Beneš, Petr Regalát OFM

3. Proroctví o slunci nakresleném na hradbách

Připomínka Jana Kapistrána v Brně bývala spojena i s tradicí, podle níž byl on sám autorem nápisu Jména Ježíš i proroctví, které se k němu vztahovalo. Ze skrovných zpráv, které o tom máme, nebylo tak přesně jasné, kde Kapistrán symbol zobrazil. Někteří autoři usuzovali, že to bylo na zdi jeho cely, která se pak proměnila v kapli.[1] Uveďme nejprve dvě tradice, které nám uchovali autoři před několika staletími. Františkán Severýn Wrbčanský ve své knize Nucleus Minoriticus vydané v roce 1746 píše:

“V tomto konventu se ukazovala cela sv. Jana Kapistrána proměněná v kapli, z níž bylo možno vidět až do dnešního dne Nejsvětější Jméno Ježíš vyryté na hradby města, o němž on sám prorokoval, že tak dlouho, dokud bude spatřováno, nebude město vydáno do nebezpečí, což také vojenské události potvrdily”.[2] Amandus Hermann zase v knize “Capistranus triumphans” uvádí: “Blažený Otec Kapistrán napsal Nejsvětější Jméno Ježíš a prorokoval: «Toto město nebude vystaveno nebezpečí, pokud toto Nejsvětější Jméno bude vidět».[3]

Dá se celkem jistě předpokládat, že se jednalo o bernardinské slunce, tj. symbol s nápisem, o němž jsme psali už v první části článku. Svatý Bernardin ho začal šířit spolu s úctou k Nejsvětějšímu Jménu Ježíš po Itálii a právě Kapistrán se rozhodl šířit ho na svých cestách Evropou. Byl to hezký výtvarný symbol ve tvaru slunce a stal se jakýmsi “erbem” františkánské observance. V Itálii ještě dnes existuje poměrně dost těchto emblémů, někdy i na význačných místech, jako třeba v Sieně na průčelí paláce Pubblico na hlavním náměstí del Campo. Je to památka právě na působení svatého Bernardna Sienského. Na našem území se jeho studiu věnoval Ivo Hlobil, který o tomto tématu publikoval zajímavý článek.[4] Několik sluncí existuje v Olomouci, můžeme je najít na zámku v Kunštátě, nedávno bylo objeveno také ve františkánském kostele XIV svatých Pomocníků v Kadani. O existenci bernardinského slunce v Brně se vědělo dosud jen z uvedených krátkých zmínek. Je to otázka zajímavá, ale vzhledem k umístění na hradbách města a k tradovanému proroctví má i svůj význam pro historii města i pro kult světce Jana Kapistrána v našich zemích.

Existuje totiž další zpráva, podle všeho dosud neuveřejněná, která by si zasloužila dalšího prozkoumání a která svědčí nejen pro existenci tohoto bernardinského slunce v Brně, ale objasňuje i okolnosti jeho zániku. V archivu města Brna se nachází opis listiny, v níž jsou obsaženy dva texty. První je vlastně zprávou generála Torstensona o průběhu obležení města Švédy. Druhý může být pro nás velmi cenným připomenutím nápisu na hradbách města Brna.[5]

“Avšak v tom čase kvůli výše řečenému obležení Švédy dal velitel Ludvík de Souches strhnout onu věž, na níž bylo Blahoslaveným Janem Kapistránem namalováno[6] - jak se říká vlastní rukou – Nejsvětější Jméno Ježíš, ne pro jeho (velitelovu) neúctu k Nejsvětějšímu Jménu, ale protože ta věž stála po mnoho let beze střechy a byla zničena opakovanými dešti, takže žádné dělo nemohlo pevně a bezpečně stát, dokud by všechna ta shnilá hmota nebyla stržena.

A takto bylo Nejsvětější Jméno Ježíš namalováno: spodní část čili základ byl červené barvy a písmena Ježíšova Jména byla namalována žlutou barvou, obstupující paprsky[7] pak smíšenou, jak dosvědčuje Jan Antonín Schneller, pokud si to lze pamatovat, který byl později ustanoven městským úředníkem (a který) toto Nejsvětější Jméno na tomtéž okraji (města) opět vkusně nechal namalovat. Toto vše sepsané o nápisu Ježíšova Jména dosvědčuje ve svědomí, připraven – kdyby to nutnost vyžadovala - potvrdit pod přísahou, tak jako zde a nyní vlastnoručním podpisem a vtisknutím mé pečeti to stvrzuji a ověřuji. V Brně 1. června 1694 Jan Antonín Schneller de Lichtenau, Apoštolský syndik Otců františkánů reformátů”.[8]

Že se úpravy městských hradeb dělaly, je logické pro období příprav na tak vážné obležení, které Brno očekávalo. Dostatek stavebního materiálu na opravu hradeb byl zajištěn rozebráním několika věží.[9] Dále, Schnellerovo svědectví, pokud je pravé, nám může dát cenné informace. Bernardinské slunce na hradbách Brna není v tom případě jen legendou a nebylo také zničeno už roku 1643, jak uvádí třeba Nejedlý.[10]

Je dobré ještě připomenout, že po Kapistránovi se i v současnosti uchovávají cenné relikvie v české františkánské provincii. V Praze u Panny Marie Sněžné je v konventní kapli uchovávána část hábitu a kousek žíněného kajícího roucha (cilicia). Do jeho vlastnictví patří také originál slavného Kapistránova portrétu, který jsme otiskli v čísle 7, s letopočtem 1452, jedinečná památka na světce, navíc z období působení v našich zemích. V Moravské Třebové se zase uchovává část jeho pláště. Tyto relikvie oděvů se po staletí uchovávaly (zřejmě společně) v brněnském konventu. Františkán Severýn Wrbčanský o tom ve své knize Nucleus Minoriticus vydané v roce 1746 píše: “Mezi kostelní výbavou se uchovává plášť, tunika a cilicium sv. Jana Kapistrána, po jejichž dotknutí Bůh různým nemocným a konkrétně nemocnému dítěti nejosvícenějšího hraběte z Velké[11] pro zásluhy svého slavného vyznavače, jak se zbožně věří, navrátil dřívější zdraví.”[12] Po zrušení i druhého brněnského konventu u Maří Magdaleny byly relikvie přemístěny spolu s klášterním archivem a jinými věcmi do konventu v Dačicích, kde je pak popisuje ještě Walouch v minulém století.[13] Časem zřejmě došlo k jejich rozdělení do dvou vitrýn, které existují dodnes.

To vše se může zdát stále příliš minulostí. Bude snad proto zajímavá ještě poznámka, že tato relikvie se stala cennou připomínkou na světce pro některé z nás i v naší době. Františkáni museli opustit brněnský klášter u sv. Maří Magdaleny za josefínských reforem na sklonku 18. století. Od té doby zde řád nepůsobil a vrátil se sem paradoxně až v době útlaku za komunistického režimu. Po nesnadných začátcích se v sedmdesátých letech trvale - bez velkého plánování a samozřejmě ilegálně - usadila v brněnských Maloměřicích františkánská komunita. Ta se postupně rozrůstala, takže se v druhé polovině osmdesátých let stala (při spolupráci se sestrami) nejpočetnější tajnou mužskou řeholní komunitou v Československu za celou dobu komunismu. Tuto prosperitu někdy bratři přičítali zvláštní ochraně sv. Jana Kapistrána, neboť maloměřický dům nebyl nikdy obsazen ani prohledáván státní bezpečností[14] a řeholní život zde nesl své povzbudivé plody. Ve stejné ulici pak vznikla dokonce komunita sester klarisek, které jinak v Čechách nepůsobily už delší dobu před komunismem, a pokračováním této komunity je před nedávnem vybudovaný klášter v Brně-Soběšicích.

Tím se dostáváme ke konci našeho krátkého kapistránského cyklu. Ani po popsaném zániku prvního observantského kláštera v Brně (1645) se kult svatého Jana Kapistrána ve městě nevytratil. Walouch psal, že až do jeho doby pekařský cech v Brně ctí Kapistrána za svého patrona a „na den jeho jménu zasvěcený k slavným službám Božím ve chrámě sv. Maří Magdaleny se shromažďuje“.[15] Otiskuje pak text listiny ze 3. února 1738, kterou se vyhlašuje a potvrzuje, že brněnský magistrát ve jménu celého města slavnostně zvolil sv. Jana Kapistrána za patrona a ochránce města. Mimo jiné se v něm píše, že obyvatelé města jsou zvyklí už od dřívějška slavit Kapistránův svátek veřejným a slavným obřadem. Listinu kromě městské rady podepsali i nejpřednější představitelé církve ve městě.[16]

Jiný článek by bylo možné věnovat i působení Jana Kapistrána v Olomouci, případně jeho dalším cestám u nás. Chtěl jsem tímto malým cyklem alespoň připomenout něco z pozapomenutého dědictví, které sami ani příliš neznáme a nevyužíváme. Jan Kapistrán byl světec a člověk plný nesmírné houževnatosti, ohně a bojovnosti (je také mimo jiné patronem vojenských kaplanů na celém světě).[17] Dá se předpokládat, že i svou přímluvou se takto energicky zastává těch, kdo o jeho pomoc a ochranu prosí. S úsměvem na rtu proto na závěr přikládám zvolání-modlitbu, které někteří z nás s oblibou, důvěrou i s úsměvem užívali zvláště za totality: Svatý Jane Kapistráne – my na tebe spoléháme!

Konec 

Petr Regalát Beneš OFM