Beneš, Petr Regalát OFM

1. Konvent založený ke cti sv. Bernardina

 

 

V minulých číslech jsme si připomněli pozoruhodnou osobnost svatého Jana Kapistrána (1386-1456). Nyní by jistě nebylo od věci napsat něco o jeho působení v naší zemi. O jeho pobytu u nás toho v minulosti bylo napsáno nemálo, avšak tyto věci jsou známy spíše odborníkům, obyčejný čtenář o nich mnoho neví. Kolik křesťanů z Brna třebas ví, že patronem jejich města je právě svatý Jan Kapistrán? Brno je také místem, kde Kapistrán sám založil první klášter františkánů-observantů v českých zemích, a jeho památka by neměla jen tak zmizet z našeho povědomí, proto bych rád alespoň něco z této poměrně pohnuté historie připomněl, nehledě k tomu, že od jeho založení příští rok uplyne 550 let.

 

 

Jan Kapistrán navštívil Brno nejméně dvakrát, s největší pravděpodobností však třikrát. Zahájil tady svou misi po zemích moravských a českých, pokračoval přes německé kraje také do Polska, odkud pak podruhé prošel Moravou. Je to období po skončení husitských válek, kdy země je rozdělena na řadu enkláv ovládaných utrakvisty nebo katolíky. Jeho úkolem nebylo vést politická vyjednávání, jak to bylo doposud, měla to být spíš misie zaměřená na širší masy, které mnohdy zůstávaly pod vlivem husitských myšlenek. Bylo by jistě potřebné zabývat se celou problematikou Kapistránova pobytu a jeho sporům s utrakvisty, ale to je téma obsáhlé a nezbývá než pouze odkázat na obsáhlejší práce.[1] Ohledně Kapistránovy osobnosti a některých rysů jeho působení v Evropě odkazuji na článek ve dvou předchozích číslech Poutníka, i když osobnost Kapistránova formátu by bylo potřeba popsat ještě podrobněji.

Do Brna Jan Kapistrán poprvé přišel po 25. červenci 1451, neboť z toho dne je poslední zpráva o jeho pobytu ve Vídni. Častěji je nám cenným zdrojem informací dosud nevydaná Chronica františkánské provincie, která uvádí datum Kapistránova příchodu do Brna 30. července.[2] Víme, že 31. července je již ohnivý kazatel ve městě v plné akci. O jeho pobytu na Moravě máme totiž zprávy od jeho druha na tomto putování a pozdějšího životopisce Kryštofa z Varese.[3] V Brně konal Kapistrán množství zázraků, kterými se proslavil už dříve i jinde.[4] Kryštof z Varese uvádí velkou řadu hluchých, němých, chromých, slepých atd., které uzdravil. V seznamu se nachází i vikář chrámu sv. Petra. Nejvíce nemocných uzdravil na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), největší zázrak vykonal hned 1. srpna, kdy vzkřísil jakéhosi Gabriela ze Starého Brna z mrtvých.

Kapistrán kázal s úspěchem na prostranství před kapitulním kostelem sv. Petra, dnešní brněnskou katedrálou. Mnozí asi znají kazatelnu na stěně chrámu, které se říká „Kapistránka“, ale ta je pozdějším dílem, vytvořeným na připomínku Kapistránova brněnského kázání a působení. Jeho promluvy samozřejmě musely být překládány. Po 40 dní byl jeho překladatelem dokonce pomocný biskup olomoucký Vilém z Kolína, augustinián, nejvyšší církevní hodnostář, který tehdy v Brně pobýval.[5]

Vilém píše o sobě samém: „…Výše řečený biskup léta Páně 1451 byl kolem svátku sv. Petra v okovech[6] po 40 dní překladatelem ctihodného otce a blahé paměti bratra Jana Kapistrána v Brně a dal první groše ke koupi brněnského místa k řádnému vlastnění.[7] Potom na vigílii svatých Šimona a Judy[8], po velkých obtížích, uvedl bratry na místo a posvětil je. Konečně pak položil základní kámen a po třech letech posvětil chór a později základy kostela a po letech posvětil celé místo se všemi oltáři, ambity a hřbitovem. Tentýž biskup posvětil také celé místo bratří ve Znojmě léta Páně 1476. Také kostel v Glupčici a chór v Opavě, jakož i chór v Olomouci ke cti Neposkvrněného početí blahoslavené Panny Marie se třemi oltáři.“[9]

To je velmi zajímavý text, který nám dává řadu cenných informací o vzniku brněnského kláštera františkánů observantů, a také o úzkém vztahu, který k bratřím biskup Vilém z Kolína měl. Kapistrán si Viléma zřejmě získal, takže je vzpomínka na světce biskupovi i na konci života drahá.

V Brně také došlo Kapistránovým působením k obrácení jednoho mocného muže od utrakvismu. Byl to podkomoří markrabství moravského Beneš Černohorský z Boskovic, který přijal katolictví s celou svou rodinou. Formální přijetí se odehrálo 1. srpna před biskupem a shromážděným lidem. Šlechtic učinil vyznání a na znamení lítosti poklekl před Kapistránem na brněnském náměstí, potom v soukromí jej Kapistrán jménem papeže Mikuláše V. přijal do církve.[10] Benešův syn Tas se později stal olomouckým biskupem (1459-82).

Vraťme se však ke Kapistránovi. Ten po svátku Nanebevzetí odjel přes Vyškov do Olomouce, kde zůstal do 5. září. I tam s úspěchem kázal a o jeho tamějším pobytu by bylo třeba napsat obsáhleji.[11] Vracel se přes Drásov, kde kázal 5. září, 8. září už byl zase v Brně. Zázraky tentokrát nevynikají počtem ani mimořádností, zdá se, že se Kapistrán více věnoval založení kláštera bratří. Koncem téhož roku, jak už jsme psali, byli bratři uvedeni na místo, kde byl pak vystavěn klášter. Víme, že už před 12. zářím byly shromážděny značné prostředky na výstavbu kláštera, jak uvádí Jaroslav Dřímal, který se podrobněji ve svých článcích zabýval okolnostmi vzniku kláštera.[12] Kapistrán totiž některým dobrodincům zanechal list “filiace”, tzn. že je určitým způsobem přičlenil k řádovému společenství a dostali tak podíl na duchovních dobrech celého řádu (ze mší, hodinek za zemřelé, modliteb, přímluv, postů, kajících skutků atd.). Ve snahách o založení brněnského kláštera Kapistránovi pomohl například cech pekařů, kteří obdrželi filiaci 12. září, a brněnský kupec Pavel z Jihlavy s chotí a sestrami (filiace 14. září). Už 14. srpna pak obdržel filiaci Jakub z Pustiměře, vážený brněnský měšťan.[13]

Za shromážděné peníze bylo zakoupeno místo za městskými hradbami, vedle řeznických jatek zvaných Kutelhof, poblíž řeky Svratky, která tam tehdy protékala, zhruba v místě dnešních Denisových sadů pod Petrovem. Jan Kapistrán se však nemohl zúčastnit uvedení bratří na místo, protože odjel z Brna už 23. září do Znojma, a nechal dokončení díla na starost především biskupu Vilémovi. Ze Znojma pak pokračoval Rakouskem na západ do Českého Krumlova a dál. Jeho velkým a nikdy nesplněným přáním bylo dostat se do Prahy. Biskup Vilém, jak nám zanechal ve svém svědectví, se svého úkolu zhostil se ctí a byl i později s bratry v užším kontaktu, o čemž svědčí i dar rukopisu, který na sklonku života věnoval do klášterní knihovny.[14]

Předpokládaný třetí Kapistránův pobyt v Brně[15] spadá do jeho druhé cesty na Moravu, tentokrát ze severu, z Vratislavi roku 1454. Kryštof z Varese o něm nepíše; Kapistrán pobýval od 25. července podruhé v Olomouci[16], potom máme doklad, že napsal ze Znojma dva dopisy s datací 22. a 23. srpna 1454.[17] Je velmi nepravděpodobné, že by se cestou z Olomouce do Znojma Kapistrán vyhnul městu, kde předtím tak úspěšně působil, kam byl oficiálně zván[18], a kde už byl jím založený klášter. Tyto důvody jsou velmi závažné, protože bratřím na cestách byly založené kláštery základním útočištěm, a zdá se, že existovala určitá františkánská tradice, podle níž byly kláštery často zakládány s rozmyslem v určitých vzdálenostech od sebe, nejlépe den cesty, aby tvořily jakousi síť usnadňující komunikaci. Dalším důvodem pro Kapistránův třetí pobyt jsou zmínky o Kapistránově cele v klášteru sv. Bernardina, která byla později přeměněna na kapli[19], o níž se více zmíníme víc příště. Ta cela v roce 1451 ještě nemohla existovat, neboť neexistoval klášter! Kapistrán tedy v roce 1454 opustil české země a už se sem nevrátil. Jeho česká misie je považována spíše za neúspěšnou, ale přinesla později nemalé plody díky bratřím observantům, které sem přivedl.

Zajímavou památkou na Kapistrána je i titulace brněnského kláštera. Vždyť svatý Bernardin Sienský (+1444), jeden ze čtyř františkánů, tzv. “sloupů observance”, vlastně její druhý zakladatel či reformátor, přítel a spolupracovník Kapistránův, byl svatořečen v Římě pouhý rok před založením brněnského konventu (1450). Kapistrán, který měl mimochodem na rychlém procesu svatořečení také svůj nemalý podíl, se rozhodl šířit úctu k novému světci i mimo Itálii.

Tuto úctu šířil různým způsobem. Když poprvé opustil Znojmo, napsal v dopise do Aquily, že od té doby, co odjel z Říma, zasvětil sv. Benardinovi velký počet kostelů a kaplí.[20] Tři konventy, na jejichž založení se u nás podílel, tj. Brno, Olomouc a Opava (tam dal ovšem jen svolení k fundaci), nesou skutečně v různé míře zasvěcení právě sv. Bernardinovi.[21] Brněnský je z nich ovšem nejstarší.

úctu k novému světci také šířil prostřednictvím jeho relikvií. Jednalo se snad o Bernardinovu pokrývku hlavy a především o krev, kterou získal při zázraku 24 dní po Bernardinově smrti, který zabránil chystanému krveprolití v Aquile.[22] Relikviemi se dotýkal nemocných, kteří byli sneseni na jedno místo, když se nejdříve za ně modlil a vkládal na ně ruce. Zázraky se vztahovaly na Bernardina i jinak. Například ve Znojmě v Kapistránově přítomnosti jistý Jakub 4. října 1451 veřejně vyznal, že se rouhal sv. Bernardinovi i Kapistránovi a za to že byl třetí noci zbaven zraku.[23]

účinně Kapistrán šířil jeho úctu svým kázáním a máme doklad, že o něm jednou kázal i u nás v Olomouci. Existuje totiž jeho převyprávěná promluva, jak ji ve Vratislavi podal jeden z účastníků kázání v Olomouci. Kapistrán v něm rozvádí myšlenku, že nyní Bůh milostivě navštívil svůj lid skrze svého vyznavače blaženého Bernardina. Popisuje pak obsáhleji některé jeho ctnosti, prostředí, kde vyrůstal, život, zázraky za jeho života a po smrti atd.[24]

Další způsobem bylo šíření tzv. bernardinovského slunce, tzn. emblému slunce, který v sobě nesl zkratku jména Ježíš: YHS nebo IHS (tuto zkratku vycházející z řečtiny pak převzali a ještě více rozšířili jezuité). Emblém byl spojen s úctou k Nejsvětějšímu jménu Ježíš, kterou Bernardin za svého života horlivě šířil. Tento znak se stal atributem, se kterým je jako světec zobrazován. Toto slunce se někdy stávalo jakousi viditelnou památkou na misii ve městě. I Kapistrán je šířil na svých cestách a zřejmě je zobrazil na hradby města Brna, jak se ještě obsáhleji zmíníme.

Vraťme se ještě ke zrodu brněnského kláštera. Poněvadž získaný pozemek pravděpodobně nestačil, řezníci darovali konventu jatka na Kutelhofu a výměnou dostali od města parcelu mezi domem vdovy Házové a židovským hřbitovem. Celou výměnu potvrdil svou listinou král Vladislav II., když pobýval v Brně 28. července 1453.[25] Tak mohl před 20. květnem 1454 biskup Vilém posvětit chór nového kostela za přítomnosti Gabriela z Verony, jednoho z Kapistránových žáků, známého svou radikální přísností života.[26] Zachoval se nám zvací dopis, který po události Kapistránovi napsala 20. května 1454 brněnská městská rada.[27] Z dopisu víme, že konvent byl postaven na „zelené louce“ mimo hradby, na místě, které Kapistrán sám vybral.

Místo však mělo své problémy. Město mělo na Kutelhofu jatka, která přiléhala k bývalým jatkům řeznického cechu, a na nich se v porážce pokračovalo. Máme totiž ještě pozdější listinu, kterou vydal 1. června 1454 král Vladislav. Tato městská jatka nakonec darovali měšťané konventu františkánů, protože zápach porážky byl pro bratry “smrtelný a nesnesitelný a splašky, které odtékaly z porážky a vtékaly do řeky, usazovaly hanebnou špínu k záhubě celého města”. Král Vladislav proto daroval městu, které jatky postrádalo, jiné místo.[28] Tato vydatná pomoc oživila stavbu, takže časem biskup Vilém mohl posvětit hotový klášter, oltáře i hřbitov, jak sám píše.

Petr Regalát Beneš OFM