Houška, Petr Alk. OFM

                                   Liturgické čtení: Sk 1,3-8, Jan 14,23-26

Veliká díla vznikají v církvi působením Ducha svatého. On působí jako oheň: staré spaluje, poskvrněné čistí, tam, kde je třeba, přetavuje a zkvalitňuje. Duch svatý je umělec, který tvoří jedinečná díla, nikdy nic sériového. Světci serafického řádu jsou toho dokladem: každý je trochu jiný. Duch svatý v nás působí duchovní dozrávání, on jako božské slunce neustále svým jasem obnovuje tvářnost země i tvářnost našich duší.

Před chvílí jsme si připomněli Ježíšova slova apoštolům před nanebevstoupením:  „Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Ale to neplatilo jen apoštolům, to platí všem pokřtěným a biřmovaným a v neposlední řadě bratřím a sestrám Sekulárního františkánského řádu. Evangelium našeho Pána zavazuje všechny křesťany, ale vy, drazí přátelé, máte být jakousi avantgardou.

Duch svatý kdysi povolal k obrodě církve svatého Františka, aby žil evangelium. A vy máte být dědici jeho ducha, jeho pokračovateli. Náš Otec Jan Evangelista Urban, kterého jsem si velmi vážil, vždycky říkával, že 3. řád, jak se dříve nazývalo vaše společenství, nejvěrněji uchovává Františkovo charisma. Snad proto, že působí a vydává svědectví jaksi napříč lidskou společností, ve všech jejích vrstvách.  Nyní je tedy třeba prakticky dokazovat, že tomu tak je.

Sešli jste se dnes k volbě ministra celého společenství v rámci kapituly. To je jistě závažná věc. Je třeba modlit se slovy Písma: „Pane, ty znáš srdce všech, ukaž, kterého jsi vyvolil…“ (Sk 1,24).

Slovo  „minister“ je latinské slovo a označuje se jím ten, kdo druhým slouží. Tak jako Kristus, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny (Mt 20,28).

Prožíváme Svatý jubilejní rok, rok spásy. Rok velikých milostí. Boží nabídka nám vychází vstříc, ale je na nás, jak dalece se otevřeme působení Ducha svatého, co uděláme ze svého života, nakolik toužíme po sjednocení s Bohem. Zachovávat evangelium znamená prakticky je žít. Evangelium není ideologie, ale norma, která má formovat život. Svatý rok je velikou výzvou, abychom se plněji přimkli k našemu Pánu Ježíši Kristu.

Vstupujeme do třetího křesťanského tisíciletí a Sekulární františkánský řád se má podle intencí církve vydatnou měrou podílet na nové evangelizaci. Vaše cesta se dá přirovnat k plavbě. Ten, kdo řídí loď i ti, kteří se plaví, mají společný zájem na tom, aby plavba byla bezpečná a aby loď plula správným směrem. Proto je důležitá volba vedení, zvláště ministra, který má být kormidelníkem.

Sešli jsme se na posvátném místě, které je v pravém slova smyslu promodlené. Sem putovalo mnoho předešlých generací, je to místo posvěcené tradicí cyrilometodějskou, úctou Matky Boží, Matky křesťanské jednoty, je zde hrob nezapomenutelného arcibiskupa Stojana, o jehož beatifikaci se usiluje. A v neposlední řadě nelze nevzpomenout, že před patnácti lety – v roce jubilea sv. Metoděje – právě zde došlo k jakémusi probuzení naší české a moravské  církve z totalitního spánku a umrtvenosti při veliké pouti, kdy naši věřící dali jasně najevo, že jsme zde, v tomto státě, v tomto národě, že nejsme turistický spolek, ale že se hlásíme o svá práva a manifestujeme věrnost Svatému otci. Nezapomenutelné jaro a léto r. 1985 bylo předzvěstí listopadu 1989.

Tento genius loci nás zavazuje vykonat dobře a odpovědně volbu ministra. Kéž Duch svatý vede naši mysl i naše srdce, abychom , vědomi si posvátných kořenů, ze kterých vyrostla naše řádová i národní spiritualita, i naší odpovědnosti za budoucnost,  dali se plně k dispozici Božím záměrům. Kéž nám k tomu pomůže  přímluva Panny Marie, jíž je toto místo zasvěceno! „Maria za nás prosit neustane, dědictví otců zachovej nám, Pane!“

                                               Petr Alkantara Houška OFM

                                               odstupující duchovní asistent