Berlowska, Joanna OFS

 Po dobu tří let jsme se připravovali na velké jubileum roku 2000. Na doporučení církve byla tato příprava roce 1997 zasvěcena tématu: Ježíš Kristus dnes a na věky, v němž se nás sekulárních františkánů týkaly důležité problémy obrácení a pokání, zamýšleli jsme se, jak se odvděčit Ježíši Kristu za jeho nepochopitelnou lásku, za jeho oběť života na kříži pro naši spásu, za zmrtvýchvstání ve slávě a otevření "brány nebe" pro nás.

 V roce 1998 zasvěceném tématu: Duch svatý a jeho přítomnost v církvi jsme se snažili prohloubit tajemství přítomnosti Ducha sv. v církvi, ale i v našem životě osobním a v životě našeho společenství, vždyť podle řehole máme "oživeni Duchem sv. usilovat o dokonalou lásku".

 Rok 1999 pak byl zasvěcen Bohu Otci a jeho velké lásce ke každému člověku. Tyto tak vznešené pravdy připomínal Svatý otec při různých příležitostech. Dnes bych chtěla, abychom se společně zamysleli, jak jsme my, sekulární františkáni, odpovídáme každý den na jeho lásku k nám.

 Neboť bylo to z Boží vůle, že se nám dostalo milosti povolání žít ve světě Kristovo evangelium podle způsobu sv. Františka. Stalo se to nezávisle na tom, jaká byla dříve, před vstupem do SFŘ, naše náboženská angažovanost. Zda jsme byli horliví katolíci, anebo vlažní, kteří se omezovali na účast na mši sv. v neděli nebo na velké svátky. Nezávisle na tom, zda jsme věrně plnili Boží přikázání, nebo jsme obcházeli ta, která podle našeho názoru byla nepraktická a nepohodlná. A v určitý moment, anebo také během času, Pán Bůh řekl stop.

 Nyní ti navrhuje jinou cestu, obtížnou, ale krásnou, po níž můžeš "doputovat do nebe". Rozhodnutí však záleží na tobě. Při tomto návrhu možná Pán Bůh použil sestru, bratra, snad kněze ve zpovědnici, anebo zapůsobil jen inspirací, stále se vnucující myšlenkou, že na mě čeká společenství SFŘ.

 Tento návrh Pán Bůh předkládá z lásky mnoha lidem, ne všichni na něj však odpovídají, někteří říkají: "Ano, rád, ale teď ještě ne (jako v evangeliu: pole jsem koupil, oženil/vdala jsem se...). Snad až budu starší, v důchodu, potom snad část volného času budu věnovat náboženské činnosti."

 Do SFŘ vstupují lidé v různém věku, a je to dobře. Neboť je třeba mladých, kteří s nadšením a radostí budou svým životem plnit úkoly plynoucí z řehole SFŘ. Jsou třeba starší lidé, kteří modlitbou a nejednou utrpením obětovaným Bohu budou vyprošovat potřebné milosti, a i při bratrských setkáních se budou podílet svými zkušenostmi. Je třeba vzdělaných lidí, kteří budou náboženskými znalostmi prohlubovat františkánskou duchovnost a vést výchovu na všech úrovních struktur SFŘ. Jsou třeba prostí lidé plní důvěry a spoléhající na Boha, ochotně přijímající podávané náboženské a františkánské poznání. Pán Bůh sám si volí místo a čas, kdy člověka povolává.

 Mnozí z nás odpověděli na Boží výzvu bez otálení. Ano, Pane, hned jdu. Když mě voláš, budu spojovat povinnosti rodinné, práci v zaměstnání s životem v společenství a s úkoly, které v něm budu mít vykonávat, nic nechci zanedbávat, neboť z lásky ke mně mi navrhuješ cestu pokání v SFŘ, cestu, na níž se mohu posvětit.

 Boží láska nás provázela v době postulátu, kdy možná přicházely pochybnosti, zda je to pro mě vhodné místo, zda mě přitahuje život ve společenství uprostřed snad starších lidí, někdy se na mne ne právě usmívajících, dívajících se neochotně anebo lhostejně. Ale možná, že jsme si s velkým nadšením říkali: Ano, Pane, chci ti zasvětit život. Škoda, že jsme tolik let promarnili, že jsme nehledali už dříve právě takovou cestu za tebou. Možná až před profesí přišel nepokoj, chuť vzdát to. Dnes určitě mnozí z nás, když se díváme nazpět, můžeme říci: Dobře, Pane, že jsi mi tehdy nedovolil uprchnout.

 Přišel den slavné profese, když jsme před Bohem, církví a celým společenstvím přislíbili žít podle Kristova evangelia. S vědomím toho, co říkáme, zavázali jsme se neustále srovnávat své jednání s evangeliem a řeholí. Na závěr složené profese jsme prosili o milost Ducha sv., vzývali jsme o přímluvu Nejsv. Pannu Marii a sv. Františka, a žádali jsme i společenství o pomoc v úsilí o svatost. Od té chvíle začala doba našeho duchovního vzrůstu, čili trvalé výchovy.

 Bůh, který nás miluje, postavil na naši cestu mnoho lidí, kteří nám v tomto vzrůstu pomáhali, jak laiky tak duchovní. V společenství rada spolu s asistentem dbali, abychom se účastnili setkání, pobožností, rekolekcí, poutí, duchovních obnov organizovaných místním či krajovým společenstvím nebo národní radou. Rozněcovali v nás lásku k Bohu, ke sv. Františkovi, učili nás, jak navazovat bratrsko-sesterské vztahy. Položme si otázku, zda jsme tyto náměty využívali a využíváme podle našich možností.

 Častý styk s Bohem modlitbou, účastí na mši sv., věrné plnění zásad obsažených v řeholi pomáhají být lepší, přibližovat se k milujícímu Bohu, snažit se vyčíst a plnit jeho vůli, a rovněž bezmezně mu důvěřovat v každé situaci.

 Uvědomujeme si, že pro mnohé z nás, když jsme šli františkánskou cestou, vedle radostných zážitků Boží lásky tu byla období obtíží, smutku, neklidu a možná i velké bolesti, pocitu bezradnosti a někdy osamocenosti. Neměli jsme však právě tehdy příležitost pocítit Boží lásku, ať nadějí vlévanou do našich srdcí, nebo v srdečných gestech bratří a sester ze společenství, jejich modlitbami, ale i trpělivým nasloucháním našim starostem?

 Pán Bůh touží po naší věrnosti a důvěře nezávisle na tom, zda je doba pokoje anebo bouří, které musíme prožívat. A možná nás, sekulární františkány, zvlášť podrobuje těžké zkoušce jako "zlato v tavícím kelímku", abychom byli silní, připraveni k obraně víry, církve, mravních zásad, až ke krajnímu odříkání. Dnešní svět potřebuje, možná ještě víc než za časů sv. Františka, svědky Kristova evangelia, potřebuje lidi svaté, kteří na Boží lásku dají odpověď tak jako sv. František, totiž láskou.

 Když sv. František přemýšlel o Bohu, přemýšlel především o jeho lásce, o jeho otcovství. Byl šťastný, když se mohl v samotě ponořit do rozmluvy s Bohem. Miloval ho celým srdcem a do Boží prozřetelnosti vkládal bezmeznou důvěru. Když jdeme v jeho stopách, setrvávejme v jeho chvále a díkůčinění a prosme Boha slovy sv. Františka:

 "Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Bože, dopřej nám ubohým, abychom jen pro tebe konali to, o čem víme, že to chceš, a vždy chtěli to, co se ti líbí, abychom tak, vnitřně očištěni, uvnitř osvíceni a ohněm Ducha svatého rozníceni, mohli následovat stopy tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a jen tvou milostí dojít k tobě, Nejvyšší."

 Joanna Berlowska, národní ministryně SFŘ

 Glos sw. Franciszka 12/1999

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM