Charvátová, Ivanka

„Buď chválen, můj Pane, všemi svými tvory, zvláště panem bratrem sluncem…“ To nejsou slova bezstarostného potulného pěvce, ale poloslepého nemocného člověka, který zpívá o vítězství nad beznadějí – chválou Boha, kterého sv. František v mnoha svých textech, nejen v Napomenutí, označuje jako Jediného v Trojici.  Jako je chválou Boha   Píseň  bratra slunce, je jí v míře daleko větší Slunce samo, jak vysvítá z pozorování vědeckého pracovníka, vyjádřeného v tomto článku.

 

 

Naše hvězda, Slunce, není nehybná. Samozřejmě rotuje, ale kromě toho ji proměňující se rozložení především obřích planet (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) nutí se pohybovat v kruhové oblasti, jež má průměr 4,4 sluneční poloměry. Sledujme obrázek: Sluneční pohyb má dva odlišné výrazné typy. Horní část obrázku ukazuje pohyb ve tvaru trojlístku, který trvá přibližně 50 let. Slunce se vrací na trojlístkovou dráhu pravidelně vždy po 179 letech. (V pozadí trojlístku je pohybový „puls“  dvou největších těles planetární soustavy, Jupitera a Saturna.) Je-li Uran s Neptunem v nesouhlase s ním, v intervalech mezi trojlístky, pohybuje se Slunce po drahách nepravidelných. Pohyb Slunce lze vypočítávat do minulosti i budoucnosti.

 

 

 

 

Dráha středu Slunce kolem těžiště slunečního systému, v 10    AU (astronomická jednotka =149.10     km, vzdálenost Slunce-Země)

 

 

 

Co tento pohyb může znamenat? Je to přesná základna, k níž se mohou vztahovat úvahy o proměnlivosti a budoucím vývoji sluneční aktivity i přírodních dějů na naší planetě, jež obíhá v prostoru mezi Sluncem a obřími planetami.

Pohyb Slunce je pravděpodobně původcem proměnlivosti sluneční aktivity. Intervaly nepravidelného pohybu Slunce souhlasí s dlouhodobými minimy sluneční aktivity, jako bylo v tomto tisíciletí minimum Wolfovo, Sporerovo, Maunderovo a Daltonovo, v trojlístkových intervalech je aktivita vysoká a sluneční cykly jsou desetileté. V době trojlístkového pohybu se ztišuje vulkanická činnost a vyskytují se dlouhodobá teplotní maxima.

Na základě analogií s tím, co bylo nalezeno pro předchozí formace pohybu Slunce, můžeme stanovit přibližné odhady toho, co by se mohlo odehrávat za obdobných formací v budoucnosti. Pohyb Slunce do roku 2040 je nepravidelného typu a je podobný pohybu ve druhé polovině 19. století.  Sluneční aktivita by tak mohla být nižší, cykly nepravidelné a delší. Mohly by se objevit silné sopečné výbuchy. Přírodní děje by mohly utlumit případný antropogenní skleníkový efekt.

Stojí za zmínku, že okamžiky vstupu Slunce do trojlístků jsou symetrické (…796, 517, 338, 159 př.Kr. a 159, 338, 517, 796… po Kr.), symetrie středů trojlístků je tedy kolem roku 25 A.D., možného roku ukřižování Ježíše Krista.

Základní cyklus 179letý je překlenován cyklem 2400letým. Výjimečné, 370 let dlouhé, převážně trojlístkové intervaly se opakují po 2402 letech. Poslední takový interval se objevil v dobách antických, v letech 159 př.Kr. až 208 po Kr.

Obrázek je krásný a uklidňující: Ať se Slunce motá po jakkoli nepravidelných drahách, za 179 let se vydá na dráhu jasnou, trojlístkovou.

Trojlístek patří k základním prvkům gotických ornamentů.

Ivanka Charvátová