Čech, Zdirad

27. září (a 26. listopadu)                                             +1323 (a 1360)

Když se provensálský šlechtic Eleazar de Sabran, hrabě z Ariana, měl ujmout zděděných statků v neapolském království, italští poddaní se cizinci vzpírali. Přátelé hraběti radili tvrdé represe, on ale zůstal stejně vlídný, spravedlivý a starostlivý, jak byl doma. Jistě lze považovat za pozoruhodné, že se svým neobvyklým postupem u poddaných uspěl, a je ještě pozoruhodnější, že jím získal i obdiv a úctu neapolského krále,  který panu Eleazarovi svěřil výchovu korunního prince a v nevyhnutelných válečných konfliktech také velení vojska. S chotí, paní Delfínou (rozenou de Glandeves), sdílel společný obdiv ke svatému Otci Františkovi, oba manželé byli členy třetího řádu a po celý život zachovávali slib čistoty. Papež Urban V. dal jméno hraběte Eleazara  r. 1369 zapsat do seznamu svatých, papež Řehoř IX. r. 1371 úctu ještě znovu potvrdil. Paní Delfínu zahrnul mezi blahoslavené papež Inocenc XII. s vlastním svátkem 26. listopadu, františkánské martyrologium je ale mimo tento den připomíná i ke svátku sv. Eleazara. A ještě je třeba dodat, že svatý hrabě Eleazar obětavě a neúnavně pečoval o malomocné, a proto ho mezi své svaté počítá i rytířský a špitální řád sv. Lazara.

Kresbu  postav manželů provázejí jejich rodové znaky.

                                                                                                          Zdirad Čech