Bémová, Marie

 Je tomu už několik let, co jsem se vrátila z jednoměsíční cesty po zemi Mayů - Guatemale. Byla jsem pozvána šestičlennou ekumenickou skupinou z Německa, která měla za úkol během poznávacích cest navštěvovat různá zařízení jako např. školy, nemocnice, domovy pro znásilněné dívky... atd. a zkontrolovat, zda byly zaslané finance dobře investovány. Já jsem byla sedmá jako jediná z Čech. Před cestou bylo třeba vyřídit spoustu cestovních náležitostí včetně očkování proti tropickým chorobám.

 Odlétali jsme z nejmodernějšího evropského letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, s mezipřistáními v Madridu a Maiami, s cílem v hlavním městě Ciudad Guatemala s nejmenší přistávací plochou letiště v celé Americe.

 Guatemala je jednou ze zemí Střední Ameriky, velikosti bývalé NDR a s necelými 10 miliony obyvatel. Sousedí na severu s Mexikem a na jihu s Hondurasem a se Salvadorem. Najdeme zde všechny typy přírodních pásem od teplých pobřežních nížin, přes dešťové pralesy až po sopečnou oblast s nejvyšším vrcholem Tajumulco (4220 m nad mořem). My jsme se pohybovali hlavně ve vyšších polohách asi 1500 - 3600 m, neboť delší pobyt v nižších oblastech se ze zdravotních důvodů nedoporučuje.

 Guatemala je země obrovských protikladů. Ve velkých městech najdete bohaté obchodníky, většinou přistěhovalce nebo míšence, v horách a odlehlých oblastech naopak chudé Indiány, kteří zápasí o holé přežití. Po 36 létech občanské války se podíl chudých rodin ještě zvýšil, je tu mnoho vdov, které obtížně obživí svou početnou rodinu, která mívá v průměru 10 až 15 dětí.

 Setkali jsme se s mnoha rodinami, které bydlí v jednoduchých chýších z nepálených cihel krytých střechou spletenou ze svazků kukuřičných stonků a trávy. Kromě velkého ohně a pár dřevěných lavic jiné vybavení zde nenajdete. Rodina spí na přírodním lůžku z borových jehlic přikrytých ručně tkanými přehozy. Pro vodu chodí k potoku, prádlo perou na hladkých kamenech v jezeře, na ohni vaří a oheň je také jediným světlem v noci.

 Jejich strava je velmi jednoduchá: placky z kukuřice z malých políček, k tomu černé fazole. Pro návštěvu navaří ještě vajíčka nebo zeleninovou polévku. Hlavním nápojem je zředěná sladká káva, kterou pijí i malé děti.

 Pro ženy začíná den ve čtyři ráno, kdy začínají vařit, pro muže východem slunce okolo šesté, kdy vyjíždějí na kajacích na jezero lovit ryby nebo odcházejí do lesa na dřevo. Jen trochu odrostlé děti se podílejí na práci rodiny. Hlavní obživou je tkaní překrásných pestrobarevných látek a pěstování různých plodin jako kukuřice, avokáda, pomerančů, melounů, rajčat, mrkve, které ženy prodávají na trhu. Děti se snaží prodávat malé suvenýry zahraničním turistům.

 Naprostá většina tamního obyvatelstva se hlásí ke katolickému vyznání a denně navštěvují dům Páně, faráři jsou však většinou Němci, Italové nebo Američané. Délka mše se protáhne na dvě až tři hodiny, což je dáno rozličností mayských dialektů (až 22) a nutností vše do nich překládat z oficiální španělštiny. Pro případ, že by snad někdo při obřadu usnul, jsou tu statní muži, kteří stojí v uličkách a pozorují modlící se lidi. Když uvidí u někoho přivřené oči, mají právo dát mu přátelský záhlavek, aby se probral a řádně sledoval bohoslužbu.

 Byla jsem též vyvedena z mylných představ o dokonale zpívajícím národu s kytarami a bubínky, jak si většina z nás představuje Jihoameričany. Při samotné mši se snažila zpívat pouze patnáctičlenná skupina s kytarou, která byla sestavena pod vedením italského pana faráře. Později jsme se dozvěděli, že tradice zpěvu v této zemi zcela v rodinách vymizela a zpěvu se nadšenci učí od farářů z Evropy či z USA.

 Ráda bych se také zmínila o guatemalské tradici při svátku zesnulých. V tento den se sjíždějí celé rodiny do svých domovů, uvaří něco dobrého k jídlu a odcházejí na hřbitov ke hrobu svých blízkých. Zde se na chvíli tento hrob promění ve společný stůl, ke kterému usedne celá rodina pospolu. Poté zbytky jídel nechávají svým zemřelým na hrobě a odcházejí domů.

 Setkala jsem se též s názorem tamních obyvatel, že mají rádi všechny Němce, kteří jsou většinou vlastníky velkých plantáží a poskytují lidem práci. Naopak Američané jsou jim trnem v oku, neboť se nesnaží zachovávat mayské tradice, ale naopak se je snaží zlikvidovat umělým vnucováním vlastní kultury.

 Hodně lidí je zde negramotných. Až v posledních letech se snaží rodiče posílat své děti do škol. Mnoho rodin donedávna nevlastnilo žádnou knihu. Nyní se projevuje veliký zájem o španělsky psanou Bibli a díky různým sponzorům si ji mohou už doma číst. Setkali jsme se s takovou skupinou mužů, která nám ze srdce děkovala za poskytnutí finanční pomoci na zakoupení Biblí pro jejich vesnici.

 Ve větších městech najdeme kostely postavené ve španělském koloniálním stylu, které jsou ve vyšších oblastech poškozené díky častým zemětřesením či soptěním některého ze tří aktivních vulkánů.

 "Spěchám, nezdržuj mě, nemám čas" - tak bychom mohli definovat naši uspěchanou evropsko-americkou společnost, která je v tomto pohledu na hodnotu času protipólem Guatemaly. Lidé zde neměří den na hodiny, nevědí, co jsou to přesné termíny pro příjezd autobusu, na který v horách čekají i několik hodin. Jejich dny se řídí východem slunce, poledním žárem a večer západem slunce. Ten rozdíl jsme velmi pocítili, když jsme se zase vrátili plní nezapomenutelných dojmů z přírodních krás, ale i kulturních památek a zvyků do naší uspěchané Evropy ze země, kde mě nejvíce oslovili právě její obyvatelé, kteří se stali pro mě symbolem prostých, dobrosrdečných a pracovitých lidí.

 Marie Bémová, Liberec