Thompson, Nils OFM

                                                                  (dokončení)

 

 

5. Prorocké povolání sekulárních františkánů

 

 

 Prorokovat neznamená "předpovídat budoucnost", ale ukazovat obraz Boha prostřednictvím člověka tím, že žijeme Ježíšovy hodnoty. Tento obraz je načrtnut ve dvou Ježíšových přikázáních: "První je toto: »Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.« Druhé je toto: »Miluj svého bližního jako sám sebe.« Žádné jiné přikázání není větší než tato" (Mk 12,29-31). Není snadné se podřídit, avšak jestliže to neuděláme my, jak mohou lidé dneška dát růst naději bez proroků, kteří by o tom svědčili? Katechismus katolické církve (785) říká, s odvoláním na Lumen Gentium (12): "»Svatý Boží lid se podílí též na Kristově prorockém poslání«, a to především pro nadpřirozený smysl víry, který má celý lid, laikové i hierarchie, když »neúchylně lne k víře jednou provždy křesťanům svěřené«, prohlubuje její chápání a stává se Kristovým svědkem uprostřed tohoto světa."

 

 

 Společnost a církev je možné změnit, jedině když budeme žít pravé hodnoty. Tímto způsobem sekulární františkáni přispěli k rozložení středověké feudální soustavy - tím, že odmítali nosit zbraně: není možná válka, jestliže vojáci nebojují. Tento příklad obrácení, mírně řečeno, ohromuje společnost i církev. Sv. František nekázal vždy slovy, a zpočátku jeho "radikální myšlenky" byly náboženským špičkám na obtíž - avšak Ježíšovo evangelium nelze přetvořit. Sekulární františkáni, když se osvobodí od obavy, co by si mohli myslet jejich sousedé a přátelé, mohou změnit společnost, když budou otevřeně žít křesťanské hodnoty. Bez toho, že by nutili druhé přijmout naše způsoby života a jednání, jen tím, že sami budou tyto hodnoty žít a právě tím podněcovat ostatní, aby dělali totéž. Všichni musí být svobodní, aby si vybrali. Láska se nedá vynutit.

 

 

 V dnešní době je velmi třeba posílit hodnoty - kdekoli, i v církvi. Sobectví a egocentrismus, tvrdošíjnost dělat věci jen a vždy tak, jak my říkáme, zneužívání moci a vlastnictví, dychtivost po uznání - všechny tyto příznaky duchovní choroby nejsou výsadou pouze sekulární společnosti dneška, ať v kterékoli kultuře. Jsme jen lidé, a jsme církev, a proto církev se stále potřebuje reformovat. Začít od sebe samých, abychom potom pracovali na druhý - jen až jsme si jisti, že jsme udělali dostatečný pokrok.

 

 

 Církev volá sekulární františkány, aby toto všechno uskutečnili!

 

 

 Sekulární františkáni jsou velmi úzce vtaženi do společností, v nichž žijí, jak by nikdy nemohli být řeholníci.  V církvi sekulární františkáni mohou:

 

 

- podněcovat řeholní bratry a sestry, s nimiž sdílejí týž život (životní      společenství      funguje obojím směrem!);

 

 

 - podněcovat svojí oddaností mnohé kněze, kteří klesají na mysli ve svých farnostech (když jim ji nebudou nekriticky vnucovat, ale vycházet z toho, že se společně cítí být jedinou církví). Někdy zapomínáme, že kněží jsou částí církve a že i oni potřebují cítit, že jsou milováni! Jsme často tak soustředěni na vlastní problémy a utrpení a zapomínáme, že i naši kněží mají své problémy a svá utrpení.

 

 

 Vždyť hlavní část činnosti SFŘ se odvíjí uvnitř farnosti. Františkánské sekulární společenství je základní křesťanské společenství, "v němž si věřící mohou vzájemně zvěstovat Boží slovo a uskutečňovat je ve službě lásky" (Christifideles laici 26). Sekulární františkáni žijící hodnověrně evangelium, které slíbili, mohou zvěstovat svým farnostem nový život. Disfunkce může být překonána dříve, než zničí jednotlivce a společnost (i farnosti), pokud se jí nebude vhodným způsobem čelit. Společnosti, v tom i církev, se potřebují uzdravit.

 

 

6. Budoucnost je zářivá

 

 

 Je zářivá, protože ji osvětluje Ježíš, světlo světa. Ježíš je odpovědí. Pochopil jsme dobře to, co se od nás žádá? Pochopili jsme dobře výzvu: "Jdi, oprav můj dům!"? Jen Bůh nás může udělat svatými. Naší úlohou je žít to, co Bůh před nás klade, a zvát druhé, aby to také dělali. To je nejlepší způsob, jak rozvíjet františkánská povolání jak pro řeholní řády, tak pro sekulární řád.

 

 

 Nils Thompson OFM

 

 

 KOINONIA, Conferenza degli Assistenti generali OFS 2/2000

 

 

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM