Čech, Zdirad

2. září                                                             + 1792

Když byl hájecký klášter s nejstarší českou Loretou před padesáti lety proměněn na koncentrační tábor pro kněze, nebylo to poprvé, kdy se něco takového stalo, ani v zemi, ani v čase. Pro upevňování ideálů humanitních a budování nové lepší společnosti je totiž třeba přinášet oběti, a duchovní osoby se pro takový účel velmi dobře hodí. Princip ukazuje už evangelium ve vyprávění o trojím pokoušení našeho Pána: Padni na kolena a klaň se mi, a dám ti celý svět, říká pán lži. Vzdej bohopoctu císaři a budeš odměněn, říkali v pohanském Římě. Přísahej věrnost našemu novému pořádku a nebudeš zabit, říká se v moderním světě.

Říkali to i hlasatelé rovnosti, volnosti a bratrství ve sladké Francii stovkám a stovkám kněží a řeholních osob, například třebas v pařížském Karmelu. Téměř dvě stě duchovních se tam ocitlo v internaci, protože odmítali složit přísahu věrnosti novému režimu. Pěkně se tam také sešli tři členové tří řádů františkánské rodiny: otec Jan František Burté, dvaapadesátiletý kvardián pařížských minoritů, otec Apolinář z Posatu (původním jménem Jan Jakub Morel), třiapadesátiletý kapucín s dlouholetou misionářskou zkušeností v Orientu, a otec Severin (původně Jiří Girault), čtyřiašedesátiletý řeholní terciář, představený konventu Naší Paní z Nazareta. Sešli se ve vězení, byli spolu zavražděni revoluční chátrou, byli společně s ostatními zářijovými mučedníky r. 1926 jmenováni v beatifikační bule papeže Pia XI., jehož znak provází kresbu blahoslavených mučedníků.V bule bylo uvedeno 225 jmen a zůstali spolu i ve společném svátku ve františkánském martyrologiu.

Mučedníci  věrnosti, orodujte za nás!

                                                                                                                      Zdirad Čech