Bini, Giacomo OFM

 Na studijním zasedání Federace klarisek v Toskánsku 3.- 9. června 1999 na Alverně za účasti 150 sester z Itálie přednesl generální ministr OFM br. Giacomo  Bini následující úvahu ke kontemplativnímu povolání.

 Vztah k Bohu. Když František mluví o "těle", neopomine vyzvat, abychom připravovali Pánu místo k přebývání, neboť jsme jeho příbytkem. Musíme vážně vzít v úvahu, že On v nás přebývá.

 Tento vztah má své etapy. První je naslouchání Bohu, které přetváří a obnovuje. Jeho důsledkem je u nás ochota přijmout následování. Musíme se velmi zaměřit na to, abychom vytvářeli ovzduší naslouchání. Proto si přeji, abyste nám vy, sestry, dávaly zářící příklad toho, kde začíná kontemplace, to je kultury mlčení, naslouchání a přítomnosti Toho, který nás k tomu ustanovil

 Modlitba je prostředek, který nám připomíná všechno, co je v nás: tělo, gesta, city a přání, ale i rozptýlení, pokud je přijímáme jako předmět vztahu. Modlitba už pak není jen okamžikem věnovaným dialogu, ani vymezeným prostorem, ale přítomností, která vynalézá prostory a místa. Tak se učíme jít v tomto kontemplativním dobrodružství spolu a jít společně.

 Náš život není žádná izolace: je to obývaná osamělost, která dává radost, přivádí nás na cestu a prohlubuje náš vztah k Bohu. Přeji vám krizi: abyste našly Pána, který se liší od toho, jak jste si ho představovaly. Bůh vás překvapí dnes, překvapí vás zítra a překvapuje vás teď. Vstoupit do této krize znamená růst.

 Vztah k sobě samým. Je to schopnost projevit se. Osoba žije, protože se projevuje. Opět je to Bůh, který nás překvapuje, ale také bratr a sestra. Mám-li důvěru v bratra nebo sestru, budu zažívat překvapení.

 Projevujeme se, abychom byli jedno se sebou, s vlastními city, s vlastní minulostí, abychom je utvářeli. To všechno pomáhá smíření. Přesto je třeba doprovázení, pomoci, aby bylo možno jít dál.K druhému nepřistupujeme slovem jen tak, ale slovem, které ze srdce a z těla dostává život a stává se zrcadlem. To, co jste, platí víc než to, co říkáte a co pro druhé můžete udělat. Na tomto místě bych vám chtěl říci: "Proč se nesnažíme, abychom objevili ten krásný obraz, který všichni máme v sobě?" Máme-li trochu víry, musíme říci, že my všichni jsme tímto krásným obrazem, které v sobě neseme. úkol spočívá v tom, uvolnit se a vstoupit do hloubky, abychom do ní pronikli a objevili ji.

 Rozhovor s Bohem a se sebou samými nás činí hodnými lásky přes všechny stíny a přes všechno to, co ještě nad to provádíme. Dost často si nevážíme sami sebe. Ve františkánské spiritualitě existuje velmi krásné slovo, které často používá Thaddée Matura: obnova. Obnova znamená víc než umrtvování, i víc než návrat do původního stavu. Obnova: pokud vstoupíte do této logiky, začne život zpívat, protože obnovíte všechno, všechny dary a všechno dobré, co Pán působí. Teď chápete, jak se život stává svobodným, vidíte, jak se život stává zpěvem.

 Vztah k druhým. Není to tak jednoduché, je to ale pochopitelnější, jestliže jsou v nás oba uvedené vztahy jasné: vztah k Bohu, který nám pomáhá vyhýbat se modlám, a vztah se sebou samými, v němž se svobodně vyjadřujeme, protože jsme se naučili obnovovat. Pokud se jednou člověk naučí obnovovat, stává se život svobodnějším a více osvobozuje, a navíc je i radostnější.

 Nenatahujeme už jen ruku, ale ruka je spíše tu, aby přijímala a dávala. Je-li tomu tak, stává se vztah k druhým pravdivějším, vstřícnějším a pohostinnějším.

 Pokud jednou někdo vstoupil do této vnitřní logiky obnovování a uznal ústřední postavení Boha ve svém životě, potom má i druhý své místo a mohu s ním mluvit v pravdě a jednoduchosti.

 Rád bych zakončil jednou příhodou z Afriky. Tam mají rodiny mnoho dětí, a větší děti nosí menší na zádech. Vidíme tyto osmi až desetileté děti se sourozenci uvázanými vzadu, jak sbírají dříví na oheň. Jednou přišel turista, viděl dítě se sourozencem na zádech a řekl mu: "Není to pro tebe moc těžké?" Dítě odpovědělo: "To není těžké, je to můj sourozenec."

 S očima upřenýma na Něj může se tíha stát lehčí, protože se stala bratrem a sestrou.

 Vztah k světu. Když jsem navštěvoval provincie, viděl jsem některé naše konventy a společenství, kde se snažili ze svých domů vytvořit místa modlitba a střediska spirituality. To ovšem také znamená, znát svět a odpovídajícím způsobem se vzdělávat.

 Kdykoli se setkám s klariskami, opakuji jim, že není žádná kontemplace bez vzdělání. I vypotřebujete určité vzdělání týkající se světa, abyste věděly, v jakém světě žijete. Myslím. že potřebujeme takový hluboký dialog s dnešním mužem i ženou. Tyto okolnosti jsou dány prozřetelnostně. Je jasné, že se nemůžete vzdát modlitby hodinek, ale můžete ji vztáhnout na lidi, za které se modlíte: úvod k žalmům, konkretizace žalmu na dnešní život, připravené mlčení - protože to je pro dnešní lidi ve světě jedno z nejzávažnějších znamení. Ano, i úvod k mlčení, jeho obsahové naplnění. Lidé vám budou děkovat, pomůžete-li jim znovunabýt tyto hodnoty, protože tuto niternost potřebují.

 CTC - Comunione e comunicazione,

 Quaderni dell\'Ufficio "Pro monialibus",

 Roma, Curia generale OFM, No. 30 - dicembre 1999

 z německého vydání přeložila  Sr. M. Benedicta Lišková OSC 

(redakční úprava: Radim Jáchym OFM)