Egger, Gottfried OFM

  Řada svatých není ukončena, i dnes vyrůstají noví a noví. Když jsme v době totality jezdili prožít pár dní v "opravdovém" františkánském klášteře  v Dingelstättu v bývalé NDR, vítaly nás obrazy  prostého františkánského bratra s výraznou tváří  a očima, a především jeho výrok: "In diesem Haus hat mich die Gnade Gottes getroffen": v tomto domě se mne dotkla Boží milost. Milosti svátostného křtu se mi dostalo právě pět roků po jeho úmrtí, milosti prvních řeholních slibů o čtyřicet let později. Kde se nás dotkla Boží milost?

 Překladatel

 Dne 20. února 1922 zemřel bratr Jordán Mai, a už krátce po jeho smrti začala úcta k tomuto františkánskému bratrovi, nejdříve v Dortmundu, kde žil až do svého odchodu na věčnost, potom v Poruří, a brzo v celém Německu i za jeho hranicemi.

 Život bratra Jordána začal 1. září 1866 v Bueru ve Vestfálsku. Při křtu mu dali rodiče jméno Jindřich. Spolu se šesti sourozenci vyrostl ve věřící rodině. Jeho otec byl povoláním sedlář a koželuh. Po ukončení školy začal se Jindřich učit otcovo povolání. Ve třech, s otcem a starším bratrem, pracovali doma nebo tam, kde byly žádány jejich služby. Tak se ruce mladého Jindřicha už časně učily zdatně pracovat.

 Prostřednictvím svého řemesla měl příležitost setkávat se s mnoha lidmi. V 17 letech vstoupil do tovaryšského spolku Adolfa Kolpinga. Ideové bohatství Kolpingovo zanechalo v něm výrazné stopy. Ve 20 letech byl povolán do vojska, kde konal službu dva roky. Potom pracoval dále ve svém povolání.

 V této době se v něm probudilo přání stát se řeholníkem. Nyní začal pro Jindřicha dlouhý zápas. Když jeho sestry Gertruda a Antonetta vstoupily k františkánkám, myšlenka na františkánský řád už se ho nepustila. V době hledání dal mu rozhodující podnět náboženský týden pro mládež.

 Tak se roku 1894 rozhodl stát se františkánem. Františkáni v Dorstenu ho odkázali do Harreveldu v Holandsku. Vypovězeni během pruského "kulturního boje" za Bismarcka, získali bratři sv. Františka na druhé straně holandské hranice klášter, v němž byly umístěny gymnázium, dílny a noviciát.

 Spolubratři odhalili v kandidátu Jindřichovi zručného a zbožného pracovníka. Protože po jeho zděděném povolání nebyla v řádu poptávka, sedlařil po okolí a vyučil se kuchařem. Jeho spolubratři se brzy naučili vážit si ho, neboť byl ochotný pomáhat, jeho hbité ruce byly ochotné ke každé službě. Po půlročním postulátu byl přijat do noviciátu. Zde dostal řádové jméno Jordán.

 Mladý řeholní bratr se snažil dobře žít své františkánské povolání. Práce v kuchyni mu dělala velkou radost. V povolání kuchaře mohl uplatnit svou fantazii a tvořivost. Jeho spolubratři nejen že směli těžit z jeho kuchařského umění, učili se vážit si i jeho bratrskosti. Jeho ochotný, milý způsob, humor a zralost získávaly mu srdce spolubratří i ostatních bližních. Jak je tomu u františkánů zvykem, přišel do různých klášterů - do Paderbornu, Münsteru, Neviges, Harrevaldu, Dingelstättu a Dortmundu. Důležitější než tyto vnější údaje bylo, že poznal zvláštním způsobem Boží vedení.

 Dostavovaly se totiž stále větší obtíže, které kuchaři tak horlivému v práci ztěžovaly práci u sporáku. Měl trvalé bolesti hlavy. Nechal se 1907 přeložit do Dortmundu v naději, že se uzdraví. Žel, všechna lékařská ošetření zůstala bez výsledku. Až do své smrti 1922 nenabyl už zpět plnou sílu k práci a zdraví. Co to asi muselo znamenat pro zdatného a pracovitého bratra! To byla nejvýš tvrdá škola kříže, kterou vydržel bez hořkosti. Protože už nemohl plně pracovat, pomáhal kuchaři, zastupoval sakristána nebo vrátného. Pokorně zaskakoval všude, kde jen mohl. "Já vůbec raději beru na sebe, že všude musím jen zaskakovat, než zastávat vedoucí místo. To velmi mnoho pomáhá cvičit se v pokoře," říkal. Lidé, kteří se s ním setkávali, mohli stále cítit jeho blízkost k Bohu. Mnoho hodin strávil v modlitbě. Zvlášť rád ministroval při mši sv. Mnoho lidí za ním přicházelo se svými záležitostmi pro modlitbu. Často byli přesvědčeni, že jeho modlitbou došli vyslyšení.

 Jeho zdravotní stav se stále více zhoršoval. Ráno 20. února 1922 ministroval ještě při mši sv., potom sdělil svému spolubratru: "To byla poslední mše sv.!" Opravdu - večer téhož dne zemřel, když předtím požádal o svátosti umírajících. Příštího dne se přišlo mnoho lidí modlit k jeho rakvi. Všichni se dozvěděli: "Svatý bratr z Dortmundu zemřel!"

 Bratr Jordán požívá po několik generací důvěru četných lidí, především prostých a jednoduchých, kteří mu svěřují své potřeby a záležitosti. V průběhu 75 let bylo ohlášeno přes 80 000 vyslyšení proseb. Jsou to často udivující a sotva vysvětlitelné pomoci, kterých se dostalo na přímluvu tohoto dobrého syna světce z Assisi. Proces jeho blahořečení byl zahájen.

 Vůdčí zásady bratra Jordána:

 "Prokázat druhým nějakou službu považuji za velkou čest."

 "Miluj poslední místo. Je nejjistější, nejlepší, nejpříjemnější a nejčestnější."

 O své výpomoci v kostele a kuchyni soudil: "Tato služba, třebas jen výpomocná, je nejkrásnější ze všech mých prací. Vůbec beru na sebe raději, že všude musím zaskakovat, než zastávat pevné a vedoucí postavení. Mnoho to přispívá k tomu, že se člověk může cvičit v pokoře. I když se mi bratři smějí, myslím stále na trpícího Spasitele s trnovou korunou, kterému se také vysmívali."

 "Vždy se snaž uvnitř i navenek o zbožnou veselost."

 Gottfried Egger

 Franziskanerinnen und Franziskaner,  2000 Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM