Knie-Górna, Jadwiga

 10. Brána milosrdenství

 Dějiny spásy se odehrávají mezi dvěma biblickými bránami: bránou ráje, jíž byli první lidé vyhnáni po prvotním hříchu, a bránou nebeského Jeruzaléma, kterou projdou ti, kdo dospějí věčné spásy. V Písmu sv. i v církevní tradici se často mluví o branách. Sám Ježíš se označil za bránu, kterou lidé vstupují do plnosti života, když říká ve svém podobenství o ovčinci: "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu" (Jan 10,9). Nebeský Jeruzalém má dvanáct bran; všechny brány jsou vždy otevřené do čtyř světových stran a tím symbolicky zvou k sobě všechny národy (Zj 21,12-25). V liturgické tradici byly brány svatyní chápány jako přechod vedoucí lidi skrze Krista k Otci. Proto než projdeme bránou chrámu, zastavme se na chvíli a zamysleme se nad jejím symbolickým posláním.

 Nejvýznamnější bránou, kterou nás Jan Pavel II. vede do třetího tisíciletí křesťanských dějin, je Svatá brána baziliky sv. Petra v Římě s její bohatou historií. Nejdříve to byla dřevěná brána posvěcená 24. prosince 1749 Benediktem XIV., ta vydržela dvě stě let. Dne 24. prosince 1949 Pius XII. slavnostně požehnal a otevřel novou bronzovou bránu, kterou daroval František von Strenga, biskup Basileje a Lugano.

 Na její dolní části jsou dva latinské nápisy; na levé straně připomíná její vznik: "Papež Pius XII. v předvečer Svatého roku 1950 přikázal Ludvíku Kaasovi, kustodovi Petrovy svatyně, ozdobit vatikánskou baziliku dvojkřídlými bronzovými dveřmi tuto Svatou bránu." Nápis po pravé straně vyslovuje přání: "Nechť odtud vytrysknou bohaté prameny Boží milosti, nechť očistí duše těch, kteří zde vcházejí, ať je posilní a ozdobí křesťanskými ctnostmi. Svatý rok 1950." Poselstvím této brány, vyjádřeným jazykem 16 obrazů, je tedy milosrdenství Boha, který se s láskou sklání nad lidskou bídou.

 O bráně a její symbolice jsme již psali v 2. pokračování seriálu v č. 9/1999 POUTNÍKA, kde je i její obraz. Čtrnáct ze 16 reliéfů nese latinské nadpisy a příslušná "didaskalia" (poučení), většinou z Nového zákona, pouze v první řadě jsou jen dva nadpisy a verše z mariánského hymnu "Ty slavná Panno panen všech", neboť vždy dva obrazy mají stejné téma.

 Vyhnání z ráje - Co Eva hříchem ztratila... Na prvním obraze v levém horním rohu vidíme cherubína střežícího bránu ráje. V ruce drží ohnivý meč, který mu dal Bůh, aby hlídal cestu k stromu života. Prstem ukazuje na stranu nekonečnosti, k času, který bude třeba k velkému vykoupení.

 Druhý obraz ve vodorovné řadě představuje vyhnání prarodičů z ráje. Adam se zděšeně ohlíží, levou rukou směřující za sebe projevuje touhu bránit se před Božím trestem, zatímco pravicí vyjadřuje postoj naděje z příslibu spásy. Eva, jež podala zakázané ovoce svému muži a tak se stala příčinou smrti, zahaluje si zahanbeně tvář provinilou rukou, kterou utrhla ovoce. Bůh je symbolicky skrytý v podobě mráčku.

 Zvěstování Páně - ...tvá věrnost nám zas vrátila. Třetí obraz znázorňuje Zvěstování. Obrazy pádu Adama a Evy a zvěstování Marii byly umístěny vedle sebe. Je v tom hluboký význam - v pozemském ráji pýcha Adama a Evy přivedou k pádu celé lidstvo, v Nazaretě naopak Mariina pokora je počátkem vykoupení. Matka Spasitele se stává naší bránou k světlu.

 Tak jako druhý a třetí obraz tvoří protikladnou dvojici, stejně symetricky i čtvrtý proti prvnímu obrazu cherubína před bránou ráje představuje archanděla Gabriela, jenž jménem Božím pozdravuje Marii jako "plnou milosti" a otvírá bránu spásy.

 Ježíšův křest v Jordánu - Ty přicházíš ke mně? 5. obraz - první v druhé řadě - má námět křtu v Jordánu. Jím vrací Ježíš čistotu tomu, co bylo zakaleno. Křestní voda je vodou nového zrození, osvobození od prvotního hříchu. Holubice je znamením přítomnosti Ducha svatého v Ježíšovi a pečetí jeho poslání.

 Ztracená ovce - Zachránit, co se ztratilo. 6. reliéf představuje ztracenou ovci. Postava pastýře s rozevřenou náručí a s dlaněmi zraněnými trním nám říká, že Bůh chce přijmout do své náruče všechny, kdo potřebují spásu.

 Milosrdný otec - Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Na 7. obraze vidíme otce poblíž domácí studně ve chvíli, kdy objímá vracejícího se syna. Otec odpouštějící synovi je obrazem Boha, jehož láska je tu odevždy a navždy.

 Uzdravení ochrnulého - Vezmi své lůžko a choď. 8. reliéf připomíná událost z Kafarnauma, kdy se ochrnulý zdvíhá z lůžka, přitáhnut silou gesta rukou a slov Ježíše. Tato událost z evangelia nabývá mimořádné síly v jubilejním roce, kdy každý bude moci dostat odpuštění hříchů a prožít vykoupení.

 Odpuštění hříšnici - Bylo jí odpuštěno mnoho hříchů. Na 9. obraze vidíme Ježíše s hříšnicí. Byla si vědomá svých hříchů, ale věděla, že Ježíš je dobrý a milosrdný; naproti tomu farizej Šimon nic nepochopil. I my máme tak jako žena uznat své hříchy, Bůh je milosrdný a pomáhá svou milostí.

 Příkaz odpouštět - Sedmdesátkrát sedmkrát. Na 10. obraze vidíme Ježíše s Petrem, když se ptá, kolikrát se má odpouštět. Ježíšova odpověď zní, že odpuštění nemá hranic, odpouštět je třeba vždy z celého srdce, tak jako Bůh odpouští nám.

 Petrovo zapření - Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. Námětem 11. reliéfu je Petrovo zapření. Kristus má svázané ruce, stal se vězněm, aby osvobodil lidstvo z otroctví hříchu. Je obrácen k Petrovi, jenž si se slzami lítosti zakrývá tvář. Není hříchu, který by Bůh nemohl odpustit.

 Přijetí lotra do nebe - Dnes budeš se mnou v ráji. Dalším tématem je 12. zastavení křížové cesty - ukřižování Ježíše mezi dvěma zločinci. Kristus jako Dobrý pastýř i v poslední chvíli hledá ztracenou ovci: jeho pohled se setkává s pohledem dobrého lotra, odpouští mu a slibuje spásu.

 Zjevení Tomášovi - Blahoslavení, kdo uvěřili. Na 13. obraze, prvním v poslední řadě, se Ježíš ukazuje Tomášovi, a ten vyslovuje své vyznání víry: "Pán můj a Bůh můj!"

 Zmrtvýchvstalý se zjevuje ve večeřadle - Přijměte Ducha svatého. Kristus obklopen apoštoly vdechl na ně Ducha svatého, aby byli jeho svědky a plnili poslání odpouštět hříchy - jeho nejcennější dar církvi.

 Zmrtvýchvstalý se zjevuje Šavlovi - Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Šavlovi pronásledujícímu jeho učedníky se Ježíš zjevuje jako slíbený Mesiáš. Síla světla Spasitele jej proměňuje v Pavla, největšího misionáře Božího slova.

 Otevření Svaté brány - Stojím u dveří a klepu. Poslední 16. reliéf představuje otevření Svaté brány Piem XII. ve svatvečer Narození Páně 1949. Papež v doprovodu dvou kardinálů tluče kladivem do Svatých dveří.

 Otevřme i my Ježíši dveře svých srdcí!

 

 

Zpracovala Jadwiga Knie-Górna

 PRZEWODNIK KATOLICKI 44-45/199

 z polštiny přeložil a upravil Radim Jáchym OFM