Ratzinger, Josef

                                               Kladu dnes před tebe život a dobro, smrt a zlo…, položil jsem

                                               před tebe život i smrt, požehnání i zlořečení; zvol tedy život

                                                                                                                      Dt 30,15.19

Papež Jan Pavel II. ve svém apoštolském listu Tertio millenio adveniente označil Jubileum především jako obnovení a očištění naší paměti. Byl přípravou na budoucnost a otevřením se věčnosti. Čas a paměť jsou spojeny. Význam událostí prožívaných v čase pro nás závisí na jeho uvědomění si v naší paměti. A budoucnost závisí na tom, jak se dokážeme vyrovnat s minulostí, naší minulostí spočívající v paměti, a jaká rozhodnutí přijmeme vzhledem k budoucnosti. Naše paměť může být otrávená nenávistí, zklamáním, falešnými nadějemi, lží… Z takové paměti nemůže vzejít zdravá budoucnost.

Proto je nezbytné neustálé očišťování paměti. Paměť by se měla podobat průzračné vodě, která nám umožní pohledět až na dno a bude schopná nechat se prostoupit sluncem, světlem pocházejícím z výsosti.

Ateistické režimy, které nechtějí hovořit o Kristu, místo aby užívaly datování „před narozením Krista“ a „po narození Krista“, hovoří zjednodušeně „před naším letopočtem“ a „našeho letopočtu“. Taková způsob datování nás však nutně přivádí k otázce: Co tak důležitého se událo v okamžiku, který stojí na rozhraní našeho letopočtu? Proč nepočítáme dále naše dějiny například od založení Říma, od olympiád, jak tomu bylo dříve, či od založení světa? Právem se ptáme: Je pro nás ještě dnes vůbec nějak důležité to, co se událo před 2 000 léty? Anebo se jedná jen o nějakou technickou dohodu, kterou všichni zachováváme pouze z pragmatických důvodů? Co je tedy důvodem naší radosti? Či se podobáme lodi, která ztratila svůj směr a nyní jednoduše pluje v nejisté naději, že někde existuje cíl její plavby?

Otázky, které před nás kladl rok 2000, se netýkají pouze křesťanů, i když nás jistě zvláštním způsobem. Toto jubileum dalo možnost ptát se po tajemství počátku, které je tak silně vtištěno do dějin, že se jednoduše považuje za jejich počátek, ale stejně hovoří o konci, kterému jdeme vstříc. Jasně si musíme uvědomit, že křesťanství není pouze náboženstvím minulosti, jak by je rády viděly mnohé směry současnosti. V jistém smyslu musíme říct, že křesťanské zjevení se nekončí smrtí Krista a posledního apoštola, jak se to dříve jednoznačně hovořilo, ale díky Kristu, který je Logos, Slovo, ve kterém promlouvá sám Bůh, je stále otevřené a promlouvá ke všem lidem.

V evangeliu sv. Jana Ježíš říká: „Měl bych vám ještě mnohé věci říci, ale nyní byste to nepochopili. Až však přijde Duch pravdy, ten vás přivede k pravdě… a oznámí budoucí skutečnosti“ (Jan 16,12ss). V tomto kontextu můžeme tedy říci, že podstata Zjevení je ukryta v Písmu, ve slově, které se však postupem času objevuje ve stále novém světle, a tedy se chápe stále plněji a pravdivěji.  Zjevení postupem času dorůstá do své stále větší plnosti. Bůh nám v Kristu, Božím synu, daroval sebe sama, celé své Slovo. Víc nám dát nemohl. V tomto smyslu zjevení je skutečně uzavřeno. Ale protože toto Slovo, na které poukazují všechna ostatní slova, je sám Bůh, je nemyslitelné, aby Slovo bylo uzavřeno pouze v minulosti. Toto Slovo má stejně tak vztah k přítomnosti a budoucnosti, k našemu životu, který přímo souvisí s životem budoucím. Kristus je ten, který přišel, ale stejně tak ten, kterého očekáváme a ke kterému voláme Maranatha!

Jubileum mělo tedy úzký vztah ke všem třem časovým událostem: k minulosti – přítomnosti – budoucnosti, tedy naději na věčnost.

Vrací se k minulosti, abychom se rozpomenuli na Krista, který v jistém konkrétním okamžiku přišel; a my se dnes máme snažit ho blíže poznat. Toto s sebou nese nutnost vrátit se k jedinému základu, na kterém spočívá celá náš život, a nově se jemu otevřít. V tomto smyslu to však znamená v Kristu se nasměrovat na budoucnost, a tak se zbavit pout tohoto času. Z tohoto důvodu papež zdůrazňoval jako privilegovaný úkol vrátit se „s novým zájmem k Písmu“ a „objevit křest jako základ křesťanské existence“.

Zpracováno podle Hledět na Krista. Setkání spiritualit, vedené kard. Josefem Ratzingerem v bazilice sv. Jana v Lateránu, uveřejněné v Osservatore Romano 7. března 1997, str. 6-7. Po tomto úvodním slovu následuje rozjímání kard. Josefa Ratzingera o pokušeních Krista na poušti, které uveřejníme v příštích číslech Poutníka.