Latini, Luigi OFM

6. Chléb náš vezdejší dej nám dnes

 V druhé části modlitby Otče náš sestupujeme z nebe na zemi, od ty, kterým oslovujeme Boha, k my s našimi každodenními problémy, totiž: naším chlebem, našimi vinami, našimi pokušeními. Od zaměření na Boha (který se stará o člověka) k zaměření na člověka (který má problémy s Bohem): dva rozměry, rozměry, které se nedají oddělit, když je sám Kristus vložil do naší modlitby. Naše civilizace zdůrazňuje vnitřní síly člověka a stále více zapomíná na Boha. "Druhotná příčinnost" trvale omezuje prostor "prvotní příčinnosti" a uvádí do krize myšlenku prozřetelnosti. Tento typ kontestace vzniká lidskou soběstačností i proto, že příliš často byla prozřetelnost degradována na "providencialismus" neboli na fatalistické ospravedlňování nejznepokojivějších událostí dějin.

 Křesťan však nadále vážně prosí o "vezdejší chléb" z Božích rukou; dogma Boží prozřetelnosti není ponížením, ale povýšením člověka, právě proto, že potvrzuje přítomnost Boha v dějinách.

 Naopak, vlastnost prozřetelnosti, kterou připisujeme Bohu, není jedna z mnohých, ale je jakoby souhrnem všech ostatních: totiž moci, moudrosti, lásky k lidstvu a všeho toho, co popisuje pravou Boží tvář. Každé oddělování těchto známek Boha naopak vede k modloslužbě, totiž k přehnanému zdůrazňování jedné vlastnosti, kdežto Bůh je artikulací všech svých dokonalostí.

 Chléb náš dej nám dnes. Dávej nám dnes, den za dnem, bez starosti o zítřek; chléb, to je nepostradatelný pokrm; chléb náš, neboť jsme všichni žebráci u brány tvé prozřetelnosti; vezdejší, čili každodenní potřebný k životu. Prosíme o něj jako chudí dobrovolníci, kteří žijí ze dne na den a nemyslí na zabezpečení zítřka. Jako apoštolové. Jako sám Kristus, který nás učil vést odvážný život, nechtít víc než to nezbytné, důvěřovat dnes v Boha. Prosíme o něj jako žáci školy vyšší úrovně, školy života, v níž se učíme "Ježíšovu duchu".

 Dnes, v přítomné době, protože obživa je nutná každý den a je třeba stále o ni prosit. Ze dvou důvodů: abychom vyjádřili důvěru v prozřetelnost (on se stará o nebeské ptáky a polní lilie) a vyhlásili svou chudobu v duchu (nežádáme o bohatství a zabezpečení, ale jen o chléb nezbytný pro dnešek, aniž bychom mysleli na plné sýpky a důvěřujíce v ochranu Otce).

 Tak se modlí synové království, kteří se zrodili k novému životu a starají se o Boží zítřek. Připravení hledat jeho spravedlnost, protože tolik chleba bude dáno v nadbytku. Sedící u jídla ne s otrockým duchem (jako kdyby ho vyrvali zemi), ale s duchem synovským (protože vědí, že všechno pochází od něho).

 Chléb náš. "Dej" a "náš" v množném čísle, to je pro nás všechny, kteří jsme bratři a sestry, kteří vytváříme společenství ve společenství statků. S tou ekonomií, že pro každého syna je vyvážen příděl chleba, aby rostl blahobyt. Rozdělování uskutečňované se spravedlností, která každému dává to jeho, a s láskou, jež druhému dává i to naše.

 Otec tě neslyší, když prosíš jen za sebe. Dostáváš chléb, abys nasytil hlad (individuální potřebu), avšak ještě víc, abys sbratřoval, abys vytvářel společenství, které je štěstím (společnostní potřeba).

 "Hladem umírajícího nasyť, neboť, jestliže jsi nenasytil, zabil jsi" (výrok církevních Otců; srov. Gaudium et spes 69). Rozděl chléb! Jestliže jej hromadíš jen pro sebe, je hořký, protože zanechává hlad v chudém. Je to chléb nespravedlivý, jako kdyby byl uloupen tomu, kdo jej našel v odpadcích a jí ho v podstřeší. A potom poděkuj Otci, který ho dává. Je tragické myslet na to, že v průběhu dějin chléb sloužil jako záminka k válkám. Je neuvěřitelné, že právě ten, kdo ho má příliš mnoho, nikomu nikdy nepoděkuje.

 Chléb vezdejší. Čítáme, že chlebem se nemá chápat ten Chléb, kterým je On v eucharistii. Pak by to byla jediná prosba k Otci s přímým vztahem k pozemským potřebám. A přece od věčnosti on toužil být naším chlebem; proto sestoupil z nebe a povzbudil nás, abychom neztráceli hlavu jen pro obživu těla. Avšak v tom jednom, co žádáme od Boha, je to druhé, co nám dal Bůh, neboť "nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst" (Mt 4,4). Tak tedy, dej nám to, co slouží k životu milosti, kterou je Kristus Ježíš, abychom si připomínali "všechno to, co pro nás mluvil, vykonal a trpěl" (Sv. František, Výklad na Otče náš), i to, co slouží k udržování časného života.

 Pros o chléb, avšak také postarej se o chléb a potom mysli na to, že všechno je jeho dar, tak jako slunce, země, roční časy a život. Dar, který byl vytvořen pro nás, ne jenom pro tebe. Dej nám chléb, abychom se o něj mohli dělit s druhými v solidárnosti. Dej nám chléb, který je tvůj, třebaže jsme za něj zaplatili potem z čela. Dej nám chléb pro život, jenž je víc než chléb, který by však bez chleba nevydržel.

 Nevykopávej příkop mezi tebou a Otcem přílišným rozumováním. On je v tom, co prožíváš, s moudrostí a dobrotou. O tom nemůžeš pochybovat, máš-li na paměti, že tě spasil v Kristu.

 Avšak tohle všechno tě nezbavuje "hledání". Jsi "vytvořen" Bohem, který chce z tebe mít "tvůrce" tvé historie.

 Luigi Latini OFM

 VITA MINORUM 4/1999

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

 

 

 

 

 

 

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ: totiž svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, DEJ NÁM DNES: abychom si připomínali, uctívali a chápali lásku, kterou k nám choval, a všechno to, co pro nás mluvil, vykonal a vytrpěl.

                        Sv. František: Výklad na Otce náš