Latini, Luigi OFM

9.  Neuveď nás do pokušení

 Jsme chudí, a naše zdroje nám nezajišťují nic. Osvoboď nás ty od pokušení, která nás oddělují od tebe. Pokušení pochází od Satana. Zkouška pochází od tebe a slouží k tomu, abychom pochopili, co jsme. Abrahám, Mojžíš, Jób, Ježíš byli podrobeni zkoušce. Život je plný "úzkých bran", kterými je třeba projít.

 Kristus chtěl, aby ten, kdo ho následuje, byl oděný mravní ctností, která se nazývá statečnost (abychom uchvátili království, je třeba učinit si násilí); touto výzvou nám však neradí, abychom prosili o zvláštní výjimku ze zápasu, ale o pomoc, abychom nesvolili pokušení.

 "Neuveď nás do pokušení" znamená tedy "drž nás daleko", neboť není snadné odolávat ani zkoušce "skryté, ani viditelné, ani náhlé, ani neustávající" (Sv. František, Výklad na Otče náš). Učení Druhého vatikánského koncilu říká, že "člověk sám není schopen nápor zla doopravdy přemoci, takže se každý cítí jakoby spoután řetězy" (Gaudium et spes 13).

 Neuveď nás do pokušení. Do pokušení-zkoušky, kam jsou zahrnuta utrpení, neštěstí, životní ponižování, která nás mohou svést z křesťanské cesty, která však Bůh dopouští, aby z nich získal dobro.

 Do pokušení-léčky, které zahrnuje našeptávání zlého ducha týkající se zdraví, krásy, kultury, práce, úřadu, slávy, a která jsou vždy podněcováním k zlému. Satan je mistrem v pokoušení: od pozemského ráje (Gn 3) k pokoušení Ježíše na poušti (Mt 4) až po naše pokušení, snaží se vždy protříbit člověka jako pšenici (Lk 22,31).

 Pokušení je znamením svobody. V každém člověku jsou dvě tendence: jednou se vyznačuje duchovní člověk, a druhou člověk tělesný. Člověk je částí tohoto dvojakého světa, a je poutníkem, který jde vpřed v polostínu a pomáhá si nadějí na budoucí dobra. Jeho svoboda je často podrobována zkoušce a je nutné, aby se rozhodoval, protože se nachází mezi dvěma hranicemi: dobra a zla.

 Také Kristus byl pokoušen, byl "vyzkoušen ve všem možném jako my" (Žid 4,15), avšak jeho pokušení nebyla naváděním k zlému či k hříchu (byl stále spojen s Otcem), ale hledáním konkrétních řešení, jak uskutečnit ve svém vtěleném životě vůli toho, který ho poslal.

 Tísněn v lisu svých zkoušek "přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby" (Žid 5,7) a naučil nás způsobu, jak je překonat. Proto jeho pokušení byla i skutky lásky pro nás; jimi nám dal příklad trpělivosti tím, že je snášel po celý život, až k odevzdání svého ducha do rukou Otce.

 Obě existenciální tendence spolu zápasí v srdci člověka, který v důsledku toho je povinen volit, neboť touhy těla jsou proti touhám ducha.

 Sv. Pavel v listu Galaťanům vypočítává skutky Satanova království: "Smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci" (Gal 5,19-21).

 Hned potom vyjmenovává ctnosti Božího království: "Láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost" (Gal 5,22-23).

 Tyto dva životní plány mezi sebou zápasí, a člověk je jevištěm tohoto soupeření. Odtud vychází potřeba modlit se k Otci, abychom nepodlehli.

 Modlitba překonává pokušení. Proto nás Ježíš povzbuzuje: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení" (Mk 14,38). Z toho důvodu sv. Augustin říká: "Jsme povzbuzováni prosit o nezbytnou pomoc, abychom nepodlehli pokušením a nebyli přemoženi podvodem nebo bolestí.

 Boha prosíme, aby nás nenechal samotné ve zmatku bouře, avšak: "Když je někdo pokoušen, ať neříká: »To mě pokouší Bůh!« (Jako) je nemožné, aby byl Bůh pokoušen ke zlému, (tak ani) on sám nikoho nepokouší" (Jak 1,13), aby ho nechal upadnout do hříchu.

 Všichni lidé, hříšníci i svatí (a kdo by neznal dlouhé noci světců ponechaných o samotě v zápase proti silám zla?), jsou za dnů svého života podrobováni nepřetržité řadě pokušení. Nejkrutější však je pokušení proti víře, které brání pochopit Boží přítomnost. Tak jako pokušení utrpení, které trýzní tělo, pokušení úzkosti, které vyčerpává duši, pokušení ekonomických těžkostí a všech obtíží existence. Jestliže pod těmito strázněmi křesťan dál nazývá Boha svým Otcem, pak jeho víra je opravdu vírou, neboť ukazuje, že věří Božím příslibům víc než svým požadavkům, a tak vychází vítězně ze zkoušky.

 Ve svých dnech "nedopusť, aby tě ovlivnil ďábel" (Ef 4,27). Kristus tě ujistil, že z tohoto zápasu mezi dobrem a zlem vyjdeš. Je pošetilé pochybovat, když už víš, komu bude patřit vítězství. I za tebe se proto Kristus modlil: "Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od zlého" (Jan 17,15). Otče náš je modlitbou chudých: tvojí modlitbou. V ní Otec diktuje nahlas svoje slova. Opakuj ji často, abys pochopil, jaké má Otec s tebou úmysly, a abys přizpůsobil své skutky jeho vůli. Opakuj ji zbožně: abys nikdy nepochyboval o jeho otcovství. To bude další překonané pokušení.

 Luigi Latini OFM

 VITA MINORUM 5/1999

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

 

A NEUVEÄŽ NÁS V POKUŠENÍ: ani skryté, ani viditelné,  ani náhlé, ani neustávající.

Sv. František: Výklad na Otče náš