny povinnosti z ní plynoucí a chceme je plnit celým svým životem, abychom se posvětili a svědectvím svého života pomohli druhým přiblížit se k Bohu. Vždyť přítomná doba tolik potřebuje svaté lidi! Sv. otec při poslední pouti do Polska vyzýval: "Bratři a sestry, nebojte se usilovat o svatost! Nebojte se být svatí! Udělejte končící se století i nové tisíciletí dobou svatých lidí!" Tuto výzvu zaměřil Jan Pavel II. na všechny lidi, neboť každému dává Bůh tuto šanci, ale jen málo z nich ji chce využít. My, kteří jsme vstoupili do SFŘ, vědomě jsme vykročili na cestu k svatosti. Zda se nám podaří jí dosáhnout, to záleží ve velké míře na naší spolupráci s Boží milostí. Svatosti nelze dosáhnout snadno. Svědčí o tom životy svatých. Vzpínat se po tomto "žebříku do nebe" vyžaduje nesmírné úsilí, pokoru a především lásku k Bohu a k bližnímu. Aplikovat v našem světském životě evangelní rady může v tom být velikou pomocí. Zvláštní úvahu zasluhuje otázka poslušnosti v SFŘ.

 

 

 Zamysleme se proto nad tím, jak splnit poslušnost plynoucí z řehole vůči Bohu, církvi i představeným vybraným z našeho středu.

 

 

Poslušnost vůči Bohu

 

 

 V generálních konstitucích SFŘ čl. 10 čteme: "S Kristem chudým a ukřižovaným ať se (sekulární františkáni) snaží poznat a plnit vůli Otce."

 

 

 Abychom poznali Boží vůli, je třeba především se vroucně modlit o její rozeznání, abychom svou vůli nezaměňovali za Boží vůli.

 

 

 Plnit Boží vůli, to znamená denně se ptát tak jako sv. František: "Pane, co chceš, abych dělal, dělala?"

 

 

 A také, zda moje jednání v rozměru života osobního, rodinného, pracovního jako sekulárního františkána je ve shodě s Tvou svatou vůlí?

 

 

 Zamysleme se, zda dokážeme přijmout někdy obtížný kříž tělesného nebo duchovního utrpení a objevit v tom spojení s trpícím Kristem. Zda se dokážeme smířit s Boží vůlí týkající se našich blízkých, jejich životních plánů, někdy obtížných otázek týkajících se jejich manželského života, volby další životní cesty? Zda se dokážeme modlit, věřit, doufat a říkat: "Buď vůle tvá, Pane!" často v obtížných otázkách, když se naši blízcí vzdálí od Boha, v obtížných chvílích nemoci někoho blízkého?

 

 

 Zda nakonec dokážeme říci: "Buď vůle tvá, Pane!" ve všem, co se týká našeho místa ve společenství SFŘ. Vyjádřit plnou ochotu a poslušnost Boží vůli nezávisle na tom, co nás to má stát úsilí, zdraví, času a někdy i finančních prostředků. Přijmout, pokud je to třeba, utrpení, nepochopení, snad i křivdící hodnocení, možná úsměv politování, a dokonce, pokud by to bylo třeba, dosvědčit věrnost Bohu i darováním života.

 

 

Poslušnost vůči církvi

 

 

 Řehole SFŘ hlava II. bod 6 říká: "Sv. Františkem inspirováni a spolu s ním povoláni k obnově církve ať horlivě usilují o život v plném společenství s papežem, biskupy a kněžími."

 

 

 Být poslušní vůči církvi, to znamená přizpůsobit se jejímu učení a všem příkazům a doporučením, jakož i postavit se na její obranu, opravovat bludné názory, často pocházející z nevědomosti. Povinností sekulárního františkána je pomáhat církvi v závislosti na možnostech či předpokladech, které mám. S poslušností církvi je spojen náš vztah k duchovním, a v tom máme následovat sv. Františka. Víme, jakou úctu sv. František choval ke všem kněžím, jak byl poslušný církvi i Svatému otci.

 

 

 Dokážeme si aspoň trochu představit, jak by reagoval sv. František na to, čeho jsme my byli nedávno svědky, s jakou láskou by děkoval Bohu za Jana Pavla II., jak by se snažil, aby každé jeho slovo proniknuté láskou naplnil svým životem? Vezměme si všechny tyto věci k srdci a učiňme předsevzetí, pokud se nám to dosud ne vždy dařilo, že budeme zachovávat věrnost a poslušnost církvi. Mějme úctu ke všem kněžím, braňme je před nespravedlivými obviněními či pomluvami, a tímto způsobem si zasloužíme úctu u druhých, kteří možná nejsou tak blízko církvi, nebo snad byli zraněni od někoho, od koho očekávali pochopení, a setkali se s nepříjemností. Provázejme modlitbou všechny kněze, oni jsou vyvoleni, povoláni Bohem, a přitom jsou lidmi tak jako my, se všemi omezeními a potřebují naši oporu, úctu a lásku.

 

 

 Sekulární františkán se vždy vyslovuje v prospěch církve v každé situaci.

 

 

 V pokoře přijímá dogmata a pravdy naší víry předávané vším duchovenstvem, nezávisle na tom, jaké zaujímá kněz místo v církevní hierarchii. V plné důvěře a radostné poslušnosti se sekulární františkán nechává vést od kněze po cestách víry v časném životě, a volí si nejjistější cestu k dosažení života věčného. Nevyhledává zázračné události na potvrzení své slabé víry, ale zachovává rozvážnost a postupuje tak, jak přikazuje církev v úředním stanovisku svého nejvyššího vedení.

 

 

 Pán Ježíš ustanovil hierarchickou církev, v níž existuje vedení, které má služebný ráz a které jsou věřící povinni respektovat a poslouchat, zvláštním způsobem potom sekulární františkán, neboť je k tomu povinen složeným příslibem profese.

 

 

 Je to poslušnost z lásky ke Kristu a jeho církvi.

 

 

 Joanna Berlowska SFŘ

 

 

 Glos sw. Franciszka 9/1999

 

 

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

(Dokončení)