Knie-Górna, Jadwiga

 7. Od baroku k osvícenství

 Třinácté jubileum v pořadí bylo slaveno v prvních létech Urbana VIII., papeže z rodu Barberini, který 29. dubna 1624 bulou Omnes gentes plaudite manibus vyhlásil na rok 1625 jedno z nejnádhernějších jubileí v jeho barokním hávu. V bule vyzval biskupy, aby poučovali věřící, jakým způsobem mohou získat jubilejní odpustky, a vládce, aby pomáhali poutníkům na cestě do Říma. Papež se pustil do organizování Svatého roku s energií sobě vlastní. Protože měl obavy o zdraví poutníků pro šířící se nebezpečí moru v okolí řeky, nahradil povinnou návštěvu baziliky sv. Pavla za hradbami navštívením baziliky Matky Boží v Zátibeří.

 Vydáním buly Pontificia Sollicitudo z 29. ledna 1625 papež udělil jubilejní odpustek všem, kdo se nemohli dostat do Říma pro obtíže různého druhu. Tento předpis platil i během následujících jubileí.

 Příval lidí do Říma byl ohromný. Inspirovány barokním ovzduším začaly se poutě stávat spíše divadly než akty zbožnosti a víry. Nesmírně byly obohaceny a rozšířeny ceremoniely ve shodě s barokním duchem.

 Papež Urban VIII. sám dával příklad zbožnosti a do bazilik putoval pěšky. Sloužil poutníkům v hospici Nejsv. Trojice, každý den hostil ve Vatikánu dvanáct poutníků a rozděloval hojné almužny.

 *

 Po smrti Urbana VIII. v roce 1644 konkláve zasedalo 37 dní, nakonec byl povolán na Petrův stolec Giovanni Baptista Pamphili, jenž přijal jméno Inocenc X. Přes svých 70 let papež s mladistvou energií čelil obtížím, s nimiž se setkával. Do období jeho vlády spadá ukončení třicetileté války Vestfálským mírem.

 Inocenc X. bulou Appropinquat, dilectissimi filii ze 4. května 1649 vyhlásil čtrnáctý Svatý rok 1650, který je považován za poslední z řady protireformačních jubileí, ve prospěch relativní tolerance, k níž dochází v následujících létech. Papež věnoval mnoho času a energie přípravám Svatého roku a dal mu mimořádně slavnostní ráz.

 Postavou, která sehrála neobvyklou a spornou úlohu v době jeho pontifikátu, byla vdova po jeho bratru Olimpia Maidaalchini, žena mimořádně ctižádostivá, energická a autokratická, které všeobecně přezdívali "papežka". Inocenc X. bez porady s ní neudělal žádné důležité rozhodnutí.

 O poutníky se starala různá římská bratrstva. Ve způsobu jejich činnosti bylo možno pozorovat jasný ráz ducha XVII. století.

 Konkláve, které se shromáždilo po smrti Klementa IX. roku 1669, trvalo více než čtyři měsíce. Nakonec po mnoha diskusích byl až 11. května 1670 zvolen už 80letý Emilio Bonaventura Altieri ze staré šlechtické rodiny, který přijal volbu bez nadšení a jméno po svém předchůdci Klement X. Byl to muž zbožný, dobrý a milující pokoj. Pro dobu je však příznačné, že adoptoval svého synovce Paluzzo degli Albertoni, dal mu svoje jméno a jmenoval ho kardinálem-nepotem.

 Papež věnoval mnoho času přípravě a velkolepému slavení nového Svatého roku 1675, který ohlásil 16. dubna 1674 bulou Ad Apostolicae vocis oraculum. Bylo to optimistické pozvání věřících k cestě do Říma plné naděje. Klement X. přes vysoký věk navštěvoval jubilejní baziliky a římské hospice. Liturgické slavnosti tohoto roku byly plné velkoleposti a rozmachu.

 Mezi poutníky tohoto roku vynikala bývalá švédská královna Kristina, která se po obrácení z protestantismu na katolickou víru 1654 zřekla trůnu a odebrala se do Říma, kde pak od roku 1668 trvale žila a když tam 1689 zemřela, byla pohřbena v grotách u sv. Petra. V letech obtížné politické i náboženské situace byla považována za živý symbol katolictví. Každý z poutníků do Říma se ji snažil uvidět.

 Začalo nové století nazývané osvícenským. Slavení šestnáctého jubilejního roku 1700 bylo spojeno s pontifikátem dvou papežů - Inocence XII. a Klementa XI.

 Antonio Pignatelli pocházel jako syn knížete Minervino z aristokratické neapolské rodiny. Na Petrův stolec zasedl v roce 1691 a přijal jméno Inocenc XII. Byl zbožný a skromný. Bulou Romanum decet Pontificem udělal konec papežskému nepotismu ("strýčkování"), který církvi přinášel hodně škod.

 Po jeho smrti 1700 a dva měsíce trvajícím konklave se papežem stal kardinál Giovanni Francesco Albani, jenž přijal jméno Klement XI. Svatý rok se už tehdy chýlil ke konci. Klement XI. zachovával přísně zásady svého předchůdce. Zakládal misijní koleje v Římě a podporoval misie v Indii, na Filipinách a v Číně. Přes své četné povinnosti spojené s plněním povinnosti římského biskupa zůstal především učencem. Obohatil sbírky Vatikánské knihovny, staral se o památky Říma a projevoval velký zájem o archeologii.

 V roce 1672 papež Klement X. jmenoval kardinálem 23letého dominikána Pietra Francesco Orsini. Tento syn a dědic knížete Graviny o půl století později, roku 1724 v konklave po smrti Inocence XIII., když přes dva měsíce marně zápasily mezi sebou tři frakce: francouzská, španělská a habsburská, byl povolán na Petrův stolec a přijal jméno Benedikt XIII. Byl to již třetí papež z rodu Orsini.

 Benedikt XIII. byl velmi zbožný a vedl přísný způsob života. Z papežského paláce se stáhl a bydlel v zvlášť pro něho upravené prosté mnišské cele.

 Bulou z 26. června 1724 Redemptor et Dominus noster ohlásil nové jubileum. Papež se obrátil na všechny s výzvou, aby slavili Svatý rok v duchu pokání a modlitby. Dobové kroniky zdůrazňují mimořádně duchovní ovzduší tohoto jubilea. Sám papež dával příklad zbožné účasti na Svatém roku, navštěvoval baziliky, jeden den trávil s odsouzenci vězněnými ve vězení na Kapitolu, umýval nohy ubohým.

 PRZEWODNIK KATOLICKI 28-32/1999

 zpracovala Jadwiga Knie-Górna

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM