Latini, Luigi OFM

5. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi

 Po modlitbě o příchod království následuje modlitba o zachovávání zákonů, které dávají království řád a stálost. Neříká se "splníme", jako kdyby všechno záviselo na nás. Je řečeno "ať se splní tvá vůle", abychom vyjádřili spolupráci mezi milostí a přirozeností, mezi dílem Božím a dílem člověka. A tento program není snadný, neboť žijeme v mezičase zmítaném pokušeními a krizemi.

 Plnit jeho vůli znamená vstoupit do jeho plánu spásy a žádat Boha, aby jej uskutečnil, protože člověk nikdy nebude hlavním hrdinou tohoto programu, ale vždy jen málo přínosným spolupracovníkem. Celé dějiny křesťanské duchovnosti se opírají o hlavní téma poslušnosti vůči Bohu, a všichni svatí se shodují v tom, že evangelní dokonalost spočívá v "plnění jeho vůle".

 To je důvod, proč věroučná konstituce koncilu o církvi mluví o všeobecném povolání ke svatosti (Lumen gentium - kapitola 5). Společenství pokřtěných má napodobovat svatost Boha, když vstupuje do chrámu, aby nalezlo milosrdenství, i když vychází z chrámu, aby vylilo toto odpuštění zavinuté do radosti na všechny bratry, kteří žízní po smíření.

 Buď vůle tvá. To znamená: nechme se posvětit, neboť Bůh chce svatost všech svých dětí. "To je vůle Boží: vaše posvěcení" (1 Sol 4,3). Znamená to usilovat o vyhnání nesvornosti, vzpoury, nerovnosti, násilí z tváře země, abychom žili v pokoji. Znamená to "být v Kristu" v přítomném životě pokřtěných, abychom směřovali k plnosti křesťanského života, kterou sv. Pavel nazývá svým jedinečným výrazem "být s Kristem". "Být s Kristem" vždy: v současném historickém prostředí i v tom budoucím eschatologickém. Životem definitivně uspořádaného království je v podstatě "být s Pánem navždycky" (1 Sol 4,17).

 Plnit vůli Otce znamená tedy stát se "novým stvořením", které trvá stále a které ani smrt nemůže zadusit. Nové stvoření svou mystickou schopností očištění a posvěcení usiluje o to, aby Bůh byl "vším ve všech", což se uskuteční na opačném svahu života, avšak již v dějinné fázi přitahuje Boží přítomnost na lidi a na věci.

 Vzorem tohoto proměnění je Otec, k němuž směřuje pochod člověka, pochod, který se často ztrácí v tolika "přerušených stezkách". Avšak dráha, kterou máme projít, je následování Krista, zosobněné syntézy sestupného pohybu Boha k člověku, stejně jako vzestupné cesty člověka k Bohu, neboť On je Slovo, které se stalo tělem, stejné podstaty s Bohem a stejné podstaty s člověkem, Bůh a člověk, jak prohlašujeme v nicejsko-cařihradském vyznání víry.

 Jako v nebi tak i na zemi. Sv. Augustin tvrdí: "Když říkáme: Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, žádáme ho o milost poslušnosti, aby se jeho vůle uskutečnila v nás, jako v nebi se uskutečňuje v andělech. "Plnit jeho vůli na zemi, jako se plní v nebi. Všichni obyvatelé nebe, andělé a svatí, plní Boží vůli. Avšak neplní ji všichni obyvatelé země. Tady dole se často Boží vůli odporuje. Proto žádáme, aby země byla jako nebe. To znamená uskutečňovat požadavky království.

 Kristus plnil vůli Otce. Kristus se stal "ano" Otci. Po celý život se řídil vůlí Otce a je dokonalým vzorem člověka ve službě Bohu. Proto Otec v něm nachází plné zadostiučinění a nazývá ho "milovaným synem". On je obrazem Otce a výraznou podobou jeho podstaty (Žid 1,3); je odleskem jeho slávy; má stejnou přirozenost jako Otec.

 Přichází do světa, aby plnil vůli Otce: "Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal" (Jan 6,38). Ještě jako chlapec řekne svým rodičům, že bude vždy tam, kde to vyžaduje služba Otci: "Nevěděli jste, že si musím hledět záležitostí (= vůle) svého Otce?" (Lk 2,49). Během svého veřejného života prohlašuje: "Mým pokrmem je plnit vůli Otce" (Jan 6,34). V krutých bolestech utrpení: "Otče, ať se nestane moje, ale tvá vůle" (Mt 26,39). Když umírá na kříži: "Je dokonáno" (Jan 19,30). Stal se poslušným až k smrti, až k sebedarování.

 Nezdá se ti, že tato prosba Otčenáše je pro mnohé Kristovy následovníky mrtvou literou? Místo toho, aby byla každodenním chlebem v následování Krista, jenž je základním příkladem odevzdání své vůle Otci, ty naproti tomu plníš svou vůli i v oběti. Jako pro něho bylo nezbytné utrpení, aby "vešel do své slávy" (Lk 24,26), tak pro tebe účast na slávě jeho království vyžaduje sdílení "jeho utrpení" (1 Petr 4,13; 2 Kor 1,7).

 Maria, tvá nebeská matka, tě tomu učí. Byla blahoslavená, poněvadž byla služebnice Páně, poněvadž uvěřila jeho slovu a uchovávala ho v srdci: "Staň se mi podle tvého slova" (Lk 1,38.45; 2,19.51). Byla Matkou Boží ne jen proto, že zrodila Krista v čase, ale spíše, že dokázala plnit vůli Otce. "Kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka" (Mk 3,35).

 Luigi Latini OFM

 VITA MINORUM 3/1999

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi:

abychom tě milovali celým srdcem - když na tebe budeme stále myslit; celou duší - když po tobě budeme stále toužit; celou myslí - když k tobě budeme řídit všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest; a celou svou silou - když dáme všechnu svou energii a schopnost duše i těla do služby tvé lásce a nikdy nikam jinam; a abychom milovali svého bližního jako sami sebe - když strhneme všechny, jak jen jsme schopni, ke své lásce, a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublížíme nikomu.

Sv. František: Výklad na Otče náš