Závodný, Sláva

 Před více léty zažili důležitý obrat ve svém životě víry, a když nyní před nějakým časem měli příležitost vydat se s poutním zájezdem po Francii s konečným cílem v Lurdech, chtěli tam jít Matce Boží poděkovat.

 Měsíc před cestou on prodělal zánět žil, a lékařka mu cestu vůbec nedoporučovala s tím, že sedět dlouhé hodiny bez pohybu v autobuse je na tuto chorobu to nejhorší. Ale protože byl před zájezdem zcela bez potíží, nechtěl si jej odříci s předsevzetím, že bude nohami cvičit, jak jen to půjde.

 Cesta byla dlouhá, únavná, přes celou Francii s nabitým programem a mnoha zastávkami v letních vedrech. V den, kdy měli přijet do Lurd, od rána jej bolela noha, věděl, co to znamená, příznaky byly stejné jako před měsícem. Měl z toho opravdový strach, věděl, že při zánětu žil je nutný klid a prostředky na ředění krve. V tomto stavu dojeli do Lurd. Prošli ještě baziliku, jeskyni zjevení, zúčastnili se mše svaté. Pak bylo volno s tím, že odpoledne bude křížová cesta.

 To už bylo s nohou opravdu zle, uvažovali, co dělat. On už se viděl ve francouzské nemocnici, neboť v tomto stavu se nedá v žádném případě cestovat. Manželku napadlo vzít ručník, namočit jej do lurdské vody a přiložit na nohu jako chladivý obklad. V jakési čekárně pro odpočinek poutníků ulehl na lavici, odpočíval a intenzivně se modlil. Za ty čtyři hodiny, co tam tak ležel, vypil nějaké tři-čtyři litry lurdské vody. Tak ho tam objevili dva francouzští policisté, jak robustní padesátník leží bez kalhot na lavičce se zdviženou nohou obalenou ručníkem, a zřejmě jej považovali za nežádoucího tuláka. Německy se jim pokusil vysvětlit, kdo je a proč tam tak leží, a tak ho nechali na pokoji.

 Manželka šla mezitím s ostatními do města po nákupech. Když se vrátila, noha už nebolela, i všechny příznaky zánětu jako zarudlé lýtko byly pryč. Odpoledne zvládl s ostatními i křížovou cestu. A zpáteční cesta už byla bez problémů.

 Když mi to potom doma vypravoval, s určitým nevysloveným otazníkem, co tomu řeknu, dokázal jsem říci jen: »Pán Bůh vás má rád!« Nemusel jsem dodávat, co jsem měl na mysli: To je za všechny ty kostely, které pomáhal opravovat. Přijal to s rozpačitým výrazem. Víc jsme o tom nemluvili.

 To, že mezitím jim doma nelehl dům popelem, když ona před odjezdem zapomněla vypnout žehličku, která však jen příjemně vyhřála jednu místnost, a kromě účtu za elektřinu se žádná škoda nestala - byla už jen taková malá tečka za lurdskou poutí.

 Podle vyprávění účastníků sepsal

 Sláva Závod