Pechatý, Jaroslav Josef OFS

Kapucíni ve farnosti sv. Alžběty

Ve svém vyprávění otištěném v Poutníku č. 12/1999 jsem se zmínil o kostele sv. Alžběty na ostrově Oahu, který spravují dva kapucíni, Michael W. Dalton a Bob Maher. Ale teprve nyní jsem bratra Michaela polapil. Nebylo to jednoduché – viděl jsem už hodně přepracovaných lidí, ale otec Mike zaujímá v této kategorii velice čestné místo.

Původně jsem volil k jeho dosažení tzv. nepřímý přístup, obvyklý u Asiatů. Požádal jsem Christu Mortinson, kolegyni, se kterou dvakrát měsíčně pomáhám při udílení sv. přijímání, aby mě u otce Michaela opatrně ohlásila a hlavně mu sdělila, že mi jde o seriózní reportáž pro františkánský časopis a že nejsem žádný „problematický element“. Bylo to nutné, poněvadž církevní instituce nejsou v posledních letech mnohými vlivnými sdělovacími prostředky posuzovány právě sympaticky.  Upřímně řečeno – sit venia verbo – některé noviny se neštítí otevřené dezinformace a někdy dokonce otevřeně lžou.

Christa (mimochodem dost důležitá osobnost v personálním oddělení v pevnosti Ft. Shafter v hodnosti majora) se zhostila tohoto úkolu bezvadně. Otec Mike byl ochoten se mnou osobně mluvit a zbývalo jen nalézt vhodný termín.

Vytočil jsem patřičné telefonní číslo a příjemný profesionálně zdvořilý magnetofonový záznam mě přivítal ve farnosti St. Elizabeth a požádal mě, abych v případě naléhavého volání stiskl na telefonu číslo 1 a potom pokračoval v hovoru. Potřebujete-li mluvit se sekretářkou, stiskněte číslo 2, hledáte-li rektora školy, stiskněte číslo 3 atd. Celková instrukce neboli „telefonické menu“ mně napověděla, že místní kapucínská misie už dávno překročila práh třetího milénia. Otec Mike má v tomto „menu“ číslo 4 a když jsem je zmáčkl, ozvala se otcem Mikem namluvená zpráva neboli „message“, že momentálně není k dispozici. Nenechal jsem se odradit a po několika dnech jsem ho konečně polapil.  Z jeho hlasu zřetelně zaznívala určitá obava, ale když jsem mu připomněl Christu Mortinson, rychle se zorientoval a ihned mi udělil termín: sobota v 10.30.

Moje paní, která těžce nese, že její jazyková bariéra brání v ovlivňování mého „vyprávění v dopisech“, jela se mnou a byla mi při rozhovoru s otcem Mikem velkou pomocí.

Otec Mike projevil velký zájem o časopis POUTNÍK, prolistoval několik čísel, které jsem mu přinesl, a když nalistoval článek: 400 let kapucínů v Čechách a na Moravě, zamyslel se a začal vyprávět:

„My jsme tady vlastně nesmírně krátkou dobu, měřeno evropskými měřítky, přišli sem teprve v roce 1984. Mluvím o kapucínech americké viceprovincie „Star of the Sea“, která zahrnuje Havajské ostrovy a Guam. Tato viceprovincie je napojena na provincii „New York and New England“, která se rozpíná od východního pobřeží Spojených Států, přes Honduras (!) až po Mariánské ostrovy, které jsou vlastně už v Mikronésii. „Malou“ podskupinou tohoto kapucínského velegigantu je konference SAPCC (=Jihovýchodně asijská Tichomořská kapucínská konference), která zahrnuje Guam, Mawai, Koreu, Japonsko, Indonésii, Malajsko, Austrálii, Nový Zéland, Singapur, Pákistán, Thajsko a Filipini.

Přes velké vzdálenosti se bratři dost pravidelně navštěvují první a třetí čtvrtek v měsíci.

První kapucíni, kteří do této oblasti přišli, byli kapucíni němečtí. Během první světové války byli vyhnáni a na jejich místo přišli kapucíni španělští. Američtí kapucíni jsou tedy již třetí misijní vlnou. Politické mocnosti, které se o toto území svářely, mlčky favorizovaly kapucíny (a jiné misionáře) z „neutrálních zemí“. Dědictvím této politiky je snad i skutečnost, že SAPCC konference nemá žádný úřední nebo služební jazyk. Organizuje se podle pravidla: každý mluví tak, jak umí. Zatím to vyhovuje.“

Jaké je sociologické složení farnosti St. Elizabeth, zněla moje další otázka.

„Naše farnost je situována těsně na hranicích Honolulu, blízko přístavu Pearl Harbour. Je to jedna z největších (ne-li největší) katolických komunit na ostrově Oahu a je pochopitelně etnicky různorodá, zvláště silné jsou menšiny Filipínců a Samoanů. Většina našich farníků patří ke středním vrstvám a jsou finančně dobře situovaní.  Ovšem naším úkolem je přivést do naší farnosti i ty hůře nebo špatně situované. Za tím účelem jsme vytvořili skupinu farních spolupracovníků, kteří mají za úkol starat se o potenciální a částečně izolované farníky. Např. jedna specializovaná služba se věnuje výhradně osobám vázaným k lůžku (ať už nemocničnímu nebo doma), druhá se věnuje návštěvám nemocných, ale pohyblivých, třetí „sociální“ pomoci atd. Celkem existuje deset takových specializovaných služeb. Těm pomáhají „přidružené organizace“ jako Filipínský katolický klub, Samojské sdružení, Společnosti sv. Vincenta, Školní sdružení a samozřejmě skauti.“

Zde se vmísila do rozhovoru moje paní a zeptala se, jak vypadá situace na školách. Jeden z jejích kolegů, s kterým byla na pracovišti v Maďarsku a Bosně, bude přesunut do Tripleru a jeho paní, původně Holanďanka, se velmi obává školního vyučování jejich dětí (její obavy jsou bohužel velice opodstatněné).

Otec Mike se provinile usmál: „Zájem o katolické školy je tak velký, že dostat se do třídy je skoro malý zázrak. Všechny třídy mají dlouhé čekací lhůty a situace se nelepší, spíše naopak.“

Množství mší svatých sloužených v kapli sv. Alžběty je imponující: každý všední den v 7 hod. ráno, každé úterý a pátek ještě večer v 18.30. V sobotu vigilie v 18 hod., v neděli v 6, 8, 10, 12, 17 a 19 hod. Udiveně jsem se otce Mika zeptal, jak to všechno stihne. Lehce se pousmál a bylo vidět, že je s rozsahem pastorační práce spokojen. Kromě jeho spolubratra Boba Mahera mu ještě vypomáhá otec Gordon Combs, také kapucín, ale z vedlejší farnosti. Zbývající čtyři kapucíni jsou bratři bez kněžského svěcení.

V malém komplexu farnosti je ještě malý klášter sester dominikánek. Jsou zde čtyři: Nelia, Leonarda, Otelia a Rebecca.

Zvláštní pozornost věnují kapucíni katechezi a vzdělávání. Je zde celkem šest speciálních komisí: katecheze dospělých, školní mládeže, mladších dospělých, konvertitů a ještě dvě speciální komise.

Uběhly tři hodiny příjemného rozhovoru a byl čas se rozloučit. Otec Mike nás srdečně pozval do kaple sv. Alžběty a dal nám telefonní číslo na místní skupinu sekulárních františkánů a omluvil se, že momentálně nemá žádné fotografie, které by poslal do POUTNÍKA, a zdůraznil, že jakékoliv otázky nám s největší radostí zodpoví. Pak jsme nakousli otázku vojenské správy, která se zaměřuje na kapucíny při verbování (ano, v USA se vojáci, tedy i vojenští kněží verbují jako za Marie Terezie. K tomu se vrátím v příštím čísle).

J. J. Pechatý