Slotwiński, Tadeusz OFM

 Všechno stvoření bylo pro sv. Františka znamením Boží lásky a hojnosti, znamením, které ho vyzývalo a vedlo k Bohu. Když tedy stvoření u něho vyvolávalo nadšení Boží láskou, tím víc pak hluboce prožíval tajemství Vtělení Božího Syna. Proto je pochopitelné, že větší úctou obklopoval Boží narození než jiné slavnosti a říkal: Když se Pán narodil pro nás, je třeba, abychom došli spásy. Chtěl, aby se tato slavnost stala svátkem nejen pro každého křesťana, ale pro celé stvoření. Slavení se mělo projevovat starostí o chudé zajištěním jejich potřeb i hojným zajištěním potřeb také zvířatům a ptákům. Člověk podle Františkova myšlení má pokračovat v Boží dobrotě a lásce, která se projevila ve Vtělení. Božím narozením začalo dílo spásy, v němž člověk pokračuje skutky lásky vůči chudým i celému stvoření.

 Aby znázornil lidem tajemství narození Páně, František se rozhodl postavit v Greccio jesle jako věrné napodobení betlémské stáje. Tato událost shromáždila velké zástupy lidí, kteří byli do hloubky pohnuti Boží prostotou, chudobou a pokorou. František se staral o to, aby muži i ženy z okolí, jak jen mohli, plní radosti připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která jasnou hvězdou ozářila kdysi všechny dni a roky. Tato scenérie zdůraznila myšlenku, že světlem všech časů je Kristus, jenž přišel na svět.

 Se slzami v očích chválil světec Boha, který nepřišel na svět v krásném a bohatě vyzdobeném paláci, ale ve stáji uprostřed prostých pastýřů, mezi volem a oslíkem. S chvěním srdce velebil Boha, jenž když se stal člověkem, přitulil se k lidským prsům. A proto Boží narození bylo pro něj svátkem svátků. Chudoba Krista ležícího v jeslích stala se pro Františka královskou ctností, neboť je zvláštní cestou k spáse.

 Vzhledem k velkému významu tohoto svátku viděl Serafický otec potřebu zvláštní přípravy na jeho slavení. Proto nejen sám se postil, ale přikazuje to všem bratřím ve své řeholi: Ať se postí od slavnosti Všech svatých do Narození Páně.

 Radost Božího narození nesmí být ničím zkalená, ani postem, kdyby tento den připadl na pátek. Den narození Dítěte má se stát velkou hostinou, aby bohatí krmili do sytosti chudé a hladové, a volům a oslům dávali více obroku a sena než obvykle. Říkal: Budu-li někdy mluvit s císařem, poprosím ho, aby vydal všeobecné nařízení, aby v den tak velké slavnosti všichni, kdo mohou, sypali po cestách zrní a obilí pro nakrmení ptáků, zvláště bratří skřivánků.

 Když sv. Bonaventura podává zprávu o mystériu v Greccio, připomíná mnohé zázraky, k nimž tam došlo na přímluvu svatého otce Františka. Mezi největší zázraky však počítá příklad sv. Františka, který roznítil ochablá srdce k víře Kristově.

 Radost ze slavení Božího narození mu však nezakrývala realitu tohoto svátku - pokorné přijímání chudoby a nedostatku, jak nám zanechal příklad Pán Ježíš ležící v betlémských jeslích.

 Vznešený ráz slavnosti působí, že František skládá část Hodinek o Utrpení Páně určenou na Boží narození. Všímá si totiž úzké souvislosti mezi Vtělením a Vykoupením. Žalm složený Františkem z jednotlivých citátů Písma sv. ukazuje Boží plán spásy, který dosahuje svůj vrcholný bod ve vtělení a spásné smrti Kristově.

 Takto chápané Boží narození je počátkem naší spásy. Je světlem všeho času, svátkem svátků, svátkem celého stvoření. Ve františkánské duchovnosti je pochopitelná povinnost dobře se připravit na Kristův příchod postem, který zušlechťuje duši, aby naše radost v den Narození Páně byla tím větší, čím hlubší bylo naše pokání. Abychom se o tuto radost dělili s bližními i se vším stvořením, abychom při pohledu na jesle, v nichž se narodil Spasitel, objevovali hloubku Boží lásky.

 Tadeusz Slotwiński OFM

 Glos sw. Franciszka 10/1990

 Z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM