Záň, Peter Ján OFM

Velikonoční svátky, hebrejsky Pesah (odvozené z hebrejského slova pasah – přejít kolem, srov. např. Ex 12,11-13),  patří k nejdůležitějším židovským svátkům. Začínají 15. dne (14. po západu slunce) měsíce nisan (březen - duben), který může připadnout na kterýkoliv den v týdnu. Pesah připomíná událost z dějin izraelského národa, kdy anděl smrti  se vyhnul domům  Židů připravujících se   na odchod – vysvobození z egyptského otroctví, protože veřeje jejich domů byly označeny krví beránka. Krev beránka tedy zde byla něčím podstatným.

Svátek Nekvašených chlebů (hebr. maccot, pl. maccah – nekvašený chléb, srov. např. Ex 12,15), byl původně, v předbiblických časech, vázaný na náboženské obřady, které se slavily na jaře a souvisely se sběrem první úrody. Používání nekvašeného chleba za těchto okolností souviselo s přesvědčením, známým v celém antickém Orientu, podle kterého byl kvas považovaný za něco, co přinášeno rozklad a působilo obřadní nečistotu. V biblických textech jsou však svátek Veliké noci a svátek Nekvašených chlebů  vázané na sebe a zároveň  na  událost osvobození z egyptského otroctví Izraelité neměli čas na přípravu normálního kvašeného těsta, protože šlo po událost, která se udála velmi rychle (Ex 12,29-34).

V židovské domácnosti měly a mají přípravu na tento svátek na starosti ženy. Je třeba úzkostlivě vyčistit celý příbytek, odstranit z něho jakýkoliv starý kvas a přesně podle prastarých tradicí a postupů (Ex12,1-14) připravit slavnostní večeři skládající se z více chodů, modliteb a požehnání chleba a číší s vínem.

V dobách, kdy ještě stál Jeruzalémský chrám – byl zničený v r. 70 po Kr. v čase první židovské války – byl velikonoční beránek zabíjen na chrámovém nádvoří nebo v blízkosti chrámu v odpoledních hodinách v den, v jehož předvečeru začínaly velikonoční svátky. Byla to vlastně vzpomínka a zamyšlení se nad vysvobozením z otroctví. Slavení Veliké noci pokračovalo dalších sedm dní, během nichž se mohla jíst pouze jídla připravená bez kvasnic, bylo třeba se zúčastnit synagogální liturgie a platil zákaz vykonávání jakéhokoliv práce kromě nezbytné přípravy jídla v domácnostech (Ex 12,15-20).

Ježíš spolu s apoštoly slavil Poslední večeři s největší pravděpodobností podle rituálu velikonoční večeře. Z vyprávění evangelistů vyplývá, že Kristus ustanovil eucharistii při požehnání chleba a při dobrořečení nad třetí číší vína (Mt 26,26-29; Mk 14,22-25; Lk 22,15-20).  Také jeho smrt na kříži klade např. evangelista Jan do souvislosti z židovským obětováním velikonočního beránka. Kristus se tedy takto, na pozadí Starého zákona,  prezentuje jako nový osvoboditel – spasitel – už ne z egyptského otroctví, ale z otroctví hříchu a ustanovuje tím Novou smlouvu mezi Bohem a novým lidem.

Peter Ján Záň OFM

komisař Svaté země

Serafínsky svet 11/99