Blahoslavení Lucchesius a Bona z Poggibonsi, manželé, terciáři
Čech, Zdirad
28. dubna + 1260
Lucchesius (Lucius) s manželkou Bonou (Bonadonna, Belladonna) žili v jedné toskánské vesnici, pečovali o početnou rodinu, hospodařili (Lucchesius obchodoval a účastnil se veřejného života), a že se jim dařilo dobře, mohli po čase svou domácnost přestěhovat do městečka Poggibonsi. Přesto že se jim dařilo dobře, neztratili laskavost, útrpnost a soucit s potřebnými, přesto že Lucchesius obchodoval s uzeninami, nezabilo jejich srdce sádlo a zachovali si pokoru, prostotu a otevřenost. A tak když slyšeli kázání svatého Otce Františka, neproletěla jeho slova jen tak naprázdno kolem nich. Připojili se k velkému množství příznivců, kteří následovali Františkovy ideály, ale zůstávali ve světě jako členové Kajícího bratrstva. I pro ně sestavil sv. Otec František řeholi a vypráví se, že to byl právě Lucchesius, kdo jako prvý přijal terciářský hábit. Poslechl radu evangelia, rozdal vše, co měl, a do osmdesátého roku svého věku žil pro službu potřebným. A po smrti se jeho už tak dost velká proslulost rozšířila o mnoho zázraků, jimiž ho oslavil Hospodin. Poggibonští měšťané ho hned začali uctívat jako svého patrona s titulem svatý, utvrzeni v tom poutí papeže Řehoře X. k Lucchesiovu hrobu, ale oficiálně byl kult schválen Kongregací pro ritus až v roce 1697, za panování papeže Inocence XII.
Dobrá paní Bona následovala svého manžela a také oblékla hábit terciářů. Datum její smrti není přesně známo, řádové Martyrologium ji připomíná ve stejný den jako Lucchesia, titul blahoslavené jí náleží na základě listu papeže Urbana VIII. (viz příloha POUTNÍKA č.1/2000).
Znakový štít patří papeži Řehoři X., znak papeži Inocencovi XII.