konala se ve dnech 30. července až 19. srpna v exercičním domě bratří kapucínů „Honoratianum“ v městečku Zakroczym u Varšavy v Polsku. Školu pořádala Mezinárodní konference františkánských kongregací Třetího regulovaného řádu. Hlavním tématem bylo: Historie a spiritualita Třetího regulovaného řádu.

Přednášeli: 1. týden: Sr Nancy Celaschi z kongregace Školských sester sv. Františka – Historie a identita Třetího regulovaného řádu, Teologie a jazyk pokání; otec Juliusz Pyrek OFMCap. – Život a spisy sv. Františka.

2. týden: Sr Roberta McKelvie z kongregace sester Bernardinek: Řehole a život Třetího regulovaného řádu.

3. týden: o. Kazimierz Synowczyk OFMCap. – Formace a inkulturace; o. Juliusz Pyrek OFMCap. – Spravedlnost a pokoj; o. Zenon StyÅ› OFMCap. – Ekumenismus a dialog mezi náboženstvími.

Školy se zúčastnily sestry z františkánských kongregací z Polska, České republiky, Slovenska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska a Kazachstánu.

Na  otázku, co očekávala od tohoto třítýdenního setkání, odpověděla S.M. Klára Šádlová z kongregace Šedých sester III. regulovaného řádu: „Před  odjezdem do Polska jsem si kladla otázku, co mám od tohoto setkání očekávat. Odjížděla jsem s nejistotou, ale s přáním víc se přiblížit františkánské spiritualitě a jejího místa v dnešní době. A to se mi splnilo; zvlášť jsem to vnímala při výkladu řehole a při přednáškách o formaci. Velice mě oslovilo právě propojení duchovního rozměru s vnímáním potřeb současnosti. Jsem vděčná i za sdílení se s ostatními sestrami, v mnoha věcech se můžeme obohacovat. Věřím, že to, co zde bylo do nás zaseto, přinese v budoucnosti ovoce. Díky Bohu za vše.“

Sr Bernarda Lacinová – Sestry sv. Kříže – na otázku, co bylo obsahem setkání, odpověděla: „Setkání sester františkánských kongregací v putovní škole v Zakroczymi se neslo v duchu Františkovy výzvy: Pokoj a dobro! Čas mezi přednáškami vyplnila společná modlitba, rekreace a společenství u stolu. Také byl dostatek příležitosti ke vzájemné výměně zkušeností. Velkým přínosem pro nás byla především  přednáška sestry Nancy o historii a vývoji hnutí kajícníků a třetího řádu.“

Srov. Edita Troppová – Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka – na otázku, jak prožívala jazykovou různorodost tohoto společenství, odpověděla: „Toho, že bychom se spolu nedomluvily, jsem se opravdu nebála. Spíš bych to nazvala jakýmsi „očekáváním věcí budoucích“. Jazyková odlišnost byla sice někdy určitým omezením, ale zase vedla ke hledání něčeho společného, čemu by druhá sestra porozuměla. A tak jsme oprášily znalosti ruštiny a němčiny a snažily se naučit alespoň pár slov polsky. Že při tom bylo postaráno o legraci, svědčily výbuchy smíchu při společném jídle i při přednáškách.“

Služebník u krále Jana Petrášová – Sestry sv. Kříže -  vyprávěla o prožívání řady slavností a volných dnů: „Společně jsme slavily nejen neděle, ale také slavnost sv. Vavřince, patrona klášterního kostela, sv. Kláry, Nanebevzetí Panny Marie. Oslavily jsme je opravdu krásnou a radostnou liturgií, ve které byl prostor pro naše různé jazyky (angličtina, italština, polština, slovenština, čeština, maďarština, ruština, litevština). Mimo tyto církevní slavnosti slavily i některé sestry své jmeniny (byly zde například tři Kláry) nebo narozeniny (dokonce jedny padesátiny). Tady se projevila františkánská srdečnost a sesterská láska v akci.  K radostné atmosféře přispívalo i to, že každá sestra měla v Zakroczymi dva anděly strážné. Tím druhým andělem byla pro každou sestru některé jiná sestra, která nad ní „tajně bděla“. Veselé bylo, když v závěru zjistily, že si byly andělem vzájemně: anděl andělovi.

Protože jsme byly putovní františkánská škola, vydaly jsme se i na cesty. Navštívily jsme Varšavu a Krakov. Byly jsme tam nejen mile přijaty bratry kapucíny, ale díky jim jsme poznaly i některá místa významná pro polské dějiny. Pán jim to odměň!