Matějka, Pacifik OFMCap.

Na sklonku roku 1999 dostal jistý indonéský kapucín jménem br. Barnabas Winkler otázku: »Co očekávají řeholníci od církve v třetím tisíciletí?« Jeho odpověď je natolik podivuhodná, že stojí za zveřejnění i na tomto místě:

 

 

 

Nechtěl bych mluvit o světové církvi, nýbrž jen o místní církvi v Indonésii, přesněji řečeno o diecézi Sibolga. Celá země je v krizi a touto krizí je pochopitelně postižena i církev. Doufejme, že náboženská svoboda nebude ještě více omezena. Teoreticky je všech pět státem uznaných náboženství zrovnoprávněno. Praxe však vypadá jinak. Církev má předcházet dobrým příkladem. Proto od ní očekávám, že bude:

 

 

 

§         Církev transparentní: Aby bylo radostné poselství zviditelněno životem jejích členů. Především však se Kristova láska musí stát viditelnou a hmatatelnou. Také životní styl, účetnictví a domácnost je třeba vést tak, abychom ji mohli ukázat každému.

§         Církev bez nepotismu a protekce: Aby církev začala sama u sebe s vymycováním všech forem rodinných a jiných klanů.

§         Církev oproštěnou od korupce: Aby se v ní rozvíjela spravedlnost. Jinak se bude vždy dávat za pravdu mocným a chudí polykači vykrvácí.

§         Církev, jejímž nejvyšším zákonem je Láska:  Aby se problémy v samotné církvi řešily s Láskou. Aby církev měla odvahu říci: »Co to má znamenat?«, když stát nedbá základních práv člověka a když násilně a chladnokrevně s asiatským smíchem »šlape po mrtvolách«.

 

 

 

Není to snadné, protože katolíci v Indonésii tvoří jen nepatrnou menšinu. Avšak i když jsou v polévce jen tři procenta soli, již je docela pěkně slaná.

 

 

 

Podle dvouměsíčníku

IKI (Roč. 30, č. 158, str. 85)

 Pacifik Matějka OFMCap