Jáchym, Radim OFM

 Jsme na tomto světě poutníci do věčnosti. To si křesťané připomínali od nejstarších dob. Proto není divu, že se setkáváme i s vlastním či řeholním jménem "Poutník", latinsky "Peregrinus", a že mezi nositeli tohoto jména připomíná římské Martyrologium osm světců, z toho šest mučedníků.

 Dnes je patrně - aspoň u nás - více známý jen sv. Peregrin Laziosi. S jeho obrazem se můžeme setkat jistě leckde (jen o něm vědět) - např. v Křížovém kostele v Liberci, na poutním místě Sloupu v Moravském krasu má i svou kapli, největší úctě se těší v klášteře servitů v Nových Hradech v jižních Čechách.

 Říká se, že není nic živějšího než člověk, který zemřel jako svatý. Co však může takový svatý z dávných staletí říci dnešním lidem? K největším zlům naší doby patří nesporně rakovina, a nemoci nohou, které, i když nevedou k smrti, dokážou pořádně zatížit kříž stáří. Nuže, sv. Peregrin jako spolutrpitel postižený rakovinou nohy a osvědčený přímluvce u Boha v naléhavých prosbách za uzdravení i za trpělivost a sílu ve snášení bolesti je právě dnes velmi aktuálním světcem.

 Už jsme řekli, že Peregrin znamená "poutník". Jak uvidíme, u našeho světce to souhlasilo. Každý z nás však jsme na cestě k Bohu, poutníci do Božího království. I v tom je Peregrin naším vzorem. Jeho putování začalo v rodném městě Forli v šlechtické rodině Laziosi roku 1265, v druhé polovině "františkánského" století.

 Peregrin vyrůstal v neklidných dobách stálých drobných válek. Jeho ohnivá jižní povaha se nejdříve dostala na nesprávnou stranu při vzpouře města Forli proti papeži a místnímu vládci roku 1285. Papež poslal do Forli generálního převora nedávno vzniklého řádu servitů - Řádu služebníků Marie - sv. Filipa Benitia jako vyjednávače míru. Při jednom jeho projevu na shromáždění lidu se již zdálo, že jeho slova vyvolají usmíření. Tu však skupina horkokrevných mladíků napadla řečnickou tribunu a Peregrin kazatele zpolíčkoval.

 Když potom Filip z města se svým průvodcem odcházel a kus cesty za městem odpočívali, přihnal se za nimi mladý muž - Peregrin, a prosil za odpuštění. A Filip se mu "pomstil" odpuštěním. Laskavý, odpouštějící pohled Filipův ho v jeho životě již nikdy neopustil. Po delší době vnitřního rozmýšlení a vnější kajícnosti se 1295 rozhodl pro vstup do řádu servitů.

 Nyní musel vzít do ruky poutnickou hůl, jít do noviciátu do Sieny a pak zase zpět do Forli. Zde se snažil dobrým příkladem odčinit všechno špatné, co provedl v mládí. Pokud mohl, konal dobro pro tělo i pro duši.

 Jenže putování unavuje! Peregrinovi ubývalo sil, zvlášť když si ještě dobrovolně bral na sebe mnoho dalších obtížných úkolů. Přihlásily se bolesti nohou a rakovina. Nenaříkal si; jeho odpověď zněla: "Trpíme za to, co jsme si zasloužili." Nemoc dospěla až tak daleko, že mu roku 1325 měla být amputována noha. V noci před operací se dovlékl do kapitulní síně, kde se vroucně modlil před obrazem ukřižovaného Pána a Panny Marie bolestné. Usnul a zdálo se mu, že se Ježíš k němu sklonil, dotkl se jeho nemocné nohy a uzdravil ho. Když procitl, ke své radosti zjistil, že sen byl skutečností. Lékař, který přišel amputovat nohu, mohl jen konstatovat, že k tomu není důvod.

 Z vděčnosti teď Peregrin po dvacet let dál horlivě pokračoval v poutnické cestě víry a konání dobrých skutků, až ho Pán 1. května 1345 dovedl k cíli cesty a on ho mohl spatřit tváří v tvář. Hned po jeho smrti se událo mnoho zázraků, prvním bylo uzdravení slepce. Uctívání pokračovalo, 1605 byl prohlášen blahoslaveným, 1726 byl svatořečen. Dnes je patronem rodného města Forli i celé diecéze. Přes Španělsko se jeho úcta dostala do Jižní Ameriky a na Filipíny, v nové době jej "objevili" v USA, Anglii a Irsku, a to nejen tam, kde působí servité. Jeho svátek se nyní slaví 4. května. U nás šíří opět jeho úctu servité v klášteře sv. Petra a Pavla v Nových Hradech.

 Všichni jsme poutníci - nejen v jubilejním roce, ale po celý život; všechny nás ohrožují nemoci nohou a rakovina, ale především nemoci ducha: naše povaha, náš hřích. Prosme proto o přímluvu sv. Peregrina, poutníka na cestách Božích:

 Bože, tys dal svatému Peregrinovi anděla za průvodce,

 nejsvětější Pannu za ukazatele cest

 a Ježíše jako lékaře jeho otevřených ran.

 Nech i nás jít s takovou pomocí poutí víry,

 než se nám podaří dostat se k Tobě, našemu cíli. Amen.

 Z materiálu vydaného servity v Nových Hradech

 zpracoval Radim Jáchym OFM