Mlčoch, Lubomír OFS

Co znamená začátek doby postní pro „kající bratry a sestry“, jak byli dříve sekulární františkáni nazýváni? Kromě praktické kajícnosti, půstu a zdrženlivosti, nás církev i spiritualita volají ke skutkům lásky a milosrdenství, k usilování o spravedlivější a bratrštější společnost. „V duchu minority ať se věnují především chudým a lidem na okraji společnosti“ (Generální konstituce SFŘ, čl. 19 ,odst. 2).   

   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

POUTNÍK, náš časopis přátel sv.Františka zůstává v některých  pražských kostelích  ležet neprodán. Krásná grafická úprava, křídový papír, františkánská učenost naše i přeložená z jiných jazyků a kultur. 22 Kč mi nepřipadá až tak mnoho, „zakopaný pes“ bude někde jinde. V duchu kajícnosti se pokouším „myslet nahlas“. Náš Otec, sv.František, k němuž se i podtitulem našeho časopisu chceme hlásit, varuje ve svých „Slovech svatého napomenut“: „Ti jsou mrtvi podle litery, kdož touží znát jen pouhá slova, aby byli považováni za moudré…a kteří ducha božské litery nechtějí následovat, nýbrž spíše touží jen slova znát a jiným je vykládat… Proto veliká hanba pro nás sluhy Boží, že světci konali skutky, ale my, vypravujíce a kážíce o nich, toužíme za ně přijmout čest a slávu.“ Tolik sv . František v kapitolkách „O následování Pána“ a „Učenost mají provázeti dobré skutky“. 

      Jen pár metrů opodál od pražských kostelů můžete potkat prodejce jiného časopisu, jen o 2 Kč levnějšího, jímž je NOVÍ PROSTOR (dříve PATRON). Občanské sdružení téhož jména právě vydává „Pouličního průvodce Prahou“ pro „lidi v sociální krizi, skromné cestovatele a otrlé dobrodruhy“. Průvodce má dávat rady zdravotní pomoci, při ztrátě dokladů, kde a jak sehnat příležitostnou práci, kde se levně a prakticky obléknout, kde koupit levné potraviny, kde se aspoň občas vykoupat a trochu lidsky přespat. Prodejci „Nového prostoru“ patří často do širší rodiny „bezdomovců“, ale jsou její „elitou“: jsou vázáni profesionálním a etickým „kodexem prodejce“, jejich „profese“ vyžaduje notnou dávku pokory: zkuste stát celý den na ulici a beze slova nabízet časopis, z jehož prodeje máte sice plných 50% , ale to činí  10 Kč, a kolik „zákazníků“ za den takto oslovíte jen svým pohledem a vzezřením? Jistou šanci máte, když věrným vystáváním na jednom místě získáte stálejší „klientelu“, která si každý měsíc koupí nové číslo časopisu. Snad proto se dříve časopis jmenoval „Patron“: my lidé s domovem a stálým příjmem máme šanci stát se „patronem“ určitého konkrétního prodejce, s nímž vás po čase začne pojit jakési přátelství, i když se neznáte ani jménem, ale přejete si navzájem dobrý den, popřípadě si jaksi navzájem „žehnáte očima“…  

    Není pochyb o tom, že Nový prostor by měl potíže se získáváním  „imprimatur“ představených františkánských řádů, s některými názory, i celými články a autory, bychom my křesťané sotva mohli souhlasit. Ale na druhé straně stejně tak není pochyb o tom, že časopisu jde o živého trpícího člověka na okraji společnosti. A to je deviza, kterou křesťan nemůže jen tak opominout. Co s „obyvateli“ Hlavního nádraží, jak je to s „holkami, co obsluhují nahoře bez“, jejichž lidská důstojnost trpí (článek Ponížení v masce práce). Jaké jsou životní osudy a zápasy mladých lidí, kteří uvízli v „ptáčníkově kleci“ drogové závislosti… co je možné učinit pro nemocné HIV pozitivní, ony malomocné našich časů… 

     Sv. František, náš milý Otec a přítel počíná svou „Závěť bratřím“ - tedy nám!- slovy: „Pán dal mně, bratru Františku, že jsem takto začal konat pokání: Pokud jsem byl v hříších, zdálo se mi příliš hořkým vidět malomocné; proto Pán sám mne mezi ně uvedl a milosrdně jsem se jich ujal. A když jsem od nich odcházel, proměnilo se to, co se mi hořkým zdálo, ve sladkost duše i těla. A potom jsem krátce rozvažoval a opustil svět.“

    Po nás náš přítel František nežádá, abychom opustili svět: naopak, máme v něm zůstat. Nesmíme však zůstat slepí a hluší k jeho strastem. V čísle „Nového prostoru“, které jsem si nedávno koupil jen pár metrů od chrámu Panny Marie Sněžné, m.j. mladý houslový virtuos Pavel Šporcl poskytuje interview, jak láká mladé lidi na vážnou hudbu: „Odhodil jsem frak a zabírá to.“ Nuže, pokusme se odhodit frak našeho sekulárního františkánství, a věřím, že to také půjde. Nechme se Pánem uvést mezi lidi trpící v léčebnách dlouhodobě nemocných, v domovech důchodců, nezaměstnané a bezdomovce - každý podle svého specifického „volání“- a milosrdně se jich ujměme. A to, co se nám zdá hořké, promění se ve sladkost duše i těla. A pokud jde o ty neprodané Poutníky v kostelích, zkusme i tady poučit u našich bratrů bezdomovců. „Nový prostor“radí takto: „Znáte někoho, kdo by potřeboval Pouličního průvodce Prahou? Kupte mu ho. Pomůžete dvěma lidem najednou. Prodejci i obdarovanému.“ Náš časopis „přátel sv .Františka“  by mohl mít i dvojnásobný náklad, pokud bychom měli v sobě aspoň část pokory prodejců „Nového prostoru“. Ale ruku na srdce: uměl bych si stoupnout před fakultu a skromně nabízet našim studentům „Poutníka“? Naše spiritualita sekulárních františkánů potřebuje „nový prostor“ Tento nový prostor není obtížné najít: je jím návrat k původním ideálům bratra Františka v dnešním světě.  

Lubomír Mlčoch OFS