Bini, Giacomo OFM

Františkánskou rodinu v České republice navštívil ve dnech 26. až 28. září generální ministr OFM br. Giacomo Bini a generální definitor OFM br. Kapistran Martzall. Přijeli ze Slovenska a byli přivítáni nejprve v Brně u bratří františkánů a následně u sester klarisek v Brně - Soběšicích. Po dvoudenním pobytu v Praze v konventu u Panny Marie Sněžné se vraceli do Říma a při cestě na letiště se zastavili u Sester Apoštolátu sv. Františka v Dejvicích.

 Na svátek sv. Václava dne 28. 9. sloužil Giacomo Bini v kostele Panny Marie mši svatou, při které přednesl následující homilii:

Milí bratři a sestry, Pán ať vám dá svůj pokoj!

Přeji vám všem pěkný svátek sv. Václava. Svátek, který nás vybízí, abychom se modlili za celý národ, vybízí nás modlit se za všechny bratry této provincie. A když slavíme tohoto svatého mučedníka, také pro nás je to chvíle k zamyšlení, chvíle k rozjímání, abychom se ptali: Kdo jsme? Kam jdeme?

Pro křesťany je mučedník „svědek“. Svědek života s Bohem. Svědek člověka, který našel svou cestu. Každý mučedník a každý křesťan by měl říci se svatým Pavlem: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“. Mučedník totiž říká, že „život je pro mě Kristus a smrt ziskem“. Každý mučedník kráčí k Pánu, žije s Pánem, který v něm přebývá, a věčný život - pro každého křesťana - nepřijde po smrti, ale začíná už v tomto životě. Svatý František tváří v tvář smrti zpívá, protože je to jako dveře, které se otevírají směrem k Milovanému. Smrt jsou jakoby poslední dveře, které se otevírají před Pánem. Tedy u křesťana smrt získává na významu. Častokrát v našich společnostech říkáme, že dnešní lidé už nevěří, že jsou ateisté, ale to není pravda. Každý z nás má svého boha. Někdo má za boha peníze a dělá všechno pro to, aby je měl. Dá svůj život za to, aby měl peníze. Pro jiného je to rozkoš. Pro jiné politika. Ale každý muž nebo žena má cíl, pro který žije. Nikdo není bez víry.

Ale my víme dobře, že cíle života jsou mnohem dál, než jsou peníze, droga, rozkoš. Křesťan už nemá strach ani ze smrti. Je to člověk svobodný. Člověk, který žije s radostí. Nikomu nezávidí. Protože našel pravý význam života.

Jeden mladík navštívil svatého kněze a řekl mu, že v nic nevěří. Představil se knězi a řekl mu čestně: „Otče, přišel jsem s vámi mluvit, ale nevěřím v Boha.“ A kněz mu odpověděl: „To není důležité. To, na čem záleží, je, že Bůh věří v tebe.“

 Bůh věří v nás. Bůh nám důvěřuje. Bůh žije v nás. Čeká jen, až mu otevřeme dveře. Můžeme utéct, kam chceme, jako syn utíká od svých rodičů. Ale láska rodičů ho stále provází. Boží láska nás provází všude. Čeká, až řekneme: „Ano“.

To je život mučedníka, to je život svědka – muže, ženy, kteří věří v Boha. V Boha, který je v nás. Proto František říká ve svých spisech: „Nepřestaňme nikdy budovat příbytek Bohu, který v nás bydlí.“ Pro každého z nás je tělo chrámem. Jsme obydlení. Je na nás, přijmout nebo odmítnout tento dialog.

V této eucharistii, tomto svátku prosme Pána, aby si každý z nás byl vědom, že není sám. A prosme také za všechny naše bratry, za všechny obyvatele tohoto národa, za všechny muže a ženy celého světa, aby konečně otevřeli dveře svého srdce Tomu, který tluče a čeká. Čeká jen, až přijmeme jeho lásku.

Pokoj a dobro všem!