§         Na generální kapitulu do Říma, která se konala ve dnech 26. června až 16. července 2000, se sjelo 174 kapitulářů, kteří zastupovali 10 902 bratří se sliby a 400 noviců rozsetých po celém světě. Přesněji řečeno se jedná o 5 475 bratří v Evropě, 177 v Africe, 812 v Severní Americe, 1 754 v Jižní Americe a 1 684 v Asii a Oceánii.

§         3. července odpoledne po volbě nového vedení řádu se konala jubilejní pouť kapitulářů s návštěvou katakomb sv. Kalista a koncelebrací v bazilice sv. Pavla za hradbami, které předsedal staronový generál br. John Corriveau, z jehož programové řeči je zde několik úryvků:

Františkánská rodina je dnes přítomná na každém kontinentu. Zvláště v Asii, Africe, Latinské Americe a ve Východní Evropě máme silný růst.“Misijní“ země dnes posílají čerstvé síly do Evropy a do Spojených států.

Pouto s minulostí … abychom zhodnotili kořeny našeho charismatu, které nejen, že nevykazuje trhliny, ale uchovává si neporušenou svoji přitažlivost. V síle tohoto svazku s minulostí můžeme (s důvěrou) hledět do budoucnosti, která je skutečně "světová".

Ještě před nějakými třiceti nebo pětatřiceti roky jsme byli v celém světě. Ale byli jste tam jako Evropané. Dnes už tomu tak není. Naše kongregace je jako duha, ve které jsou přítomny všechny rasy a kultury. Františkánská rodina je poprvé "světová". To je velmi důležitá historická skutečnost.

Krize povolání, která začala v šedesátých letech, je, jak se zdá, již dávno pryč. Nebo lépe,"ukázala se být milostí, protože nás přinutila otevřít oči světu". Tak jsme dnes, co do počtu, dosáhli stability, "i když to neznamená, že problém povolání je již skončen". Avšak zatímco v severozápadní Evropě s výjimkou Itálie a v Severní Americe je krize ještě citelná, v Asii, v Africe, v Latinské Americe i ve Východní Evropě máme silný nárůst do té míry, že země, kdysi považované za misijní, dnes jsou naopak kolébkou četných misionářů a pomáhají kapucínům vstoupit do nových zemí, jako je Ukrajina, Lotyšsko, Litva, Albánie.

Kapucíni již působí v dobře stovce národů a jsou přítomni ve všech oblastech po boku chudých, avšak bez skutečné specializace, protože to, co rozlišuje františkány, není oblast jejich práce, ale styl života a práce.

Co se týče perspektiv, existují pro nás dva impulsy z poslední doby. Jedním je slavení synodu o zasvěceném životě, které nám ukázalo, že zasvěcený život je úzce spojen s teologií společenství. Tato skutečnost je pro nás františkány velmi důležitá, protože středem charismatu sv. Františka bylo právě bratrské společenství. Druhým impulsem je dopis, který nám po synodu napsal Svatý otec. Vyzývá nás v něm, abychom byli styčným bodem pro chudé a pro ty, kdo hledají Boha.