Egger, Gottfried OFM

 Svatí jsou tedy lidé, kteří se odevzdali Boží vůli, kteří se pokusili plnit Boží vůli všemi možnými prostředky. My všichni jsme povoláni stát se svatými. Čeho si však musíme zvlášť povšimnout: Světec, světice se nemůže odvolávat na zdatnost, jako třeba sportovec, který trénuje a pak získá medaili. Svatost není konec konců vlastní zásluha, ale dar, milost. Musíme si tedy i v náboženském životě dát pozor, abychom se nedostali do mentality výkonu. "Boží milostí jsem to, co jsem,“ říká apoštol Pavel.

 Neexistuje ani žádný prototyp světce. Zástup světců je pestrý, avšak každý z nich tu stojí jedinečný a neopakovatelný. Přichází mi na mysl obraz malíře Albrechta Dürera, který vypodobnil dlouhou řadu světců. Na tomto obraze jsou ve třech skupinách zobrazeni světci shromáždění kolem milostného trůnu Božího (Bůh Otec, jenž předkládá světu svého ukřižovaného Syna, nad nimi se vznáší holubice jako symbol Ducha svatého). Co je na tomto obraze zvláště nápadné, je to, že to nejsou žádní světci podle šablony, ale každý a každá z nich je jedinečnou a nezaměnitelnou osobností, každý mluví svou řečí, každý je on sám.

 To představuje něco hlubokého a pravdivého: Svatost se nedá jednoduše vzít z věšáku jako kabát. Svatost se nezíská ani tím, že prostě okopírujeme druhého člověka, třebas je jakkoli velký a obdivuhodný. Svatost vyrůstá spíše tam, kde se člověk snaží poznat a splnit své zcela osobní povolání, když se modlí například: "Pane, ukaž mi cestu, kterou mě chceš vést, postav mě na místo, na němž nedokáže nikdo jiný tak působit jako já. Vnukni mi slovo, které jen já mohu v určité situaci vyslovit: dej mi tvořivost, jakou máš ty."

 O židovském učiteli Zákona jménem Sussja se vypravuje, že při svém putování z místa na místo lidem vždy říkával: "Nebojím se, že až budu po smrti stát před nejvyšším Soudcem, nenajdu odpověď, kdyby se mě zeptal: ,Sussjo, proč jsi nebyl velkým vůdcem svého lidu jako Mojžíš, nebo ohnivým prorokem jako Eliáš, nebo tak slavným učencem Písma jako rabbi Akiba?´ Ale bojím se, že má slova zmlknou, až se mne zeptá: ,Sussjo, proč  ses nestal Sussjou? Proč  ses vzdálil od obrazu, podle kterého jsem tě stvořil? Proč  ses se svými schopnostmi a se svými dary tak odcizil sám sobě, stal se sobě tak nepodobným? Proč  ses nestal Sussjou?´"

 Výroky tohoto učitele Zákona by měly i nám ukázat: Bůh se nás nebude jednou ptát, jak dobře jsme okopírovali svaté. Nebude se nás ptát: Proč ses nestala Klárou, proč  ses nestal Františkem, ale bude se nás ptát: Proč ty  ses nestal tebou? František a Klára se stali sami sebou. Klára říká na konci svého života: "Buď, Pane, veleben za to, že jsi mě stvořil!"

 Člověk, který se stal sám sebou, nechává i druhého stát se jím samým. Těší se z něho, že je takový a ne jiný, že má ty či ony hřivny. Budeme-li se o toto snažit, potom bude méně závisti, pak nemusím mít pocity méněcennosti, že ten druhý, ta druhá mohou být lepší než já. Vidíme-li v druhém i jeho originálnost, jeho jedinečnost, potom vyslovíme i chválu Bohu: "Buď, Pane, veleben za to, že jsi mou spolusestru tak stvořil!"

 Myslím, že Bůh, který je tak mnohotvárný, chtěl, aby jeho tvorové odzrcadlovali něco z této jeho mnohotvárnosti. Chce, aby lidé, kteří mají svou vlastní gestiku, svou osobní řeč, byli sami sebou. Nezapomeňme, že Bůh stvořil každého člověka jednorázově a neopakovatelně. Každý z nás byl stvořen podle Božího obrazu, jemu podobný, a je povolán růst k jedinečné úplnosti, k níž byl Bohem vytvořen, povolán ke svatosti, každý a každá svým vlastním způsobem, s možnostmi, hřivnami, povahou, na místě, kam nás Pán postavil a povolal.

Své lidství pokládáme za tělesně-duchovní bytí. Jsme však obdivuhodně utvořeni Boží milující péčí - každý a každá jedineční, nezaměnitelní, vybaveni tělesnými, duševními a duchovními dary. Každý a každá je svým způsobem originálem. "Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré" (Gn 1,31). Mohu ze srdce  souhlasit s jeho slovem a slovem sv. Kláry a smířit se s tím, co se mi nelíbí? S mojí a naší stvořeností a s tím, že jsme právě takoví a ne jiní?

Dokážu vyslovit se sv. Klárou, a její výrok ještě trochu rozšířit: „Buď, Pane, veleben za to, že jsi mou sestru, mého bratra, mne samého tak jedinečně a neopakovatelně stvořil“?

(Pokračování)

                                   Gottfried Egger OFM

                        Auf dem Weg mit Bruder Franziskus und Schwester Klara (rukopis)

                        z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM