Jáchym, Radim OFM

 Záleží na tom, co si pod "zázrakem" představujeme. Po věcné stránce jsou to události zcela mimořádné, neběžné. Nemusí to však být něco nápadného na první pohled, jako že naroste amputovaná noha, nebo hora se přemístí o kilometr dál, jak o tom v nadsázce mluví sám Ježíš. I většina Ježíšových uzdravení byly události ne zas tak příliš nápadné, takže různí vykladatelé i "vykladatelé" je posuzují různě.

 Takové mimořádné události vymykající se obvyklému postupu se dějí běžně: může o nich mluvit každý lékař i každá máma - nečekané uzdravení z vážné choroby, překvapivý obrat v chování k dobrému. A přece bychom je nenazvali zázrakem, pokud tu chybí jasná souvislost s Božím zásahem, s přímluvou svatých.

 I takové zázraky se však dějí: a pokud bychom o nich měli mluvit, pak s ostýchavou vděčností za dobrotu milosrdného Boha. Tou vděčností však jsme povinni, a proto bychom o nich na druhé straně neměli mlčet.

 *

 Před více než třiceti léty. Žena přišla domů, navyklým pohybem setřela neviditelný prach na stole i na elektrickém vařiči - rychle odtáhla ruku, ale bylo už pozdě: plotýnka vařiče byla horká; manžel přišel dříve domů, něco si uvařil, což netušila. Ruka zčervenala a pálila, všechna pomoc málo platná: věděla, že na rychlé uzdravení není naděje.

 Měla tehdy půjčenou brožurku o otci Piovi, vydanou česky ve Vídni a u nás rozšířenou. S němou prosbou vložila ji večer s obrázkem stigmatizovaného kapucína mezi dlaně a šla spát. Když se ráno probudila, nebylo po spálenině ani stopy.

 Tahle historka má ovšem ještě dohru - vlastně dvě. Bylo to v létě, druhý den se chtěli jít koupat. Se spálenou rukou to ovšem bylo vyloučené. Takhle šli v pohodě na koupaliště. "Náhodou" se tam někdo topil, a manžel, dobrý plavec, mu zachránil život. - Bůh nedělá zázraky "jen tak", pro naše potěšení: to by lékaři mohli zavřít ordinace.

 K druhé dohře je třeba poznamenat, že se zázrakem dává Bůh někdy kříž - aspoň nějaký menší. Žena o uzdravení řekla panu faráři, jak pokládala za povinnost, ten to hned použil v kázání (což by nikdy neměl, třebas osobu zamlčel), napsal o tom zprávu na konsistoř, a když mu ženy z farnosti uklízely v kanceláři, našly na stole neopatrně odloženou kopii dopisu... navíc uzdravená nepatřila mezi "tradičně zbožné"...

 *

 Druhý případ se odehrál před necelými deseti léty. Dítě asi rok a půl, které nesneslo normální stravu, jen určitý druh mléka. Výhled beznadějný. Tehdy k nám přijížděli vizionáři z Medjugorje. Teta dítěte se vyptala, kde "stála" Panna Maria při vidění, a protože jsem byl poměrně blízko vizionáře a viděl jsem, kterým směrem hledí, mohl jsem jí to příslušné místo - netuše, co má v úmyslu - přesně určit. Jednoho dne vzala dítě do náruče a položila je na oltář tam, kde věděla, že jaksi zůstala stopa Matky Boží. Od toho dne se zdravotní stav dítěte začal zlepšovat, začalo normálně jíst a vídal jsem je pak běhat "zdravé jako řepa".

 Pokládal jsem za povinnost podat o tom zprávu na příslušném místě, neboť případ bylo možné lékařsky doložit. Jenže se ukázalo, že toho dne se teta komusi svěřila a ten v přesvědčení, že má moc uzdravovat, vkládal na dítě ruce... Myslím si o tom své, ale Panna Maria "přišla" o jasný zázrak.

 Zázraky se dějí. Ne proto, abychom je šířili jako senzace, ale abychom za ně děkovali Bohu a chválili ho.

 Radim Jáchym OFM