Čech, Zdirad

20. října                                                          + 1409

Co se podařilo blahoslavenému arcibiskupovi Jakubu Střepovi, o tom se může mnoha biskupům (včetně těch našich, jistě k jejich velké lítosti), jenom zdát: Když po svém kněžském svěcení odešel jako člen Tovaryšstva poutníků pro Krista mezi pohany z rodného Krakovska do východních zemí, byly Rus, Volyňsko, Podolí a Moldávie misijním územím. Neúnavně roznášel Dobrou zprávu o vtělení, ukřižování a nanebevstoupení Spasitele, šířil úctu k Nejsvětější svátosti a lásku k Matce Boží, křtil, učil. Po letech putování se stal kvardiánem lvovského konventu minoritů, pak apoštolským vikářem pro misie a v jedenapadesáti letech byl jmenován haličským arcibiskupem, a po pěti letech světil ve Lvově svou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Díky jeho neúnavné práci, organizačnímu talentu a skvělému příkladu, který dával svým sufragánům, kněžím i lidu, se země měnila. Jako mladík přišel mezi pohany, jako téměř sedmdesátiletý nemocný muž umíral v křesťanské zemi.

Kresbu postavy blahoslaveného arcibiskupa Jakuba provázejí štíty se starým znakem Haliče, s rodovým erbem (Herb Strzemien), s rodovým erbem papeže Pia VI., který dal r. 1790 zapsat Jakubovo jméno do seznamu blahoslavených, a konečně štít znaku svatého papeže Pia X., který ho pět set let po blažené smrti vřadil mezi polské patrony. Místní církev si patrona misií připomíná 1. června.

                                                                                                                      Zdirad Čech